ECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.1197.2017.1
sp. zn. 11 Tdo 1197/2017-71
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 19. 12. 2017 o dovolání, které podal obv. H. V. D. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 To 5/2017, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 52 T 4/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obv. H. V. D. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 52 T 4/2016, byl H. V. D. uznán vinným ze spáchání
- zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku (bod 2),
- zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu §21 odst. 1 tr. zákoníku (bod 3),
- zločinu krádeže podle §205 odst. 1, odst. 3, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku (bod 3),
- přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku (bod 3).
Na základě toho byl obv. H. V. D. odsouzen v souladu s §283 odst. 3 tr. zákoníku a za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9,5 (devíti a půl) let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Mimo to mu byl uložen trest propadnutí věci, přičemž výčet těchto věcí rozsudek přesně položkově vymezil. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo uloženo i zabrání věcí, jejichž seznam Krajský soud v Brně rovněž položkově vyjmenoval. Navíc soud v souladu s §228 odst. 1 tr. ř. uložil, aby H. V. D. společně s N. V. H. a N. Q. B. společně a nerozdílně nahradili škodu vzniklou společnosti E.ON Česká republika, s. r. o. ve výši 383.530,81 Kč a E. D., L. a E. J. škodu ve výši 337.570,- Kč.
2. Pro úplnost je vhodné dodat, že rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 52 T 4/2016, byli uznáni vinnými další spoluobvinění, a to jak ze spáchání téhož zvlášť závažného zločinu, tak ze spáchání dalších zločinů a přečinů. Jmenovitě se jedná o obv. N. V. H., T. T. T. H., L. T. N., N. Q. B., N. V. Q. a N. V. U.
3. Tento rozsudek nenabyl právní moci, protože byl v zákonné lhůtě napaden odvoláními jak státního zástupce, tak obviněnými N. V. H., T. T. T. H., H. V. D., a také společností BERDY, s.r.o. Na jejich základě Vrchní soud v Olomouci rozhodl v souladu s §256 tr. ř. tak, že se odvolání státního zástupce a obv. N. V. H., T. T. T. H., H. V. D. i poškozené společnosti BERDY, s.r.o., zamítají.
4. Podle skutkových zjištění soudu I. stupně:
skutek pod bodem 2) obv. H. V. D., společně s N. V. H. a N. V. U.
po předchozích dohodách ve vzájemné součinnosti a dělbě úkolů, vedeni společným zištným záměrem, se vědomě podíleli na organizování a realizaci prodeje sušené rostliny konopí s obsahem psychotropní látky delta-9-THC tím, že v blíže nezjištěné době v prosinci 2014 nebo v lednu 2015 obv. N. V. U. s úmyslem koupit od obžalovaného N. V. H. 10 kilogramů marihuany za účelem dalšího prodeje, přijel společně s L. T. N. a s blíže neustanovenou osobou vystupující pod jménem Ch., dvěma osobními motorovými vozidly nezjištěné značky do B. za obv. N. V. H., kdy N. V. U. a L. T. N. přijeli jedním vozidlem a osoba Ch. přijela druhým vozidlem, v B. se setkali s obv. N. V. H. u něj v bytě na adrese C., B., kde jim řekl, že marihuanu má uskladněnou u svého spolupracovníka, obv. H. V. D., načež N. V. U., L. T. N. a osoba Ch. odjeli společně motorovým vozidlem osoby Ch. a N. V. H. svým motorovým vozidlem k domu obžalovaného H. V. D. nacházejícímu se na adrese Ž., M., kde jim H. V. D. otevřel garáž, ve které měl uskladněno 10 kg marihuany. Osoba Ch. zajela svým vozidlem do garáže, v garáži obžalovaný N. V. H. vyskladnil 10 kilogramů marihuany určené k prodeji, obžalovaný N. V. U. si tuto marihuanu zkontroloval a následně celých 10 kilogramů marihuany Ch. naložil do svého vozidla, zaparkovaného v garáži, poté za marihuanu obžalovaný N. V. U. zaplatil obv. N. V. H. blíže nezjištěnou cenu, pravděpodobně 70.000 Kč za 1 kg marihuany. Následně se N. V. U. a L. T. N. vrátili s osobou Ch. k bydlišti obv. N. V. H., kde přesedli do svého osobního motorového vozidla a dále společně s osobou Ch., která marihuanu převážela ve svém vozidle, odjeli zpět do P.
skutek pod bodem 3) obv. H. V. D., N. V. H., T. T. T. H., N. Q. B., a N. V. Q.
po předchozích dohodách, ve vzájemné součinnosti a dělbě úkolů, vedeni společným zištným záměrem, se vědomě podíleli na organizování a realizaci výroby a následného prodeje sušené rostliny konopí s vysokým obsahem THC, a to tím, že nejméně od 1. května 2015 pronajali od E. D., L. a E. J. v průmyslovém objektu v B. na ul. R. velkokapacitní prostory, když obv. T. T. T. H. jednala s majitelkou nemovitosti o pronájmu nemovitosti a obv. H. V. D., N. V. H., N. Q. B. a blíže neustanovená osoba vystupující pod jménem T. v této nemovitosti zřídili velkokapacitní indoor pěstírnu konopí, a to tak, že začátkem května 2015 do této nemovitosti navezli dvěma dodávkami a jedním nákladním automobilem vybavení pěstírny a podle pokynů obv. N. V. H. pěstírnu společně sestavili a napojili na neoprávněný odběr elektřiny.
Po sestavení pěstírny N. V. H. dovezl celkem 500 kusů sazenic rostlin konopí, v době od května 2015 do 14. 7. 2015 v této pěstírně N. Q. B. na základě pokynů od N. V. H. zajišťoval postupně pěstování celkem cca 880 kusů rostlin konopí, přičemž N. V. H. průběžně doplňoval do pěstírny technické vybavení a zajišťoval stravu pro obv. N. Q. B.;
obv. N. V. Q. a N. Q. B. v době od 11. do 13. 7. 2015 v této pěstírně sklidili část úrody v podobě celkem 460 kusů rostlin konopí, z kterých otrhali takzvané paličky, které usušili a zabalili do 7 igelitových pytlů, naložili do osobního motorového vozidla tovární značky Ford Mondeo, které N. V. Q. společně s N. Q. B. odvezli a zaparkovali na ulici K. v B., kde byla dne 14. 7. 2015 vykonána prohlídka vozidla Ford Mondeo a ve vozidle bylo zajištěno celkem 7 pytlů s marihuanou o celkové hmotnosti 39.667 gramů, obsahující celkem 3.663,5 gramů THC, které měli obžalovaní ve vozidle připraveny k převozu a následnému prodeji dosud neustanoveným osobám;
v rámci domovní prohlídky provedené dne 14. 7. 2015 v pěstírně nacházející se v objektu na ulici R. v B. bylo zajištěno celkem 420 kusů vzrostlých rostlin konopí, obsahujících celkem 88,8 gramů THC a sušená marihuana o celkové hmotnosti 420 gramů, obsahující celkem 25.62 gramů THC,
současně na ulici K. v B., poblíž vozidla Ford Mondeo se nacházelo zaparkované vozidlo Citroën Berlingo, jehož majitelem je obžalovaný N. V. Q., a které používal obv. N. V. H. k zásobování pěstírny, kdy ve vozidle Citroën byly v rámci prohlídky jiných prostor a pozemků zajištěny celkem 3 ks pytlů s marihuanou o celkové hmotnosti 12.741 gramů, obsahujících 438,45 gramů THC, kterou měli obv. N. V. H. a N. V. Q. připravenou k převozu a následnému prodeji dalším dosud neustanoveným osobám,
a prodejem marihuany nalezené ve vozidle Ford Mondeo by získali finanční prospěch ve výši nejméně 2.776.690 Kč, přičemž časová hodnota zařízení předmětné pěstírny činila ke dni 5.10.2015 celkem 148.617 Kč, po odečtení hodnoty pěstírny ve výši 148.617 Kč a celkového uhrazeného nájmu ve výši 200.000 Kč by pro sebe nebo pro jiného získali prospěch ve výši 2.428.073 Kč, při prodeji marihuany z vozidla Berlingo by získali 891.870 Kč, cena zařízení pěstírny na ulici T. činí 225.044 Kč a celkové nájemné je 478.600 Kč, tedy prospěch by byl 188.226 Kč;
obv. N. V. H., H. V. D., N. Q. B. a blíže neustanovená osoba vystupující pod jménem T. v době nejméně od 5.5.2015 do 14.7.2015 provozovali v nemovitosti na R. velkokapacitní indoor pěstírnu konopí včetně neoprávněného odběru elektrické energie, a to tak, že vybourali zdivo v místě přívodu hlavního venkovního elektrického vedení a pomocí samozařezávacích svorek byla vytvořena odbočka před hlavním elektroměrem elektrické energie, kdy na tuto odbočku bylo napojeno veškeré elektrické vybavení takzvané indoor pěstírny marihuany a svým jednáním způsobili škodu, zjištěnou znaleckým posudkem z oboru elektrotechniky společnosti E.ON Česká republika, s.r.o., Plynárenská 5, 656 54 Brno, IČ: 257 33 591, neoprávněným odběrem ve výši 383.530,81 Kč;
obv. N. V. H., H. V. D., N. Q. B. poškodili zařízení nemovitosti stavebními úpravami provedenými za účelem vybudování nelegální pěstírny marihuany, a tak svým jednáním způsobili škodu ve výši 337.570,56 Kč majitelům nemovitosti E. D., L. a E. J.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Obv. H. V. D. podal proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 To 5/2017, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 52 T 4/2016, dovolání, a to do výroku o vině i o trestu. Odkázal v něm na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Konkrétně dovolatel na pozadí judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu napadenému usnesení i jemu předcházejícímu rozsudku vytkl, „že jsou založeny na skutkových zjištěních, která jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy“.
6. V prvé řadě obviněný zdůraznil, že trestná činnost, která je mu kladena za vinu, nebyla prokázána „mimo jakoukoli pochybnost“ , protože soud I. stupně založil svou argumentaci na jediném usvědčujícím důkazu, kterým je výpověď spolupracující obv. L. T. N. [ve skutku pod bodem 2)] a výpověď spolupracujícího obv. N. Q. B. [ve skutku pod bodem 3)]. Dle mínění dovolatele – nelze tyto výpovědi považovat za věrohodné s ohledem na další provedené důkazy, resp. nejsou věrohodnější než je jeho výpověď.
7. K přípravnému řízení dovolatel namítl, že jeho trestní stíhání bylo zahájeno na základě výpovědi obv. N. Q. B. ze dne 12. 11. 2015, kdy téhož dne byl policií dovolatel zadržen. V této souvislosti dovolatel tvrdí, že obv. B. byl v kontaktu s policejními orgány již před tímto datem, kdy měl vypovídat bez účasti obhájců. Záznam, který z těchto jednání byl pořízen, však nebyl založen do spisu. Z protokolu o zadržení navíc není jasné, na základě čeho byl dovolatel zadržen, neboť popis jeho osoby je v rozporu s tím, jak skutečně vypadá. Tyto skutečnosti však ignoroval jak nalézací, tak odvolací soud.
8. Obv. H. V. D. se rovněž kriticky vyjádřil k tomu, jak se odvolací soud vypořádal s návrhy obhajoby na doplnění dokazování. Především zdůraznil, že soud I. stupně navrhované důkazy neprovedl, a to i přesto, že svědčí o jeho nevině. Proto tyto opomenuté důkazy vyjmenoval, aby v závěru konstatoval, že ignorací těchto (dle jeho názoru) stěžejních důkazů došlo k zásadním pochybením, které měly za následek porušení práva na spravedlivý proces.
9. V další námitce obv. H. V. D. vznesl výhrady, že oba skutky soudy nižších stupňů nesprávně právně kvalifikovaly. Dle jeho náhledu skutková věta nepostihuje všechny znaky uvedené právní kvalifikace, protože popis jednotlivých jednání je značně neurčitý. Z takto formulované skutkové věty dle dovolatele nevyplývá, že se skutečně dopustil popisovaného jednání. Soud I. stupně (s jehož závěry vyjádřil souhlas i soud odvolací), totiž vycházel z důkazů, které nebyly k prokázání viny dostatečné, a to i z důvodu nedostatečného přípravného řízení, ve kterém orgány činné v trestním řízení nezajistily jediný přímý důkaz o jeho vině. A protože jeho vina nebyla prokázána, proto je i právní kvalifikace skutku nezákonná. I přesto však odvolací soud zamítl odvolání obviněného jako nedůvodné, přestože důvodné bylo. Dovolatel shrnul, že skutky popsané pod body 2) a 3) nelze vyhodnotit jako trestné činy, a proto by měl být obv. H. V. D. zproštěn obžaloby, a to na základě §226 písm. b) tr. ř.
10. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud na základě jeho dovolání
· podle §265k ost. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující, a
· podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal příslušnému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Mimo to dovolatel navrhl, aby předseda senátu Krajského soudu v Praze podle §265h odst. 3 tr. ř. navrhl Nejvyššímu soudu odložení výkonu trestu odnětí svobody, který byl v této trestní věci uložen.
11. K dovolání se vyjádřil státní zástupce , který je činný u Nejvyššího státního zastupitelství, a to ve svém vyjádření sp. zn. 1 NZO 818/2017-11 ze dne 11. 10. 2017. V něm nejprve předeslal, že s poukazem na uvedený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Mimo meze dovolacího důvodu jsou námitky, kterými se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je vyhodnotily soudy obou stupňů, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou prosazuje. Z pohledu státního zástupce soudy obou stupňů v dané věci zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, přičemž mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními žádný extrémní rozpor neshledal.
12. Uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají ani námitky, kterými obviněný poněkud nejasně poukázal na procesní postup orgánů činných v přípravném řízení ohledně jeho zadržení a provádění úkonů ve vztahu ke spoluobv. N. Q. B. Touto námitkou H. V. D. v podstatě znovu opakuje výhrady, k nimž se již odvolací soud velmi podrobně vyjádřil.
13. Stejně tak se vrchní soud zabýval námitkou dovolatele o existenci tzv. opomenutých důkazů. I když do jisté míry přisvědčil dovolateli, že ohledně vyhodnocení i nyní zmiňovaných důkazů vykazuje rozsudek soudu I. stupně jisté nedostatky, nejedná se však o tak závažnou vadu, která by zakládala nepřezkoumatelnost rozsudku. Z formulace podaného dovolání vyplývá, že tyto akcentované důkazy sice vinu obviněného neprokazují, a zároveň je nelze považovat ani za důkazy vyviňující ve vztahu k dokazované skutečnosti. Proto nedostatek odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně ohledně těchto důkazních návrhů lze považovat za vadu pouze formální povahy, která ale nemá vliv na jeho věcnou správnost.
14. Uplatněnému dovolacímu důvodu s jistou mírou benevolence odpovídá pouze námitka obviněného, že popis skutku nevyjadřuje všechny znaky přisouzené skutkové podstaty. Tuto výhradu však obviněný nedoložil dostatečně relevantní argumentací o tom, který znak přisouzené právní kvalifikace v popisu jeho jednání absentuje. Proto se ani s touto námitkou neztotožnil.
15. Po zvážení těchto skutečností státní zástupce dospěl k závěru, že dovolání obviněného je v tom rozsahu, v jakém odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, zjevně neopodstatněné. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně však vyjádřil souhlas s tím, aby podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III. Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda bylo podáno v souladu s ust. §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. §265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s ust. §265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splnilo obligatorní obsahové náležitosti, upravené v §265f tr. ř. Po jejich prostudování Nejvyšší soud shledal, že dovolatel výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a proto nic nebrání projednání jejich dovolání.
17. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo nutné rovněž posoudit otázku, zda konkrétními argumenty, o které obviněný opřel své dovolání, naplnil uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
18. Dovolatel odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen o tom, že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
19. Obecně platí, že uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva , nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod už nelze a znovu přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
20. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon tedy vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek bylo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci (popsaný v jejich rozhodnutích) není takovým trestným činem, za který jej pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzenému trestnému činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod má právo namítnout, že:
· skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo
· není vůbec žádným trestným činem.
Z toho pak vyplývá, že dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem, anebo měl být obžaloby zproštěn podle §226 písm. b) tr. ř., neboť v žalobním návrhu označený skutek vůbec není trestným činem. Dovolání nemá povahu „dalšího odvolání“. Jedná se o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, pouze z důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno.
21. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces lze pouze v případech, kdy objektivně existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů, (za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje) výjimečně uvažovat o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takovýto závažný rozpor je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod. Teprve poté, co dovolatel vznese takto formulovanou námitku, Nejvyšší soud zhodnotí, zda je tato námitka relevantní a poté ji vyhodnotí a své rozhodnutí řádně odůvodní.
V. K meritu věci
22. Obv. H. V. D. ve svém dovolání odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a podřadil pod něj v podstatě dvě námitky, konkrétně že:
1. usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 5 To 5/2017 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. 52 T 4/2016 jsou založeny na skutkových zjištěních, která jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, s čímž souvisí i to, že
· už v přípravném řízení došlo v postupu policejních orgánů k pochybení, a také, že
· soud I. stupně opomněl provést důkazy, které mají svědčit o dovolatelově nevině. Mimo toho
2. oba soudy nižších instancí nesprávně právně kvalifikovaly skutky, které jsou mu kladeny za vinu, protože jeho vina nebyla prokázána, v důsledku čehož ani popis obou skutků není dostatečně určitý.
23. V první námitce dovolatel usiloval zpochybnit v podstatě celé dokazování, když deklaroval, že z provedených důkazů nelze dovodit, že by skutky pod body 2) a 3) spáchal, a proto je přesvědčen o tom, že by měl být zproštěn obžaloby.
24. V prvé řadě je nutné zdůraznit, že pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze takovou argumentaci vůbec podřadit a obzvlášť to platí v případě, kdy se s těmito námitkami již vypořádal jak Krajský soud v Brně (s. 38-39, č.l. 2900-2901), tak Vrchní soud v Olomouci (s. 27-30, č.l. 3107-3108/2). Protože však dovolatel H. V. D. vznesl i námitku tzv. extrémního nesouladu s poukazem na to, že byl poškozen na svém právu na spravedlivý proces, tak Nejvyšší soud – vědom si toho, že dovolací řízení se nachází v ústavním rámci pravidel spravedlivého procesu – tento případ přezkoumal.
25. Především je ze spisového materiálu zřejmé, že není pravdou, že by soud I. stupně založil odůvodnění svého rozsudku na jediném usvědčujícím důkazu, kterým jsou ve skutku 2) výpovědi obv. L. T. N., a ve skutku 3) obv. N. Q. B.
26. Závěr o spáchání skutku popsaného pod bodem 2) je založen na usvědčující výpovědi spolupracující obv. L. T. N., která popsala organizaci a následný prodej 10 kg sušené marihuany. Mimo to však popsala i řadu dalších podrobností – např. soudu předložila náčrtek domu dovolatele, kde v garáži předmětnou sušinu skladoval, vč. poznatků, které z dokazování vůbec nevyplynuly, a ze kterých je zcela zřejmé, že dovolatele skutečně zná. Důkazní situaci však dokreslily i výsledky domovní prohlídky v bydlišti dovolatele, kde bylo mj. nalezeno 8 padesátilitrových pytlů se substrátem používaným na pěstování marihuany.
27. Závěr o spáchání skutku popsaného pod bodem 3) je pak podložen nejen výpovědí spolupracujícího obv. N. Q. B. a výsledky domovní prohlídky v bydlišti dovolatele. Důležitá skutková zjištění vyplynula také z provedené fotorekognice, kde obv. B. dovolatele poznal, dle svých slov na 90 % (sv. 6, č. l. 1262), a také z obsahu zachyceného telefonického hovoru mezi obv. N. Q. B. a obv. N. V. H. ze dne 11. 7. 2017, který se odehrál krátce před sklizní marihuany (sv. 9, č. l. 2210). Tento hovor byl veden konspirativně, ale soudu I. stupně se podařilo dohodnuté výrazy v kontextu dalších telefonických hovorů, zachycených zejm. ve dnech 8. až 11. 7. 2017 (č.l. 2209/2-2010), rozklíčovat a dopátrat se dohodnutých významů použitých slov.
28. Ke skutku popsanému pod bodem 3) dovolatel dále zdůraznil, že byl zadržen policií na základě výpovědi obv. B. ze dne 12. 11. 2015, a to přesto, že tento obviněný byl v kontaktu s policií již před tímto datem a vypovídal tudíž bez účasti obhájců. Dle protokolu o zadržení pak údajně není jasné, na základě čeho byl obv. H. V. D. zadržen, neboť popis jeho osoby je v rozporu s tím, jak skutečně vypadá.
29. Nejprve je namístě zdůraznit, že tato námitka se týká procesního postupu orgánů činných v přípravném řízení, resp. jeho zadržení i provádění procesních úkonů ve vztahu k obv. B. Procesní námitky však nejsou podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod, a proto je Nejvyšší soud odmítá jako irelevantní. Mimo to tuto námitku H. V. D. již vznesl v rámci svého odvolání a vrchní soud se s ní velmi podrobně vypořádal.
30. Především tvrzení obv. H. V. D. o tom, že obv. N. Q. B. učinil výpověď bez přítomnosti obhájců (jehož záznam nebyl založen ve spise), aby poté byl připraven na výpověď před krajskou státní zástupkyní (na jejímž základě byl pak dovolatel zadržen) – neodpovídá skutečnostem, které vyplývají z doloženého spisu. Proto na tomto místě Nejvyšší soud pouze zdůrazňuje, že dovolatel sice byl zadržen dne 12. 11. 2015, tedy v den, kdy se uskutečnil výslech obv. N. Q. B. a kdy také proběhla fotorekognice, ale mezi tímto (dopředu plánovaným) výslechem obv. B. a zadržením dovolatele téhož dne Nejvyšší soud nenalezl žádnou souvislost, která by v konečném důsledku měla dovolateli jakkoli prospět.
31. Okolnosti dovolatelova zadržení jsou vyčerpávajícím způsobem popsány v odůvodnění usnesení vrchního soudu, včetně okolností provedené rekognice (s. 27-28, č. l. 3107 an.). Nejvyšší soud na tuto argumentaci odkazuje a dodává, že obv. N. Q. B. byl dne 12. 11. 2015 podroben předem plánovanému výslechu za přítomnosti státní zástupkyně (a v tento den se také rozhodl vypovídat a získat tím postavení spolupracujícího obviněného). Koneckonců tyto skutečnosti obv. N. Q. B. potvrdil i během hlavního líčení dne 8. 9. 2016 (sv. 11, č. l. 2740 an.). Bylo však pouze shodou náhod, že tento výslech proběhl zrovna v den, kdy byl obv. H. V. D. kontrolován hlídkou PČR v B. na ul. H. v 11,15 hod. a následně zadržen (č. l. 297) a z této skutečnosti skutečně nelze relevantně vydedukovat žádnou konspirativní teorii o předem plánovaném dopadení nevinného člověka.
32. Pokud tedy dovolatel hodnotí výše uvedené důkazy jako nevěrohodné a staví proti nim vlastní výpověď, pouze vede se závěry soudu I. stupně polemiku, a to přesto, že i Vrchní soud v Olomouci tyto závěry přezkoumal a beze zbytku potvrdil. I přesto dovolatel setrval na svých tvrzeních a znova se pokouší „protlačit“ vlastní výpovědní verzi.
33. Součástí této skutkové argumentace je i dovolatelova výhrada o tom, že soud I. stupně opomněl provést důkazy, které ve svém podání položkově vyjmenoval, a které dle jeho náhledu svědčí o jeho nevině. Touto námitkou v podstatě dal obviněný najevo, že považuje za porušení základních zásad trestního řízení to, že soudy nižších instancí nevyhověly jeho návrhům na provedení navrhovaných důkazů, resp. provedené důkazy vyhodnotily jinak, než jak to žádá jeho obhajoba.
34. Když obviněný vyjmenoval důkazy, o kterých je přesvědčen, že měly být vyhodnoceny v jeho prospěch, využil tím svého zákonného oprávnění navrhovat u soudu na podporu svých stanovisek další důkazy (viz §2 odst. 5 tr. ř.). Obecně platí, že soud, který daný případ projednává, je povinen každý takový návrh vyhodnotit – tj. posoudit věrohodnost i nezbytnost jeho provedení s ohledem na celkovou důkazní situaci ve věci. Pokud však navrhovaný důkaz vyhodnotí jako nadbytečný, je povinen provedení tohoto důkazu odmítnout.
35. V projednávaném případě dovolatel vytkl Vrchnímu soudu v Olomouci, potažmo Krajskému soudu v Brně, že v jeho prospěch nevyhodnotil důkazy, které ve svém dovolání jmenoval. Soudy nižších instancí však tyto důkazy vyhodnotily jako nepodstatné. Dovolatel má pravdu, že v takovém případě soudy měly alespoň stručně ve svých odůvodněních uvést, z jakých důvodů se těmito důkazy již nezabývaly.
36. Nicméně přes toto dílčí pochybení (které soud I. stupně s nejvyšší pravděpodobností přehlédl v důsledku rozsáhlého popisu vyhodnocování důkazů jednotlivě i ve svém souhrnu) má Nejvyšší soud za to, že se jedná pouze o vadu formální, nikoli materiální. Navrhované důkazy totiž nejsou tak zásadní, aby měly procesní sílu zvrátit dokazování ve prospěch dovolatele, neboli aby vedly ke konstatování faktické nepřezkoumatelnosti rozsudku soudu I. stupně, potažmo usnesení odvolacího soudu. Jinými slovy – tyto důkazy nemají potenciál vyvinit obv. H. V. D. z trestné činnosti, která je mu kladena za vinu.
37. Zcela konkrétně – skutečnost, že nebylo zajištěno další balení marihuany (event. jiné drogy) v práci, skladech, automobilech, že nebyla zajištěna žádná daktyloskopická či DNA stopa, stejně jako to, že nebylo zjištěno, že by si obviněný v důsledku snadného zisku opatřil nějakou nemovitost, auto či jinou majetkovou hodnotu – opravdu neeliminuje svědectví spolupracujících obviněných a další důkazy dokládající, že obv. H. V. D. se na projednávané trestné činnosti skutečně podílel. Stejně tak to, že organizovaná skupina nebyla ze strany policie sledována kamerovým systémem, ani to, že spoluobvinění tvrdili, že obv. H. V. D. nemá s trestnou činností nic společného – nemůže zvrátit důkazní situaci ve prospěch dovolatele, v jehož garáži bylo nalezeno 10 kg sušiny konopí a který se dalšími aktivitami podílel na vzniku a provozu brněnské nelegální pěstírny konopí.
38. Proto soudy I. a II. stupně nepochybily, když po logické úvaze odmítly vyhodnotit navrhované důkazy ve prospěch obv. H. V. D. Proto nezbývá než uzavřít, že postupem soudů nižších instancí obviněný jednoznačně nebyl zkrácen na svém právu na obhajobu, event. právu na spravedlivý proces.
39. Druhou hlavní námitkou se obv. D. pokusil zpochybnit popis a právní kvalifikaci obou skutků. Dle dovolatele z tzv. skutkové věty „nevyplývá, že se dopustil popisovaného jednání“ , protože vina obviněného údajně nebyla prokázána nad veškerou pochybnost. A protože právní kvalifikace údajně nemá oporu v provedených důkazech, tak ji dovolatel hodnotí jako nezákonnou.
40. V prvé řadě platí, že popis skutků (spočívající ve způsobu jejich spáchání) musí být uveden tak, aby jednotlivé části odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, kterým byl obviněný uznán vinným. Skutková věta představuje úplné slovní vyjádření posuzovaného skutku tak, aby obsahoval všechny relevantní okolnosti z hlediska použité právní kvalifikace .
41. V projednávaném případě dovolatel v podstatě nevznesl žádné konkrétní hmotněprávní námitky, jejichž závěrem by bylo konstatování, že se dopustil jiného trestného činu. Obviněný po celou dobu trestního řízení tvrdí, že se projednávaných skutků nedopustil, ale odůvodnění jeho tvrzení není hmotněprávní, ale opět ryze skutkové povahy . Přesněji řečeno – z jeho námitky vyplývá pouze jeho nespokojenost s údajnou „neurčitostí popisu jednotlivých jednání“ , protože soud dle jeho názoru „nebyl schopen určit, jakým způsobem se měl dopustit skutků, které jsou mu kladeny za vinu“. Nejvyšší soud i tuto všeobecně formulovanou výtku odmítl, s ohledem na skutečnosti, které vyvstaly z provedených důkazů. Z nich je totiž zcela jasné, na základě čeho soud I. stupně vinu dovolatele prokázal a následně relevantně kvalifikoval.
42. Podle §283 odst. 1 tr. zákoníku se zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed. Podle §283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku bude projednávaný skutek právně kvalifikován, pokud se obviněný dopustí trestného činu jako člen organizované skupiny. Podle §283 odst. 3 písm. b) a c) tr. zákoníku bude navíc potrestán ten, kdo spáchá takový čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch a spáchá-li takový čin ve velkém rozsahu.
43. Z popisu skutku ad 2) je zjevné, že obv. H. V. D. se dopustil tohoto zvlášť závažného zločinu tím, že jako člen organizované skupiny vědomě uskladnil v garáži svého domu v M. (na ul. Ž.) 10 kg sušené marihuany, kam v prosinci 2014 či lednu 2015 přijeli dvěma vozidly spoluobvinění N. V. H., L. T. N., N. V. U. a osoba Ch., kde došlo k jejímu vyskladnění, prodeji a následnému transportu do P.
44. Z popisu skutku ad 3) zase jednoznačně vyplynulo, že obv. H. V. D. se dopustil tohoto zvlášť závažného zločinu (vč. zločinu krádeže a přečinu poškození cizí věci) tím, že jako člen organizované skupiny se v květnu 2015 aktivně podílel na zřízení a provozu brněnské velkokapacitní indoor pěstírny konopí, vč. neoprávněného odběru elektrické energie, a také na neoprávněných stavebních úpravách, kterými vznikla škoda – jednak společnosti E.ON Česká republika, ale i třem majitelům pronajímaných nemovitostí.
45. Proto rozhodně není možné tvrdit, že by popisy skutků 2) a 3) byly natolik nedostatečné, že nevyhovují požadavkům §120 odst. 3 tr. ř., v důsledku čehož by byla nutná intervence Nejvyššího soudu. Naopak – na základě provedených důkazů byl učiněn jasný závěr o tom, že obv. H. V. D. v obou projednávaných skutcích jednal úmyslně, jako člen organizované skupiny, a spáchal projednávané skutky ve velkém rozsahu, za účelem získání značného prospěchu. Proto také nebylo možné učinit závěr o tom, že by byl stávající popis skutků vadný. Všechny klíčové zákonné znaky
· trestného činu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku (bod 2), a dále
· trestného činu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku, dílem spáchaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (bod 3),
· zločinu podle §205 odst. 1, odst. 3, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku (bod 3) a
· přečinu podle §228 odst. 1 tr. zákoníku (bod 3),
tzn. objektivní i subjektivní stránka, vč. příčinné souvislosti mezi jednáním a následky trestné činnosti – jednoznačně popisy obou projednávaných skutků obsahují.
46. Z tohoto důvodu nebylo možné dovolateli vyhovět v tom, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Vrchního soud v Olomouci a poté přikázal, aby věc v potřeném rozsahu znovu projednal a rozhodl. S tím samozřejmě souvisí i to, že by inicioval odložení výkonu trestu odnětí svobody, který obviněný v současnosti vykonává.
VI. Závěr
47. Nejvyšší soud konstatuje, že oba soudy nižších stupňů se ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro svá rozhodnutí. Krajský soud v Brně provedl dokazování v nezbytném rozsahu a provedené důkazy zjevně vedly ve vztahu k dovolateli H. V. D. k dostatečnému objasnění skutkového stavu. Zároveň oba soudy vyhodnotily všechny důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na odpovědném uvážení všech okolností případu – a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech.
48. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v napadeném rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona, tím méně k porušení práva na spravedlivý proces. V projednávaném případě nebyl mezi skutečnostmi, které vyplynuly z provedených důkazů na straně jedné a skutkovými závěry na straně druhé zjištěn žádný, natož extrémní konflikt. Proto Nejvyšší soud odmítl dovolání obv. H. V. D. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
49. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 12. 2017
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu