ECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.76.2017.1
sp. zn. 11 Tdo 76/2017-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. 5. 2017 o dovolání, které podal obv. D. N. D. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 7. 2016, sp. zn. 4 To 70/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích, pod sp. zn. 5 T 162/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obv. D. N. D. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 25. 1. 2016, sp. zn. 5 T 162/2015, byl obv. D. N. D. (stejně jako spolupachatel T. N. N.) uznán vinným pokusem přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 a §283 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byli oba obvinění odsouzeni podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a za použití §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku k trestu vyhoštění na dobu 5 (pěti) let. Současně podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku rozhodl soud o zabrání věcí, jejichž výčet ve svém rozsudku položkově jmenoval. Mimo to soud rozhodl v souladu s §81 odst. 3 tr. ř. per analogiam o zničení věcí, jejichž výčet rovněž taxativně vyjmenoval ve svém rozsudku.
Proti tomuto rozsudku podali oba obvinění odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 18. 7. 2016, sp. zn. 4 To 70/2016, a to tak, že odvolání obv. D. N. D. a T. N. N. podle §256 tr. ř. zamítl.
3. Podle skutkových zjištění soudu I. stupně:
obv. D. N. D. nejméně dne 24. 1. 2015 do 23.00 hod. a obv. T. N. N. nejméně od 17. 1. 2015 do dne 24. 1. 2015 do 23.00 hod., kdy byli oba zadrženi policií, v průmyslovém areálu na adrese D. …, v K., okres T., v podsklepení tovární plechové haly, pěstovali indoorovým způsobem 229 ks rostlin botanického rodu konopí o velikosti od 45 cm do 55 cm a 144 ks o velikosti od 5 cm do 10 cm a to tak, že rostliny zasazené do zeminy v plastových květináčích za použití elektrických čerpadel zalévali vodou obohacenou o speciální hnojiva podporující růst a vysoký obsah THC, rostliny osvětlovali svítidly s výkonnými výbojkami, přičemž větrání zajišťovali elektrickými ventilátory a k zamezení nežádoucího zápachu používali uhlíkové filtry, kdy je zřejmé, že se jednalo o sofistikovanou technologii k pěstování vysoce prošlechtěného kultivaru rostliny konopí určenou k maximálnímu zisku cannabinoidních látek hydroponním způsobem,
kdy látka označovaná jako marihuana je sušená rostlina konopí, kdy konopí je uvedeno v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v účinném znění, jako látka omamná, a obsahuje tetrahydrokanabinoly (konkrétně delta-9-tetrahydrokabinol), které jsou jako psychotropní látka uvedeny v příloze č. 5 téhož nařízení vlády, kdy ani jeden z nich neměl k nakládání s těmito látkami příslušné zákonné oprávnění.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Obviněný D. N. D. podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem z 18. 7. 2016, sp. zn. 4 To 70/2016, i proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 25. 1. 2016, sp. zn. 5 T 162/2015, a to do všech výroků, které se týkají jeho osoby. Odkázal v něm na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Hlavní námitkou, kterou obviněný podřadil pod tento dovolací důvod je skutečnost, že skutek, jehož spácháním byl uznán vinným, nevykazuje všechny zákonné znaky pokusu přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 a §283 odst. 1 tr. zákoníku. Konkrétně namítl nesprávné hodnocení jemu přičítaného protiprávního jednání, zavinění, a také nesprávné hodnocení otázky příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem.
5. K otázce protiprávního jednání dovolatel uvedl, že z důkazů nevyplynulo, že rostliny konopí pěstoval, neboť na vybavení pěstírny nebyly nalezeny daktyloskopické ani jiné stopy a ani v areálu nebyly nalezeny žádné věci denní potřeby, které by mu patřily. O chodu pěstírny mu nebylo nic známo, neboť se v prostorách zdržoval jen krátce a ani po příjezdu na místo neměl žádné informace o provozu pěstírny. Upozornil také na to, že byl v objektu uzamčen a rozporuje závěr soudů, že tomu tak bylo z důvodu utajení. Především ale soudy I. a II. stupně neobjasnily podstatné okolnosti případu – zejm. kdo pěstírnu zřídil, kdo obstaral energie na provoz, jak se dostaly do objektu rostliny a kdo měl z jejího provozu zisk. I když k nelegální činnosti na místě docházelo, pachatel, který stojí za provozem pěstírny, nebyl dopaden a místo něj byl odsouzen obviněný, který s provozem pěstírny neměl nic společného.
6. K otázce zavinění obviněný namítl, že soud I. stupně konstatoval, že obviněnému muselo být zřejmé, že se jedná o konopí, že byla pěstována velkokapacitně a utajeně, tj. nelegálně. Dovolatel namítl, že tyto skutečnosti tento soud konstatoval, aniž by svůj závěr přesvědčivě odůvodnil. Okresní soud označil za nevěrohodné, že obviněný byl na místě kvůli pracovní nabídce, ale dovolatel tvrdí, že ve vietnamské komunitě se takto brigády domlouvají zcela běžně. Především však k tomuto bodu neexistují žádné důkazy, které by tuto otázku prokázaly. Za tohoto stavu stále existují pochybnosti, které nelze překlenout.
7. Mezi jednáním a škodlivým následkem musí být prokázána i příčinná souvislost , tzn. že škodlivý následek je skutečně následkem protiprávního jednání. Ta však nemohla být prokázána z faktu, že obviněný byl pouze přítomný v objektu pěstírny. Nejen soud nalézací, ale i odvolací se tak nedostatečně vypořádaly s důkazním materiálem, v důsledku čehož opominuly aplikaci zásady in dubio pro reo.
8. Také při ukládání trestu za spáchaný čin došlo k porušení zákona. Soud I. stupně totiž nezohlednil, že na rozdíl od T. N. N. se nacházel na místě činu významně kratší dobu a nemohl tak vědět nic o způsobu fungování pěstírny. I tak mu však byl uložen trest vyhoštění ve stejné délce, jako T. N. N.
9. Vzhledem k výše uvedenému je dovolatel přesvědčen, že byl postupem obou soudů nižších instancí poškozen ve svém právu na spravedlivý proces. Je si také vědom, že Nejvyšší soud není další instancí v přezkoumávání skutkového stavu věci, ale přesto má za to, že je dán důvod dovolání, na který odkázal. Proto Nejvyššímu soudu navrhl, aby na základě výše uvedeného jeho dovolání vyhověl a aby podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu nové projednání a rozhodnutí věci.
10. K výše uvedenému dovolání se vyjádřil státní zástupce , který je činný u Nejvyššího státního zastupitelství, a to ve svém vyjádření sp. zn. 1 NZO 1356/2016-14 ze dne 23. 1. 2017.
11. K námitkám obviněného státní zástupce nejprve předeslal, že s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Mimo meze tohoto dovolacího důvodu stojí námitky, kterými se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu. Ve věci neshledal žádný, natož extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními.
12. K dovolatelově námitce, že se soudy nezabývaly tím, zda jeho jednání bylo protiprávní a zda byla naplněna subjektivní stránka ve formě úmyslu, státní zástupce uvedl, že tato námitka je založena pouze na obhajovací verzi obviněného, že o ničem nevěděl a na místě se ocitl pouze náhodou. Tuto verzi však soudy na podkladě časového snímku monitorovaného prostoru a vzájemného nesouladu obhajovacích verzí obou obviněných právem odmítly.
13. Státní zástupce do jisté míry přitakal tvrzení obviněného, že z provedeného dokazování nevyplynulo, že by měl provádět výrobu omamné a psychotropní látky. Z tohoto hlediska nepovažuje takto formulovanou právní kvalifikaci za zcela přiléhavou. Podle jeho názoru by bylo namístě hovořit o naplnění znaku „přechovávání pro jiného“. Tato dílčí nepřesnost však ve svém důsledku vyzněla ve prospěch obviněného. Kdyby totiž soudy u obviněných shledaly i tento znak, jednalo by se už o dokonaný přečin, zatímco ve variantě „výroby“ byl obviněný uznán pouze pokusem takového činu.
14. K námitce údajné neexistence příčinného vztahu státní zástupce konstatoval, že je založena na vyvrácené verzi obviněného, že se na místě vyskytoval pouze náhodou. Této výpovědi soudy na podkladě dostupných důkazů však správně neuvěřily a státní zástupce v této části odkázal na příslušnou část odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně. Mimo jiné ještě dodal, že tato námitka nezpochybňuje základní právní předpoklady příčinné souvislosti, ale pouze skutkový podklad, z něhož byla existence tohoto vztahu dovozena.
15. Pokud obviněný uplatnil rovněž výhrady proti výroku o trestu, ty uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídají, protože proti výroku o trestu je možno zásadně brojit pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
16. Po zvážení shora uvedených skutečností dospěl státní zástupce k závěru, že dovolání obviněného je v rozsahu, v jakém odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, zjevně neopodstatněné. Proto Nejvyššímu soudu navrhl, aby dovolání obv. D. N. D. v neveřejném zasedání odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. státní zástupce souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III. Přípustnost dovolání
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda bylo podáno v souladu s ust. §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. §265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s ust. §265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splnilo obligatorní obsahové náležitosti, upravené v §265f tr. ř. Po jeho prostudování shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a proto jeho dovolání vyhodnotil jako přípustné. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo nutné rovněž posoudit otázku, zda konkrétní argumenty obviněného naplňují uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání (k meritu věci)
18. Obviněný D. ve svém dovolání odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen o tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Obecně platí, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva , nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod už nelze a znovu přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
19. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon tedy vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek bylo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci (popsaný v jejich rozhodnutích) není takovým trestným činem, za který jej pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod má právo namítnout, že
· skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo
· není vůbec žádným trestným činem.
Z toho pak vyplývá, že dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem, anebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř., neboť v žalobním návrhu označený skutek vůbec není trestným činem. Dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení a nemá povahu „dalšího odvolání“. Jedná se o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno.
20. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces lze v případech, kdy objektivně existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů (za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje), výjimečně uvažovat o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Takovýto závažný rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod. Teprve poté, co dovolatel vznáší takto formulovanou námitku, Nejvyšší soud zhodnotí, zda je tato námitka akceptovatelná a relevantní a své rozhodnutí řádně odůvodní.
IV.1. K meritu věci
21. Obviněný D. ve svém dovolání odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen o tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Dle jeho náhledu jsou skutkové závěry soudu I. stupně extrémně nesprávné, neboť nemají podklad v provedených důkazech. Okresní soud totiž neprokázal spáchání protiprávního jednání, zavinění a ani příčinnou souvislost mezi jednáním a následkem. A protože nepostupoval v duchu zásady in dubio pro reo , tak mu uložil i zcela nepřiměřený trest.
22. Jak bylo již zmíněno výše, mimo meze dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. stojí námitky procesního charakteru, tedy námitky, kterými dovolatel usiluje dosáhnout jiného hodnocení důkazů proti tomu, jak je vyhodnotily soudy I. a II. stupně. Hodnocení provedených důkazů je výsadním právem nalézacího soudu, před kterým jsou důkazy bezprostředně prováděny. Pravomoc odvolacího soudu je v hodnotícím procesu už omezená. Odvolací soud vstupuje do hodnocení důkazů jen tehdy, když zjistí, že ze skutkových zjištění jsou vyvozovány závěry, které z nich nevyplývají, nebo pokud takové hodnocení zjevně odporuje zásadám formální logiky. Pro Nejvyšší soud je skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů (vzhledem k zásadě dvouinstančního řízení) definitivní a nezměnitelný. Proto dovolatel, který podřazuje skutkové námitky pod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., již nemá právo na věcnou revizi svého případu, kterému by „zrcadlově“ odpovídala povinnost Nejvyššího soudu k tomuto přezkumu. Protože však dovolatel zpochybnil respektování ústavou zaručeného práva na spravedlivý proces a zároveň akcentoval zásadní nesoulad mezi zjištěními, která vyplynula z důkazů na straně jedné a skutkovými závěry na straně druhé – Nejvyšší soud přistoupil k přezkumu tohoto případu.
23. Okresní soud v Teplicích konstatoval, že vina obv. D. N. D. (a také spoluobviněného T. N. N.) spočívající v pěstování 229 ks rostlin konopí indoorovým způsobem, byla jednoznačně prokázána. K tomuto závěru dospěl na základě výsledků policejního zákroku, výpovědí policistů, z výsledků prohlídky jiných prostor a pozemků, jimiž byla prokázána existence pěstírny konopí, ze závěrů odborného vyjádření, z listinných důkazů a částečně z výpovědi obviněných. V důsledku toho proklamoval svou jistotu, že k jednání skutečně došlo tak, jak plyne z popisu skutku, a to i přesto, že dovolatel se ke své trestné činnosti nedoznal (sp. zn. 5 T 162/2015 na s. 5, č. l. 219).
24. Naproti tomu dovolatel je po hlavním líčení i veřejném zasedání stále přesvědčen o tom, že z provedených důkazů nebylo prokázáno jeho protiprávní jednání, zavinění, ani příčinná souvislost mezi jednáním a následkem – čímž se pokusil formulovat své výhrady ve smyslu nesprávného právního posouzení skutku. V samé podstatě těchto výhrad stojí jediná námitka – a tou je nesouhlas obviněného se skutkovými závěry tohoto soudu, ze kterých vyplynulo, že byl v indoorové pěstírně pouze jediný den (tj. 24. 1. 2015), a to zcela náhodou. Soudy I. ani II. stupně však o své nevině nepřesvědčil. Jeho výpovědní verzi, že si domluvil brigádu s jemu neznámou osobou vietnamského původu, která mu však nic podrobnějšího nesdělila, takže nevěděl – kde, co a za jakých podmínek a jak dlouho bude dělat a za jakou odměnu, soudy nižších stupňů důkazně vyvrátily.
25. Obv. D. ve svém dovolání akcentoval zejména dva momenty:
a) v pěstírně byl přítomen fakticky jen jeden den a
b) nebyly zde nalezeny daktyloskopické stopy na předmětech sloužících k pěstování konopí, ani věci osobní potřeby, apod.
26. Obecně platí, že pachatel při pokusu o trestný čin bezprostředně směřuje k jeho spáchání, ale k jeho úplnému dokonání nedošlo pro nějakou překážku nebo okolnost, která mu v tom zabránila a která nastala nezávisle na jeho vůli. Proto platí, že za pokus je pachatel trestně odpovědný i přesto, že fakticky nenaplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu. Judikatura Nejvyššího soudu ještě upřesnila, že při pokusu o nedovolenou výrobu marihuany pachatel nakládá s předmětem použitelným k výrobě drogy, tj. s konopím, a činí tak s úmyslem tuto výrobu uskutečnit (viz R 33/1965-I., R 20/1969, 11 Tdo 114/2016). Proto je při pokusu pachatel trestaný podle trestní sazby stanovené za dokonaný trestný čin.
27. V projednávaném případě je nutné mít na zřeteli zejména to, že od 20. 1. 2015 probíhalo sledování průmyslové haly pro podezření, že v tomto objektu se nachází nelegální pěstírna konopí (č. l. 212). Vzhledem k tomu, že dne 24. 1. 2015 při monitoringu tohoto objektu byla posádka jednoho z vozidel prozrazena, bylo v souladu s §83c tr. ř. rozhodnuto o okamžitém vstupu do sledovaného objektu, aby nedošlo ke zmaření zdokumentování předpokládané trestné činnosti. Proto byl toho dne ve 22,30 hod. proveden vstup do předmětné haly, kde byli oba obvinění zajištěni (viz úřední záznam PČR na č. l. 123).
28. Za těchto okolností je pochopitelné, že obviněnému bylo znemožněno, aby rozvinul svou trestnou činnost do delšího časového období. Soud I. stupně se pak musel vyrovnat s obhajobou obviněného, že se na místě objevil náhodou, neboť „nemá ve zvyku se ptát, o jakou práci jde“ , že „nevěděl na jakou dobu byl sjednán na práci, co bude dělat a jak dlouho tam bude“, a také že po příjezdu „v přední místnosti ve sklepě viděl nějaké rostliny, ale nevěděl, co je to za rostliny“ a následně, že se do péče o konopí nijak nezapojil (č. l. 90, 189-190).
29. Okresní soud v Teplicích vyhodnotil výpověď obv. D. jako zcela vymyšlenou. Za nevěrohodné označil už to, že obviněný se tzv. nezajímal o práci, na kterou měl být najatý, stejně jako o finanční odměnu. Nelogická je jeho výpověď také proto, že v mnoha aspektech rozporuje verzi obv. N., a naopak N. verze zase rozporuje výpověď obv. D. (podrobnosti viz sp. zn. 5 T 162/2016 na s. 5-7, č. l. 219-221). Výpověď dovolatele je nevěrohodná i v části, kde uvedl, že nepoznal konopí a popisuje ho jako „nějakou rostlinu“ . Především však dovolatel neuvedl nic na podporu svých argumentů a v podstatě pouze negoval klíčové skutkové závěry. Jeho argumenty však soudy nižších stupňů nepřesvědčily pro svou zjevnou nevěrohodnost.
30. S tím souvisí i jeho argumenty o chybějících daktyloskopických stopách, event. o tom, že obv. D. v pěstírně neměl žádné osobní věci, nebo že o chodu neměl žádné informace. I tyto námitky jsou nepodložené, a proto zcela irelevantní. Navíc faktická absence osobních věcí v předmětné hale nebo to, že jej nikdo nestihl dostatečně zaučit v péči o konopí, nic nedokazuje. A výhrady o chybějících daktyloskopických stopách dokladují pouze to, že oba „zahradníci“ při péči o rostliny používali ochranné prostředky, nic víc.
31. Soudu I. stupně lze tedy přisvědčit v tom, že obviněný těmito námitkami navázal na prokázané skutečnosti, ale na jejichž základě vyfabuloval svou výpovědní verzi, které však soudy I. a II. stupně právem neuvěřily, mj. také ke skutečnostem, o kterých se dovolatel nezmiňuje a které jsou obsahem odůvodnění jejich rozhodnutí (viz závěry Okresního soudu v Teplicích, sp. zn. 5 T 162/2015, na s. 5-8, se kterými vyjádřil bezvýhradný souhlas Krajský soud v Ústí nad Labem, viz sp. zn. 4 To 70/2016 na s. 4-6). Soudy nižších stupňů tedy správně vyhodnotily obhajobu obviněného, směřující do výroku o vině, za vyvrácenou, a to i přesto, že obviněný má pravdu v tom, že „soud I. stupně neobjasnil, kdo pěstírnu zřídil, kdo obstaral přísun energií, jakým způsobem se do objektu dostaly rostliny a kdo měl z jejího provozu zisk“ . Ani tato skutečnost totiž nic nemění na tom, že obv. D. se v průmyslovém areálu v K. podílel na pěstování konopí, a jen zásah policie způsobil, že k dokonání této činnosti už nedošlo. Nejvyšší soud svůj přezkum uzavřel s tím, že mezi skutkovými zjištěními, která vyplynula z důkazů na straně jedné, a skutkovými závěry, popsanými v tzv. skutkové větě na straně druhé, nenašel žádný rozpor.
32. Součástí námitek obviněného je i nepřiměřenost uloženého trestu . Tu dovolatel spatřuje zejména v tom, že soud I. stupně v jemu uloženém trestu „nezohlednil skutečnost, že se od obviněného T. N. N. nacházel na místě činu významně kratší dobu“.
33. V prvé řadě je nutné zdůraznit, že pro námitky proti údajné nepřiměřenosti uloženého trestu je určen dovolací důvod podle §286b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ten může být naplněn ve dvou alternativách. Buď byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Proto lze námitku vůči druhu či výměře uloženého trestu v dovolání úspěšně uplatnit pouze (!) v rámci zákonného důvodu uvedeného v ust. §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003, s. 255). Ani tento dovolací důvod však není naplněn námitkami pouhé nepřiměřenosti trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
34. Z textu dovolání vyplynulo, že dovolatel D. tuto námitku nesprávně podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. I kdyby však obviněný subsumoval svou námitku správně, i tak by bylo nutné ji odmítnout, protože Okresní soud v Teplicích uložil obviněnému trest odpovídající jak druhem, tak i výměrou. Jinými slovy trest vyhoštění byl uložen zcela v rámci zákonných podmínek §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku, a to ještě v dolní polovině zákonné sazby. Proto Nejvyšší soud i tuto námitku odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
V. Závěr
35. Nejvyšší soud konstatuje, že oba soudy nižších stupňů se ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro svá rozhodnutí. Okresní soud v Teplicích provedl dokazování v nezbytném rozsahu a provedené důkazy zjevně vedly k dostatečnému objasnění skutkového stavu. Zároveň tento soud vyhodnotil všechny důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeném na odpovědném uvážení všech okolností případu – a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech. S tím vyjádřil bezvýhradný souhlas Krajský soud v Ústí nad Labem, který odvolání obv. D. N. D. (a spoluobviněného T. N. N.) podle §256 tr. ř. zamítl.
36. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v napadených rozhodnutích nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona. Proto dovolání obv. D. N. D. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť je zjevně neopodstatněné. Za podmínek uvedených v ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 5. 2017
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu