ECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.387.2016.1
sp. zn. 11 Tdo 387/2016-82
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 19. 1. 2017 o dovolání, které podal obv. V. K., dále obv. R. K. , a obv. L. J., roz. D., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2015, sp. zn. 5 To 285/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 10 T 84/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obv. V. K. odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání R. K. odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obv. L. J. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 16. 4. 2015, sp. zn. 10 T 84/2014, byl obv. V. K. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), písm. c) tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle §283 odst. 2 a za použití §59 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 11 (jedenácti) let nepodmíněně, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen také trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, přičemž výčet těchto věcí je v rozsudku přesně položkově vymezen.
2. Tímtéž rozsudkem byl uznán vinným obv. R. K., a to pro spáchání 1) zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a 2) přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §283 odst. 2 a za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let nepodmíněně, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
3. Tímtéž rozsudkem byla uznána vinnou i obv. L. J., a to pro poskytnutí pomoci k zvlášť závažnému zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §24 odst. 1 písm. c) a §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za to byla odsouzena podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 2 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 4 (čtyř) let.
4. Společně s těmito dovolateli byli rozsudkem Okresního soudu v Karviné odsouzeni také obvinění J. K. (roz. G.), R. D. a J. L. – všichni za spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za to byli – obv. J. K. odsouzena podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let nepodmíněně, obv. R. D. podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let nepodmíněně a obv. J. L. podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let a 6 (šesti) měsíců. Všichni byli pro výkon tohoto trestu zařazeni do věznice s ostrahou a obv. K. a D. byl uložen i trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, přičemž výčet těchto věcí je přesně vymezen tímto rozsudkem.
Proti tomuto rozsudku podali všichni obvinění odvolání. O nich rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 21. 8. 2015, sp. zn. 5 To 285/2015, a to tak, že všechna odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
6. Podle skutkových zjištění (zkráceně řečeno): v přesně nezjištěné době, nejméně od období léta roku 2012 do 2. 9. 2013, v R. a P., okres K., jakož i v penzionu Pohoda v H. B., okres V., naposledy pak dne 2. 9. 2013 v bytě č. … rodinného domu čp. … na ul. J. v P., i jinde, vždy po předchozí dohodě a rozdělení rolí,
kdy V. K., J. K. a R. D. nejprve společně zajišťovali finanční prostředky na nákup příslušných léků obsahujících pseudoefedrin a chemikálií nezbytných k nelegální výrobě metamfetaminu (pervitinu), následně shora uvedené věci společně obstarávali – kdy léky zajišťoval V. K., chemikálie zajišťoval zejména R. D., a samotnou výrobu pervitinu pomocí chemického skla pak prováděl V. K., zpravidla za aktivní účasti J. K., J. L., R. D. a R. K., kteří rozpouštěli léky, nosili vodu nezbytnou k ochlazení připravované směsi, hlídali teplotu varu a prováděli další pomocné práce. J. K. také připravovala a vážila chemikálie.
Takto V. K. uskutečnil přesně nezjištěný počet varů, které lze odhadovat na desítky, když jen v období od měsíce července roku 2013 do 2. 9. 2013 provedl nejméně 15 varů pervitinu, z toho v posledním nedokončeném varu dne 2. 9. 2013 vyrobil nejméně 86,52 g psychotropní látky metamfetamin, která obsahovala 75,46 g čistého metamfetaminu.
Tuto psychotropní látku následně v R., P., O. a dalších místech okresu K. dále společně neoprávněně distribuovali V. K., J. K., R. D. a R. K., a to za úplatu v různé výši, ale i zdarma.
Obv. V. K. takto nejméně v 15 případech vyrobil celkem nejméně 1.491,28 g pervitinu, který následně v období od jara r. 2012 do 2. 9. 2013 sám poskytl nejméně 18 osobám, kterým dohromady poskytl nejméně 747, 7 g pervitinu v celkové hodnotě nejméně 570.750 Kč, ale i zdarma.
Obv. R. K.:
1. se nejméně ve 3 případech podílel na výrobě celkem nejméně 259,5 g pervitinu, který následně nejméně od léta r. 2012 do 2. 9. 2013, jakož i sušenou rostlinnou hmotu konopí poskytl 11 osobám, kterým dohromady poskytl nejméně 124,5 g pervitinu v celkové hodnotě nejméně 81.900 Kč, ale i zdarma,
2. mimo to obv. R. K. sám nejméně v období od 5. 9. 2013, kdy byl propuštěn ze zadržení v této trestní věci, nejméně do nezjištěného dne v měsíci listopadu r. 2013 v P., O. a R., okres K., a jinde, na různých místech poskytl metamfetamin (pervitin) 3 osobám, kterým dohromady poskytl nejméně 2,45 g pervitinu v celkové hodnotě nejméně 1.400 Kč i zdarma.
Obv. L. J. nejméně od měsíce ledna roku 2013 do konce července roku 2013 umožnila V. K. vyrobit v penzionu Pohoda v H. B. celkem nejméně 626,08 g pervitinu v pěti varech, když mu jako správkyně penzionu k tomuto účelu vědomě poskytla chatku č. … a v měsíci lednu roku 2013 zároveň půjčila jemu a J. K. finanční částku ve výši 50.000 Kč na financování první výroby pervitinu na H. B.
Přičemž metamfetamin (pervitin) je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v platném znění, které bylo vydáno na základě zmocňovacího ustanovení v §44c zákona č. 273/2013 Sb., jímž se měnil zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.
II. Dovolání a vyjádření k němu
7. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2015, sp. zn. 5 To 285/2015, podali obv. V. K., R. K. a L. J. prostřednictvím svých obhájců dovolání.
8. Obv. V. K. napadl svým dovoláním výrok o vině i o trestu usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2015, sp. zn. 5 To 285/2015, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Karviné z 16. 4. 2015, sp. zn. 10 T 84/2014. Jako důvod dovolání uvedl, že je přesvědčen, „že mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku na trestný čin, jímž byl uznán vinným, přičemž odvolací soud po projednání odvolání závadný stav neodstranil“ . Z tohoto důvodu odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
9. Ve svém dovolání obv. K. nejprve předeslal, že byl uznán vinným ze zvlášť závažného zločinu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) a c) tr. zákoníku, za který tr. zákoník stanoví trestní sazbu odnětí svobody v rozmezí 2 – 10 let. Soud I. stupně však uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 11 let při současné aplikaci §59 odst. 1 tr. zákoníku.
10. Hlavní námitkou obv. K. je proto tvrzení, že použitím §59 odst. 1 tr. zákoníku u něj v podstatě došlo k dvojímu zvýšení trestní sazby, v rámci které byl trest uložen. To je dle jeho názoru nepřípustné. Dovolatel je přesvědčen o tom, že pro mimořádné zvýšení trestní sazby v jeho případě nebyl dán důvod a nebyly pro to splněny ani zákonné podmínky, neboť jeho recidiva byla zohledněna již v rámci kvalifikované skutkové podstaty. Proto má za to, že „další mimořádné zvýšení trestní sazby bylo zcela nadbytečné a navíc splnění předpokladů pro mimořádné zvýšení trestní sazby nebylo soudem prvního ani druhého stupně náležitě zdůvodněno“ . Z tohoto důvodu dovolatel považuje uložený trest za nepřiměřeně přísný.
11. Ve druhé námitce dovolatel zdůraznil, že z rozsudku soudu I. stupně není vůbec jasné, jaké bylo rozpětí zvýšené trestní sazby, resp. její horní poloviny, v jejímž rámci mu tento soud uložil trest odnětí svobody. V této souvislosti obviněný ocitoval část staršího judikátu (R 30/1964), na jehož podkladě zdůraznil, že aby byl trest odnětí svobody přezkoumatelný, je nutné, aby soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, jakými hranicemi je v konkrétním případě vymezena horní polovina zvýšené trestní sazby. Protože však v rozsudku soudu I. stupně takové vymezení hranic chybí, je podle jeho názoru toto rozhodnutí nepřezkoumatelné. A jelikož odvolací soud tuto vadu nenapravil, zatížil touto vadou i své usnesení.
12. Proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2015, sp. zn. 5 To 285/2015, přezkoumal a s využitím §265k tr. ř. napadenou část tohoto usnesení, stejně jako rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 16. 4. 2015, sp. zn. 10 T 84/2014, z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., zrušil, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc v potřebném rozsahu Krajskému soudu v Ostravě, resp. Okresnímu soudu v Karviné, k novému projednání a rozhodnutí.
13. Obv. R. K. napadl svým dovoláním usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2015, sp. zn. 5 To 285/2015, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 16. 4. 2015, sp. zn. 10 T 84/2014, přičemž brojí proti výroku o vině i o trestu rozsudku soudu I. stupně, se kterým se odvolací soud ztotožnil. Své dovolání opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dle jeho názoru obě citovaná rozhodnutí spočívají na nesprávném hmotněprávním posouzení a závěry soudů obou stupňů jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, když „z odůvodnění jejich rozhodnutí neplyne vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů a právními závěry“.
14. Konkrétně dovolatel uvedl, že se s obv. K. setkal naposledy v březnu 2013, kdy se pohádali a od té doby se přestali stýkat. Oba soudy přesto vycházeli z toho, že se na výrobě pervitinu obv. K. podílel až do září 2013. Žádný důkaz však neprokázal, že když R. K. prodával pervitin po březnu 2013, že se jednalo o pervitin vyrobený obv. K. Stejně tak nebylo prokázáno, že by se oba obvinění stýkali. Přitom skutková zjištění obou soudů o rozsahu spolupráce mezi oběma odsouzenými a o množství vyrobeného pervitinu byla pro oba soudy při rozhodování o vině a trestu stěžejní. Dovolatel ale zdůraznil, že jeho údajná aktivní role při výrobě pervitinu obv. K. je pouze nesprávnou interpretací jeho dřívější výpovědi, ze které bylo možné dovodit pouze to, že se pohyboval v okolí bydliště obv. K., příp. na H. B. Navíc sám soud I. stupně ve svém rozsudku na s. 48 uvedl, že výroba pervitinu obžalovanými před 4. 7. 2013 nebyla zdokumentována odposlechy, záznamy telekomunikačního provozu, příp. sledováním obviněných. Dovolatel tak má za to, že rozsah jeho trestné činnosti byl daleko menší, a proto míra jeho viny nebyla určena správně. Z těchto důvodů mu měl být uložen trest podle §283 odst. 1 tr. zákoníku.
15. S tím souvisí i to, že jeho trest je zcela nepřiměřený a navíc jeho výše není přezkoumatelným způsobem odůvodněna. Příkladem k dokreslení tohoto stavu je srovnání jeho trestu s trestem, který soud uložil obv. D. Obviněný uvedl, že rozdíl v uložených trestech je nepodstatný, a to přesto, že obv. D. se účastnil více varů a rovněž distribuoval i více pervitinu a konopí.
16. Vzhledem k výše uvedenému obv. K. navrhl, aby Nejvyšší soud obě napadená rozhodnutí v části týkající se jeho osoby zrušil a sám rozhodl o uložení trestu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku.
17. Obv. L. J. svým dovoláním napadla výrok usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2015, sp. zn. 5 To 285/2015, o zamítnutí jejího odvolání, a to z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., neboť dle jejího náhledu rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a současně bylo rozhodnuto o zamítnutí jejího odvolání, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
18. Ve svém dovolání obv. J. nejprve předeslala, že nesouhlasí s rozhodnutím okresního soudu ve všech jeho výrocích a je – na rozdíl od odvolacího soudu – přesvědčena o tom, že rozsudek soudu I. stupně trpí závažnými vadami. Skutková věta je podle ní obecná, formulace výroku o vině není správná, neboť neobsahuje přesné místní a časové určení souzeného skutku – chybí totiž přesný údaj, kde a kdy konkrétně výroba pervitinu proběhla. Obviněná má za to, že soudy obou stupňů zcela rezignovaly na řádné hodnocení některých zásadních důkazů a navíc se nevypořádaly ani s argumenty její obhajoby. V důsledku toho jí byl uložen nepřiměřený trest.
19. Svou námitku obv. J. poté rozvedla tvrzením, že již v přípravném řízení všechna jednání, která jí byla obžalobou kladena za vinu, popřela, a při konfrontaci s odposlechy dovedla vše logicky vysvětlit. Při výslechu na Policii ČR vysvětlila všechny okolnosti případu, stejně jako obv. K., který podrobně soudu činnost obv. J. ve vztahu k jejímu podnikání „dovysvětlil“. Sám mj. výslovně vyloučil, že by obviněná měla předmětnou chatu pronajímat k výrobě pervitinu, a že by prostředky zaslané na její účet měly být za pronájem chaty, ve které údajně měla probíhat výroba pervitinu. Výpovědi obou jsou tedy navzájem v naprosté shodě.
20. V následující části dovolání se obviněná vyjádřila k několika odposlechům a nabídla k nim vlastní komentář. Poté upozornila na interpretaci soudu I. stupně, která je dle jejího tvrzení chybná, zjednodušující a neodůvodněná. (Vyjádřila se k několika výrokům, které mohly být chybně pochopeny, vč. otázek týkajících se obv. K. a věcí, se kterými obchodoval, např. mobilní telefony). Poté shrnula, že soudy obou stupňů své závěry neopřely o konkrétní důkazy, ale o nekonkrétní skutečnosti, které byly vyvráceny jejími logickými odpověďmi i odpovídajícím komentářem obv. K.
21. Všechny tyto nesprávnosti mohl napravit odvolací soud. Ten ale neuvěřil její výpovědi s ohledem na více než dvacetiletou známost s obv. K. Přitom ale nevysvětlil, z čeho to konkrétně dovodil. Oba soudy nižších stupňů mluví o tom, že je nepravděpodobné, že by neměla povědomí o tom, pro jakou trestnou činnost byl obv. K. naposledy odsouzen či za jakým účelem si pronajímá chatku. Dovolatelka však považuje tato tvrzení soudů za spekulativní.
22. V další části dovolání se obv. J. vyjádřila k některým svědeckým výpovědím, zejména k výpovědi obv. R. D., J. K. a K. M. K osobě posledně jmenovaného zdůraznila, že tento svědek je nedůvěryhodný, neboť svou výpověď z přípravného řízení u hlavního líčení korigoval. Při výslechu se navíc opíral pouze o své domněnky. Mimo to se soud I. stupně nevypořádal ani s tím, že „většina svědků v přípravném řízení musela být pod vlivem drog, což plyne i z některých protokolů o výsleších svědků“. Navíc na svědky byl vyvíjen intenzivní psychický nátlak, a proto se „některé výpovědi svědků z přípravného líčení a hlavního líčení mohly lišit“.
23. Závěrem dovolatelka shrnula, že by měla být v plném rozsahu zproštěna obžaloby. Uložený podmíněný trest odnětí svobody považuje za nepřiměřený a nerespektující zásadu proporcionality. Proto Nejvyššímu soudu navrhla, aby z jejího podnětu v souladu s §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2015, sp. zn. 5 To 285/2015, a poté aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal příslušnému soudu nové projednání a rozhodnutí ve věci, se závazným právním názorem Nejvyššího soudu, v souladu s ust. §265s odst. 1 tr. ř.
24. Státní zástupce , který je činný u Nejvyššího státního zastupitelství, ve svých vyjádřeních (sp. zn. 1 NZO 1305/2015-10 ze dne 26. 11. 2016 a sp. zn. 1 NZO 1305/2016-21 ze dne 2. 12. 2016) uvedl, že – po seznámení se s obsahem všech dovolání – nevyužije svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. ř. a k žádnému dovolání se nebude věcně vyjadřovat. V souladu s §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil pouze souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodnutí o podaném dovolání učinil v neveřejném zasedání.
III. Přípustnost dovolání
25. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda jsou dovolání přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda byla podána v souladu s §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. §265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s ust. §265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splnila obligatorní obsahové náležitosti, upravené v §265f tr. ř.
26. Po jejich prostudování Nejvyšší soud shledal, že obv. K. a J. výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, a nic nebrání v projednání jimi podaných dovolání.
27. U obv. R. K. je situace odlišná. Jeho dovolání bylo podáno v rozporu s §265e odst. 1 tr. ř. Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Ust. §60 odst. 2 tr. ř. určuje, že „lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty.“ Ze spisového materiálu vyplynulo, že usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 5 To 285/2015 (č. l. 2164) bylo doručeno obv. K. do Věznice Plzeň dne 13. 10. 2015 a jeho advokátce JUDr. Pavle Promné dne 12. 10. 2015 (č. l. 2248). Vhledem k tomu, že lhůta běží od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. ř.), počátek lhůty se počítá od 13. 10. 2015 a její konec je zákonem určen na den 13. 12. 2015. Protože však dovolání bylo prostřednictvím datové schránky doručeno až dne 14. 12. 2015 (18.26), z toho vyplývá, že bylo doručeno opožděně (č. l. 2419). Vzhledem k této skutečnosti Nejvyšší soud vyhodnotil jeho dovolání jako podané opožděně.
28. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo nutné u dovolání obv. K. a J. posoudit otázku, zda naplňují uplatněný dovolací důvod. Podle §265i odst. 3 tr. ř. pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí.
IV. Důvodnost dovolání (k meritu věci)
IV.1. V. K.
29. Obv. V. K. ve svém dovolání odkázal na §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Obecně platí, že tento dovolací důvod může být naplněn ve dvou alternativách, které spočívají v tom, že obviněnému byl uložen:
a) druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo
b) trest ve výměře mimo trestní sazbu , stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným.
30. Druhem trestu, který zákon nepřipouští se rozumí případy, v nichž byl obviněnému uložen některý ze zákonem uvedených druhů trestů, vymezených v §52 tr. zákoníku, ale bez splnění podmínek, které zákon přepokládá – tzn. jedná se o případy, kdy v konkrétním pachateli za konkrétní trestný čin nebylo možné uložit některý druh trestu s ohledem na jeho zvláštní zákonné podmínky. Uložení trestu mimo zákonem stanovenou sazbu se týká jen těch druhů trestů (trestních opatření), které mají trestní sazbu vymezenou trestním zákoníkem ve smyslu §110 tr. zákoníku. Tak tomu je i u trestu odnětí svobody, přičemž tento trest má horní a dolní hranici trestní sazby stanovenou v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákoníku – podle toho, o jaký trestný čin jde, příp. v jaké alternativě byl spáchán, event. zda byl spáchán v souběhu s jiným trestným činem (viz §43 odst. 1, 2 tr. zákoníku). Trest je uložen mimo zákonnou sazbu – jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i nezákonným prolomením její dolní hranice, pokud je taková hranice v zákoně určena, vč. nesprávného užití §40 odst. 2 a §58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody (srov. NS 26/2004-T 617).
31. Z dovolání obv. K. vyplynulo, že uplatňuje tento dovolací důvod v jeho druhé variantě, protože namítl, že soud I. stupně mu uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 11 let při současné aplikaci §59 odst. 1 tr. zákoníku, a to přesto, že pro to nebyly splněny zákonné podmínky. V rámci této argumentace dovolatel tvrdí, že fakt, že v jeho případě se jedná o recidivu, byl zohledněn již v kvalifikované skutkové podstatě. Postup soudu I. stupně podle §59 odst. 1 tr. zákoníku byl tedy nesprávný, neboť soud navýšil trestní sazbu dvakrát, což je v rozporu se zásadou zákazu dvojího přičítání téže okolnosti k tíži pachatele . Touto námitkou tedy obviněný atakoval výrok o trestu a Nejvyššímu soudu předložil k přezkumu otázku, zda pro uložení tohoto trestu byly splněny zákonné podmínky.
32. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obv. K. je zjevně neopodstatněné. Soudy nižších instancí nijak nepochybily, pokud předmětný skutek posoudily jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku.
33. Zásada dvojího přičítání téže okolnosti (k tíži pachatele) je zakotvena v §39 odst. 4 tr. zákoníku. Podle tohoto ustanovení k okolnosti, která je zákonným znakem trestného činu, vč. okolnosti, která podmiňuje okolnosti použití vyšší trestní sazby, nelze přihlédnout jako k okolnosti polehčující nebo přitěžující. Zákazem dvojího přičítání téže okolnosti se má čelit tomu, aby okolnost, která je zákonným znakem skutkové podstaty (jak základní, tak kvalifikované) byla ještě zvlášť hodnocena jako obecná polehčující nebo přitěžující okolnost podle §41 – 42 tr. zákoníku. Toto ustanovení však nebrání tomu, aby při ukládání trestu v rámci zákonné sazby nebylo přihlédnuto k intenzitě, s jakou je v konkrétním případě naplněn určitý zákonný znak trestného činu (viz Trestní zákoník I, Komentář, C. H. Beck, 2012, s. 528).
34. Z uvedeného plyne, že zásada uvedená v §39 odst. 4 tr. zákoníku, nebrání v použití ust. §59 tr. zákoníku o mimořádném zvýšení trestu odnětí svobody – když totiž důvodem tohoto zvýšení není výlučně recidiva, ale též rozsah trestné činnosti obviněného, početný okruh odběratelů drogy, kterým ji obviněný prodával, i skutečnost, že se trestné činnosti dopustil nedlouho po svém podmíněném propuštění ve zkušební době. To jsou všechny okolnosti, které v souhrnu svědčí o vysoké závažnosti trestného činu, kterého se obviněný dopustil a o ztížených (prakticky minimálních) možnostech jeho nápravy.
35. Podle ust. §59 odst. 1 se pachateli, který znovu spáchal zvlášť závažný zločin, ač již byl pro takový nebo jiný zvlášť závažný zločin potrestán, může uložit trest v horní polovině trestní sazby, zvýšené o jednu třetinu, jestliže je závažnost takového zločinu vzhledem k okolnostem případu vysoká a možnost nápravy pachatele je ztížená. V případě obv. K. lze v této souvislosti poukázat kromě výše uvedeného i na fakt, že se jedná o pachatele, který byl vícekrát soudně trestán (šestkrát) za úmyslné trestné činy.
36. Podle opisu rejstříku trestů byl obv. K. mezi roky 1976 a 2006 celkem šestkrát soudně trestán, a to pro úmyslné trestné činy různého charakteru. Předchozí nepodmíněný trest odnětí svobody mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 29. 6. 2006, sp. zn. 101 T 50/2006, a to za spáchání trestného činu podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., za který byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let. Usnesením Okresního soudu v Břeclavi, sp. zn. 21 Pp 23/2011 ze dne 20. 9. 2011, byl z výkonu tohoto trestu podmíněně propuštěn a byla mu stanovena zkušební doba 6 (šesti) let a vysloven dohled. Ani tento, stejně jako předešlé tresty, však nesplnily svůj výchovný účel, neboť dovolatel se v současnosti projednávané trestné činnosti začal dopouštět bezprostředně po podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, tj. již ve zkušební době. O tom, že možnosti nápravy obviněného jsou v podstatě mizivé, svědčí i to, že v projednávaném případě se znovu dopustil výroby omamných látek a jejich následného šíření, a to navíc po dobu cca 13 měsíců a v závažném množství, čemuž odpovídá i vysoký počet narkomanů, kteří si pervitin jeho prostřednictvím opakovaně kupovali.
37. V další námitce obv. K. uvedl, že z rozsudku soudu I. stupně není jasné, o kolik soud I. stupně vlastně zvýšil horní trestní sazbu, v rámci které poté uložil trest odnětí svobody. Citoval přitom starší judikát R 30/1964, který mj. uvádí, že „je nutné, aby soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, jakými hranicemi je vymezena horní polovina zvýšené trestní sazby.“ Je pravdou, že Okresní soud v Karviné mohl a měl tento údaj v odůvodnění svého rozsudku výslovně uvést. Na druhou stranu je však na první pohled patrné, že trest odnětí svobody ve výši 11 (jedenácti) let jednoznačně odpovídá předepsané zákonné úpravě.
38. Horní hranice zvýšené trestní sazby se stanoví tak, že k horní hranici sazby trestu odnětí svobody uvedené ve zvláštní části tr. zákoníku se připočítá jedna třetina horní hranice základní (tj. nezvýšené) sazby. Z toho plyne, že trest má být určen v horní polovině upravené zákonné sazby od 2 do 13 let a 4 měsíců, tj. v rozpětí od 7 let a 8 měsíců do 13 let a 4 měsíců. Když tedy Okresní soud v Karviné uložil obv. K. trest odnětí svobody ve výši 11 (jedenácti) let nepodmíněně, tak trest v této výši byl vyměřen zcela v souladu s platnou právní úpravou.
IV.2. L. J.
39. Obv. J. ve svém dovolání odkázala na dovolací důvody §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Podle jejího náhledu rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2015, sp. zn. 5 To 285/2015, spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a také protože bylo tímto usnesením rozhodnuto o zamítnutí jejího odvolání, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §256b odst. 1 písm. g) tr. ř.
40. Obecně platí, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva , nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod už nelze znovu přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
41. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon tedy vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek bylo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci (popsaný v jejich rozhodnutích) není takovým trestným činem, za který jej pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod má právo namítnout, že
· skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo
· není vůbec žádným trestným činem.
Z toho pak vyplývá, že dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem, anebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř., neboť v žalobním návrhu označený skutek vůbec není trestným činem. Dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení a nemá povahu „dalšího odvolání“. Jedná se o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno.
42. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces lze v případech, kdy objektivně existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů, (za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje) výjimečně uvažovat o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Takovýto závažný rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod. Teprve poté, co dovolatel vznáší takto formulovanou námitku, Nejvyšší soud zhodnotí, zda je tato námitka akceptovatelná a relevantní a své rozhodnutí řádně odůvodní.
43. Z dovolání obv. J. vyplynulo, že jej formálně opřela o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s ohledem na výše uvedené je však zřejmé, že vady, které namítá, pod tento dovolací důvod nelze podřadit. Podstatou všech námitek dovolatelky je totiž snaha přesvědčit Nejvyšší soud o tom, že skutek, který je jí kladen za vinu, nebyl dostatečně prokázán, protože jak uvádí „soudy obou stupňů zcela rezignovaly na řádné hodnocení některých v řízení provedených důkazů“. Proto nadále zpochybňuje správnost skutkových zjištění, protože soudy nižších stupňů „provedené důkazy hodnotily v neprospěch obviněné a řádně se nevypořádaly se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí“ , v důsledku čehož jí byl uložen nepřiměřený trest (č. l. 2338).
44. Dovolatelka tak na jedné straně sice odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však výše uvedenou výhradou usiluje primárně zpochybnit správnost skutkových závěrů soudu I. stupně, které potvrdil i soud II. stupně. Tímto postupem se v podstatě pokouší o vlastní hodnocení důkazů s důrazem na to, že „by měla být v plném rozsahu zproštěna obžaloby“ (č. l. 2344). Tím se dostává zcela mimo deklarovaný dovolací důvod. Její námitky totiž nejsou hmotněprávního, ale skutkového charakteru.
45. Společným jmenovatelem všech námitek obv. J. je snaha o zpochybnění celého dokazování. Proto v prvé řadě Nejvyšší soud zkoumal, zda mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry není zásadní konflikt. Po svém přezkumu však dospěl k závěru, že dokazování je založeno na respektování ust. §2 odst. 5 tr. ř. a skutkové závěry, ke kterým dospěl Okresní soud v Karviné, jsou výsledkem pečlivého uvážení všech okolností případu, a to jednotlivě i v jejich souhrnu (v souladu se zákonnými požadavky vyplývajícími z §2 odst. 6 tr. ř.). Okresní soud své skutkové závěry dostatečně objasnil v odůvodnění svého rozsudku – především zde podrobně vysvětlil, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při jejich hodnocení řídil (ve vztahu k obv. J. zejména v odůvodnění na s. 51-52, 57, č. l. 2032, 2035).
46. Všechny vznesené námitky dovolatelky byly důkladně prověřeny, a to nejen soudem I. stupně, ale i soudem II. instance. I Nejvyšší soud po prostudování spisu konstatuje, že skutková zjištění jsou provedenými důkazy dostatečně podložena, přičemž jednotlivé argumenty jsou zpracovány přehledně a logicky. Provedené skutkové závěry prokázaly, že obv. J. je skutečně osobou, která umožnila obv. K. provádět nelegální výrobu pervitinu v areálu penzionu Pohoda v H. B. (v chatce č. …) a současně mu půjčila částku ve výši 50.000 Kč na „rozjezd“ výroby pervitinu na tomto místě.
47. Stejně soudy nižších instancí správně odmítly uvěřit výroku obviněné, že nevěděla, že si obv. K. pronajal chatku za účelem výroby pervitinu. Tento fakt jí nemohl zůstat utajen už jen proto, že se v areálu zdržovala (viz protokol o sledování osob a věcí), a tak si nemohla nevšimnout, že do chatky docházel nejenom obv. K., ale také další spoluobvinění i jiné osoby. Navíc muselo být do chatky dopraveno velké množství věcí nutných k výrobě pervitinu (např. vařiče, barely, skleněné nádoby, váhy, chemické sklo, samozřejmě i řada nutných chemikálií). Důvodnost těchto logických úvah (jak bylo řečeno výše) nejspolehlivěji potvrdil obv. D., který ve své výpovědi (konkrétně v přípravném řízení dne 19. 11. 2013, kdy si tyto věci ještě dobře pamatoval) jasně uvedl, že „paní J. viděl v době, kdy čekal před chatkou, jak vešla do chatky a zdržela se tam asi 10 minut (...) takže K. musela vidět při výrobě pervitinu.“ (č.l. 181). Tuto informaci potvrdil i R. K., když se zmínil o tom, že v chatce byla žena kolem 50 let, což odpovídá popisu obv. J.
48. Svědek K. M. dosvědčil, že mezi obv. J. a K. panovala naprostá důvěra, což potvrzuje i to, že dovolatelka K. a jeho přítelkyni K. bez jakéhokoli dokladu půjčila částku 50.000 Kč na zahájení výroby pervitinu (č. l. 307-308, 1956-1957/2), a to přesto, že finanční situace dovolatelky nebyla příznivá. Soudy obou stupňů zcela správně dovodily, že obviněná musela být přesvědčena o návratnosti půjčky z příjmů z této trestné činnosti.
49. Mimo to byla skutková zjištění doložena i některými odposlechy, které v odůvodnění svého rozhodnutí zmínil soud I. stupně. Obv. J. věnovala značnou část svého dovolání právě objasňování obsahu vybraných odposlechů. Ty však významově už pouze dokreslily skutkový závěr okresního soudu o tom, že věděla, že v areálu rekreačního objektu obv. K. vyrábí pervitin (soud I. stupně výslovně odkázal na záznamy hovorů mezi K. a K. ze dne 4. 7. 2013 ve 20.38 hod., mezi J. a K. ze dne 15. 7. 2013 v 12.59 hod. a 14.03 hod., a mezi J. a K. ze dne 17. 7. 2013 v 9.09 hod.).
50. V rámci svých výhrad se dovolatelka dokonce nevyhnula zcela nepodloženým a zjevně nepravdivým tvrzením o tom, že „ většina svědků v přípravném řízení museli být pod vlivem drog , či o „intenzivním psychickém nátlaku na svědky v průběhu přípravného řízení, což (údajně) plyne i z některých protokolů o výsleších svědků.“ Přitom ze spisového materiálu je možné snadno ověřit, že u každého výslechu bylo v přípravném řízení přítomno pět až šest obhájců. Je více než jasné, že pokud by policie vyvíjela na svědky nepřiměřený nátlak, nebo pokud by jakýkoli svědek byl pod přímým vlivem drog, tak by tato skutečnost neušla pozornosti přítomných obhájců a daná skutečnost by byla ihned zaprotokolována. Nic takového však z jednotlivých protokolů nevyplývá. (Navíc ani sama J. neodkázala ve svém dovolání na žádný protokol, který by měl doložit její domněnky.) Dovolatelka tak na jedné straně vytýká soudu I. stupně neexaktní postup při hodnocení důkazů, přitom se ale sama nevyhýbá zcela nekorektním atakům.
51. Mimo to obviněná napadla výrok o vině z důvodu, že neobsahuje zcela přesné místní a časové určení souzeného skutku, neboť zde údajně chybí přesný údaj – kde a kdy konkrétně výroba proběhla. Je samozřejmě pravdou, že popis skutku musí obsahovat příslušné znaky skutkové podstaty trestného činu, kterým byla obviněná uznána vinnou. Skutková věta Okresního soudu v Karviné však představuje úplné slovní vyjádření popisovaného skutku, neboť obsahuje všechny relevantní okolnosti z hlediska použité právní kvalifikace.
52. Pokud skutková věta obsahuje sousloví „v přesně nezjištěné době, nejméně od období léta r. 2012 do 2. 9. 2013“ , vyplývá z toho, že ze všech učiněných výpovědí nebylo možné přesněji určit počátek páchání projednávané trestné činnosti, neboť jej sami obvinění neuvedli (buď využili svého práva a odmítli vypovídat, nebo tento údaj soudu nesdělili). Námitku obv. J., že „není přesně uvedeno, kde proběhla výroba pervitinu – tedy konkrétně v předmětné chatce penzionu – konstatování soudu „v penzionu Pohoda v H. B.“ není dostatečně přesné“ Nejvyšší soud odmítá. To, že obv. K. opakovaně vařil pervitin v chatce č. … je sice údaj, který se mohl ve skutkové větě objevit, ale jeho absence rozhodně není nijak zásadní. Jinými slovy – není možné tvrdit, že popis tohoto skutku by z hlediska použité právní kvalifikace neobsahoval všechny relevantní okolnosti.
53. Samotné trvání dovolatelky a její obhajoby na vlastní interpretaci provedených důkazů, cílená izolace některých skutkových zjištění a nesolidní reinterpretace vybraných důkazů v její prospěch – je sice možný způsob vedení obhajoby, ale ten nemůže být ve světle provedených skutkových zjištění úspěšný. To platí nejen v části, ve které dovolatelka brojí proti výroku o vině, ale i o závěru jejího dovolání, ve kterém se ohradila proti výroku o trestu – který i přesto, že je podmíněný, dovolatelka v uložené výměře považuje za „nepřiměřený a nerespektující zásadu proporcionality“. Námitku nepřiměřenosti trestu uloženého v rámci trestní sazby nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů.
54. Výhrady proti trestu je možné subsumovat pouze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Na ten však dovolatelka a její obhajoba neodkázala – patrně proto, že si je vědoma toho, že jí nebyl uložen nepřípustný druh trestu, ani trest mimo zákonnou trestní sazbu stanovenou §283 odst. 2 tr. zákoníku. Na tomto místě Nejvyšší soud poznamenává, že jednání obviněné bylo kvalifikováno nejen po pečlivých úvahách, ale také se značnou benevolencí , neboť z provedených důkazů je zjevné, že dovolatelka páchání zvlášť závažné trestné činnosti napomáhala, a to po nezanedbatelnou dobu sedmi měsíců. Proto podmíněný trest za toto jednání není v žádném ohledu možné považovat za nepřiměřený.
55. Mimo námitek, které obv. J. podřadila pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v záhlaví svého dovolání odkázala i na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , aniž by ho však blíže specifikovala. Předmětem tohoto dovolacího důvodu je rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v ust. 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo ačkoliv byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) ust. §265b odst. 1 tr. ř.
56. Je zjevné, že dovolatelka uplatnila tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě. Obv. J. sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu II. stupně, ale dovolatelka má za to, že Krajský soud v Ostravě její odvolání podle §256 tr. ř. zamítl i přesto, že v předcházejícím řízení byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vzhledem k tomu, že soud II. stupně napadené rozhodnutí soudu I. stupně přezkoumal, ale zamítl jej jako neopodstatněné, na podnět dovolatelky J. se vytýkanými pochybeními zabýval Nejvyšší soud. Ten zjistil, že oba soudy nižších instancí ve svých hmotněprávních závěrech nepochybily. V napadených rozhodnutích tak nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona, a proto nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
V. Závěr
57. Nejvyšší soud konstatuje, že oba soudy nižších stupňů se ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro svá rozhodnutí. Okresní soud v Karviné provedl dokazování v nezbytném rozsahu a provedené důkazy zjevně vedly vůči všem dovolatelům k dostatečnému objasnění skutkového stavu. Zároveň tento soud vyhodnotil všechny důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na odpovědném uvážení všech okolností případu – a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech. S tím vyjádřil souhlas i Krajský soud v Ostravě, který odvolání všech obviněných zamítl.
58. Nejvyšší soud dovolání obv. R. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř., neboť shledal, že bylo podáno opožděně. Dále dospěl k závěru, že v napadených rozhodnutích nedošlo ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. k porušení zákona. Proto dovolání obv. V. K. odmítl, a to s odkazem na §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť je zjevně neopodstatněné, a dovolání obv. L. J. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
59. Za podmínek uvedených v ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 1. 2017
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu