ECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.764.2017.1
sp. zn. 11 Tdo 764/2017-57
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 8. 2017 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněných Š. S. , A. R. , P. R. , a P. P. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 8. 2016, sp. zn. 3 To 275/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 65 T 37/2016, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 8. 2016, sp. zn. 3 To 275/2016, v části, v níž bylo zamítnuto odvolání státního zástupce proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 11. 5. 2016, sp. zn. 65 T 37/2016, podané v neprospěch obviněných Š. S., A. R., P. R. a P. P., zrušuje .
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 11. 5. 2016, sp. zn. 65 T 37/2016, byli obvinění Š. S., A. R., P. R. a P. P. v bodě 1) výroku uznáni vinnými přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového zjištění, že se od počátku roku 2015, obžalovaná A. R. od 1. 4. 2015 do 16. 12. 2015, v K., okres B., O. a jinde, společně podíleli na distribuci pervitinu obsahující látku metamfetamin, který je uveden v příloze č. 5 jako psychotropní látka zařazená do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách - nařízení vlády č. 463/2013 Sb., když zajišťovali jeho prodej mezi koncovými uživateli a výrobci tím, že A. R. využila svých známostí z předchozí trestné činnosti, pro niž byla v dané době stíhána, a zajistila kontakt na dosud neustanovenou osobu z O. vystupující pod přezdívkou „P.“, Š. S. pak zajistil kontakt na osobu jménem „M.“, A. R. nebo Š. S. domluvili s těmito osobami předávku pervitinu, A. R. s P. R. příp. Š. S. zjistili poptávku po množství pervitinu a vybírali od koncových uživatelů příslušné finanční částky, P. P. při vědomí, že Š. S. pervitin prodává dalším lidem, tohoto nejméně v 15 případech zavezl svým osobním motorovým vozidlem zn. Ford Mondeo r. z. ... do O., přičemž viděl, jak Š. S. od neznámých osob kupuje požadované množství pervitinu, P. P. pak za službu obdržel peníze na pohonné hmoty a dávky pervitinu pro osobní potřebu, takto do O. vozila Š. S. i A. R., a to nejméně dvakrát týdně, kdy sama pervitin od dodavatelů také kupovala a následně vozila Š. S. po odběratelích v K., aby jim Š. S. mohl pervitin prodat, A. R. dala či prodala pervitin D. W., P. M., J. H., T. S., D. B., přičemž nejméně 3 g pervitinu za částku 3.000 Kč předala své sestře P. R. s vědomím, že jej prodá nejméně P. M., K. S. či J. K. příp. dalším osobám, což P. R. učinila, Š. S. takto pervitin dával či prodával nejméně
- P. M. v 5 případech celkem 2,5 g za částku 5.000 Kč,
- L. D. postupně 4 dávky, přičemž pouze za jednu dávku zaplatila
- 200 Kč
- D. V. v 50 případech po 0,2 g za celkovou částku 10.000 Kč,
- R. T. dvě dávky za částku 1.000 Kč,
- D. B. v 10 případech vždy jednu dávku zdarma,
- M. S. ve 3 případech vždy jednu dávku zdarma,
- N. K. nejméně ve 3 případech pervitin nabídl, k předání však nedošlo,
- M. H. v 5 případech vždy jednu dávku za celkovou částku 1.000 Kč,
- D. B. ve 4 případech vždy jednu dávku za celkovou částku 2.000 Kč,
- G. T. v přesně nezjištěném počtu případů po 0,5 g zdarma,
- M. Ž. jednu dávku jako úhradu za dluh ve výši 500 Kč,
- T. M. v 10 případech v celkovém množství 5 g za částku 5.000 Kč,
- P. K. v jednom případě pervitin nabídl,
- J. S. ve třech případech vždy jednu dávku za celkovou částku 1.200 Kč,
- J. H. ve třech případech celkem 0,5 g za částku 800 Kč,
- D. W. v 5 případech celkové množství 5 g za přesně nezjištěnou částku.
Za tuto trestnou činnost byli odsouzeni:
- obviněný Š. S. podle §283 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem; podle §70 odst. 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věcí, blíže specifikovaných na str. 3 výroku rozsudku,
- obviněná A. R. podle §283 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku a za sbíhající se přečiny nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 tr. zákoníku, za které byla odsouzena rozsudkem Okresního soudu v Bruntále č. j. 66 T 152/2015-645 ze dne 6. 1. 2016, k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 22 měsíců, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazena do věznice s dozorem. Podle §70 odst. 2 tr. zákoníku jí byl dále uložen trest propadnutí věci, a to věcí blíže specifikovaných na str. 4 výroku rozsudku. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Bruntále č. j. 66 T 152/2015-645 ze dne 6. 1. 2016, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
- obviněná P. R. podle §283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků a 6 měsíců; podle §70 odst. 2 tr. zákoníku jí byl současně uložen trest propadnutí věci, blíže specifikované na str. 5 výroku rozsudku,
- obviněný P. P. podle §283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků a 6 měsíců.
2. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali jednak prostřednictvím svého obhájce obviněná A. R., jednak v neprospěch obviněných Š. S., A. R., P. R., P. P. a D. W. státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Bruntále, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě tak, že tato usnesením ze dne 22. 8. 2016, sp. zn. 3 To 275/2016, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu v části, v níž bylo zamítnuto odvolání státního zástupce proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 11. 5. 2016, sp. zn. 65 T 37/2016, podané mj. v neprospěch obviněných Š. S., A. R., P. R. a P. P. (dále též jen „obvinění“) podal nejvyšší státní zástupce (dále též jen „dovolatel“) v neprospěch těchto obviněných dovolání, a to s odkazem na §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. za využití §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože tímto usnesením bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. b) tr. ř., ačkoli rozsudek soudu prvního stupně spočíval na nesprávném právním posouzení skutku (pozn.: obviněného D. W. se podané dovolání netýká).
4. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel po shrnutí dosavadního průběhu řízení předně poukázal, že ačkoli nalézací soud uznal obviněné vinnými mírnější právní kvalifikací přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, skutková věta popisující jejich jednání nedoznala oproti obžalobě jakýchkoli změn. Obvinění byli uznáni vinnými, že společně zajišťovali prodej pervitinu mezi výrobci a koncovými uživateli tak, že Š. S. a A. R. zajistili kontakty na dealery v O., P. P. je za nimi vozil a pak on nebo A. R. vozili Š. S. na místa, kde pervitin dával či prodával dalším osobám. Rovněž byli uznáni vinnými, že nejdříve zajistili poptávku po pervitinu, připravili příslušné finanční částky, za něž pak byl pervitin nakupován. P. P. podle výroku o vině jezdil uvedeným způsobem do O. nejméně v 15 případech, A. R. po žalované období nejméně dvakrát týdně. Státní zástupce poukázal na odůvodnění rozsudku prvostupňového soudu, který v jednání obviněných neshledal znak plánovitosti a koordinovanosti. Podle názoru obou soudů P. R. zprostředkovala pouze jedno předání pervitinu P. M., neboť toto nestihla provést její sestra A. R.. Pokud jde o obviněného P. P., tento s obviněnými Š. S. či A. R. sice do O. jezdil, avšak pokud mohli tito jezdit do O. i jinak, pak zde nelze shledat prvek plánovitosti a jeho jednání nemohlo zvýšit úspěch trestného činu. Š. S. a A. R. podle soudu prvního stupně ne vždy spolupracovali, neboť za účelem nákupu drog spolu jezdili spíše náhodně, když využili situace, kdy jeden do O. jel a ten druhý se k němu přidal. Každý kontaktoval svého dodavatele a od něho pervitin odebíral, aby pak již každý po své linii prováděl prodej či předání.
5. S těmito právními závěry soudů dovolatel vyjádřil nesouhlas, neboť tím se výrok o vině, resp. popis skutku, jehož se měli obvinění dopustit, dostal do extrémního rozporu se závěry, které nalézací soud ve svém odůvodnění nastínil. Je nelogické, aby spolupráce mezi obviněnými byla označena za náhodnou, pokud jezdili za stejným cílem a stejným způsobem pro pervitin dvakrát týdně v případě A. R. nebo nejméně v 15 případech v případě P. P., neboť takové jednání nelze realizovat, aniž by bylo plánováno či koordinováno. Jestliže obvinění opakovaně vzájemně využívali kontakty na dealery v O., pak tato spolupráce zjevně umožnila, aby byly cesty do O. za účelem nákupu pervitinu v maximální možné míře úspěšné. Neobstojí tak závěr soudu, že by spolupráce a koordinace jednání mezi obviněnými nezvyšovala úspěšnost trestné činnosti, stejně jako tvrzení, že řízení motorového vozidla A. R. nebo P. P. nezvyšovalo efektivitu distribuce pervitinu, pokud obvinění mohli jezdit do O. vlakem. Ačkoli obvinění mohli využít pro cestu z K. do O. hromadných dopravních prostředků (Š. S. tak v několika případech učinil), jen stěží by se pak operativně přesouvali na různá místa setkání s dealery v O. nebo po krnovských barech za účelem rozprodání nakoupených zásob. Z provedeného dokazování je navíc zřejmé, že ve většině případů bylo přistoupeno k cestě vlakem teprve poté, co se motorové vozidlo či jeho řidiče nepodařilo zajistit.
6. Dovolatel upozornil na skutečnosti, které vyplynuly zejména z výpovědí obviněných, kteří se obecně k žalovanému jednání doznali, a ačkoli zpochybnili, že by se jej dopouštěli jako členové organizované skupiny, přesto sami popsali jednání, která tento znak naplňují. Spolupráce, předchozí domluva i koordinace jednání obviněných je jednoznačně prokazována odposlechy jejich mobilních telefonů. Nalézací soud se však v odůvodnění svého rozhodnutí těmito důkazy vůbec nezabýval, pouze konstatoval, že procesním stranám byly podle §213 odst. 1 tr. ř. předloženy CD s odposlechy, které monitorují kontakt obviněných s dalšími osobami v období od 16. 10. do 15. 12. 2015, k nahlédnutí, aniž by se v hlavním líčení jejich poslechem seznámil s jejich obsahem. Jejich obsah nijak nehodnotil ani k němu nezaujal žádné stanovisko, což je v rozporu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., a zakládá též vadu opomenutého důkazu. V tomto směru dovolatel poukázal na konkrétní obsah odposlechů zaznamenaný ve dnech 16. 10. 2015, 27. 10. 2015, 1. 11. 2015, 7. 11. 2015, 8. 11. 2015, 13. 11. 2015, 15. 11. 2015, 20. 11. 2015, 2. 12. 2015, 10. 12. 2015, 11. 12. 2015, 14. 12. 2015 a 15. 12. 2015. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 940/2010, sp. zn. 6 Tdo 1193/2014 a sp. zn. 11 Tdo 122/2015, s tím, že v kontextu uvedeného ustáleného výkladu pojmu organizovaná skupina je zřejmé, že se obvinění trestného činu dopustili jako její členové.
7 . V další části svého mimořádného opravného prostředku argumentoval tím, že tzv. „vařiči“ zpravidla nedávají či neprodávají pervitin přímo koncovým uživatelům, nýbrž z důvodu omezení vyzrazení se obklopují úzkým okruhem osob, jimž větší množství drogy předávají. V daném případě šlo o ostravské dodavatele pervitinu jménem „M.“ a pod přezdívkou „P.“, s nimiž se v žalovaném období obvinění přímo domlouvali na schůzkách na množství a ceně předaného pervitinu. Dodavatelé předávali obviněným větší množství pervitinu, kdy při jednom předání mohlo jít až o 25 dávek po 0,2 g. Podle odposlechů byli dodavatelé v různých případech informováni, že Š. S. či A. R. musí ještě nějaké peníze od zájemců vybrat, než za nimi pojedou, z čehož jednoznačně vyplývá, že věděli o řetězci dílčích úkolů prováděných různými osobami, které je nutno provést při dodání drogy koncovému uživateli. Role obviněného Š. S. spočívala v tom, že v okruhu svých známých byl opakovaně kontaktován, zda by jim nemohl poskytnout či zajistit pervitin, kdy rovněž tyto osoby sám oslovoval, sdělil jim, že pojede do O., zda nechtějí „přispět“. Následně kontaktoval M., kterou většina koncových uživatelů neznala, čímž byla jeho role nezastupitelná, domluvil s ní čas a místo schůzky, jakož i množství pervitinu pro něj a všechny předem oslovené osoby. Aby se mohl do O. dostat rychleji a snadněji, zpravidla zavolal P . P., zda by jej do O. nezavezl, a jejich spolupráce byla natolik zažitá, že se P. P. nabízel k odvozu i sám. Jejich vzájemná domluva byla operativní, v telefonátech hovořili v šifrách. Obviněná A. R. postupně střídala hned několik rolí. Byla hlavním kontaktem na dodavatele s přezdívkou „P.“, a pokud šel prodej přes něj, schůzky a množství předávané drogy domlouvala ona. Nejednalo se přitom pouze o pervitin pro ni, ale též pro Š. S. a jím zásobované uživatele, což jí bylo známo a dokonce jej za nimi vozila. V kontextu s výše uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu, sp. zn. 11 Tdo 122/2015, tak A. R. i P. P. odpovídají za předávku pervitinu všem osobám stejně jako Š. S., neboť bez jejich součinnosti by Š. S. nedokázal provést trestnou činnost v takovém rozsahu. Obviněná P. R. se sice na trestné činnosti nepodílela v tom rozsahu jako ostatní spoluobvinění, díky své sestře A. R. však znala způsob, jakým je pervitin z O. dopravován, věděla nejméně o existenci „P.“, D. W. posílala do O. společně se Š. S. Aby mohlo k jízdě dojít, přímo se na tom domlouvala s A. R., která se pak spojovala s dodavateli v O. nebo se Š. S. Ve svém výslechu jen velice omezeně připustila, že jí sestra při jízdě z O. volala, aby předala dávku P. M., nicméně z odposlechů je nepochybné, že P. R. již ráno před odjezdem do O. věděla, že A. R. pojede za „P.“ mj. pro dávku pro P. M. Při vědomí, že se sestrou jel pro drogy i Š. S., jim pomáhala zajistit dopravu, jakmile se jim v O. pokazilo auto. Pokud tedy nakonec předala P. M. pervitin s vědomím, že na jeho získání se musel operativně podílet „P.“, Š. S., A. R. i ona sama, pak rovněž věděla, že se na distribuci podílela nejméně tříčlenná skupina (v tu dobu čtyřčlenná).
8. Předmětná trestná činnost tedy zjevně probíhala po vzájemné součinnosti vždy nejméně tří osob, většinou po telefonické domluvě konspirativním způsobem, přičemž jednání obviněných vykazovalo znaky plánovitosti. Časová posloupnost úkolů byla jednoznačná: nejprve bylo třeba zajistit poptávku a vybrat od zájemců peníze, teprve po úspěšném dokončení tohoto kroku mělo smysl kontaktovat dodavatele pervitinu v O. Pokud měli čas, bylo možno domluvit a zrealizovat cestu do O., což vyžadovalo koordinaci několika lidí. Následně došlo k zakoupení požadovaného množství pervitinu v O. Úspěšné dokončení nákupu pak bylo podmínkou toho, aby se při cestě zpět mohly domluvit schůzky s odběrateli. Pokud jsou tyto na sebe navazující úkoly časově organizované, je nutné je označit za plánovité. Každý z obviněných znal svoji úlohu v řetězci a svou součinnost telefonicky koordinovali. Jestliže zhruba 20 osob, jimž byl takto pervitin zajištěn, si nemohlo zajistit pervitin přímo od výrobce, neboť jej neznalo a v takovém množství by hrozilo vyzrazení protiprávní činnosti, je třeba konstatovat, že vzájemná součinnost obviněných zvýšila pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu.
9 . Státní zástupce uzavřel, že se nalézací soud nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Vůbec nereagoval na skutečnosti uváděné obviněnými ani na důkazy založené ve spise, a to především provedené odposlechy. Pokud by k obhajobě obviněných, že jejich součinnost byla náhodná a neorganizovaná, přistoupil kriticky, měl je ve výslechu konfrontovat s poznatky zjištěnými z odposlechů, případně vyslechnout svědky, jejichž výpovědi jsou s odposlechy v rozporu (T. S., T. M. apod.). Mezi popisem skutku, právní kvalifikací a zejména skutkovými a právními závěry uvedenými v odůvodnění rozsudku byly shledány zásadní rozpory. V přezkoumávané části rozsudku bylo porušeno ustanovení trestního zákona, neboť v jednání obviněných je třeba spatřovat zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Pokud proto soudy obou stupňů dovodily závěr opačný, jejich rozhodnutí jsou zatížena vadou ve smyslu §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. za užití §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
10. Vzhledem k uvedenému nejvyšší státní zástupce závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 8. 2016 sp. zn. 3 To 275/2016, v části, ve které bylo zamítnuto odvolání státního zástupce proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 11. 5. 2016, sp. zn. 65 T 37/2016, podané v neprospěch obviněných Š. S., A. R., P. R. a P. P., jakož i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
11. K předmětnému dovolání se vyjádřili jednak obviněná A. R. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Mario Hanáka, jednak obviněný P. P. prostřednictvím obhájce JUDr. Milana Schwarze, kteří shodně odmítají argumentaci dovolatele, že jejich jednání vykazovalo takové znaky plánovitosti, organizovanosti a koordinace, že ve smyslu stávající judikatury mělo být posouzeno jako spáchané členy organizované skupiny. Podle jejich názoru jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací učinily správná skutková zjištění, z nichž vyvodily správné právní závěry, pokud jejich jednání kvalifikovaly jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, namísto právní kvalifikace ve smyslu §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jíž se domáhá dovolatel. Závěrem oba shodně navrhují, aby dovolání nejvyššího státního zástupce bylo jako nedůvodné odmítnuto.
III.
Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně zjistil, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.) a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.].
13. Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval otázku, zda vznesené námitky naplňují dovolatelem uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
14. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy.
15. V obecné rovině je nutno konstatovat, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
16. Pokud jde o další dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm . l) tr. ř., ten v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle §254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
17. Nejvyšší státní zástupce uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě, tedy ve spojení s výše citovaným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
IV.
Důvodnost dovolání
18. V kontextu s citovanými dovolacími důvody dovolatel v mimořádném opravném prostředku namítá, že napadeným usnesením odvolacího soudu bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. b) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když rozhodnutí soudu prvního stupně bylo založeno na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
19. Za relevantní ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak Nejvyšší soud shledal námitky dovolatele směřující do oblasti právního posouzení skutku, jimiž zpochybnil posouzení jednání obviněných jako přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, namísto právní kvalifikace ve smyslu §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, když jeho výhrady se soustředily na polemiku o naplnění zákonného znaku „spáchání činu členem organizované skupiny“.
20. Tyto výhrady lze pod zmíněné dovolací důvody podřadit, a proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného usnesení, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející a dospěl k níže uvedeným závěrům
21. K uvedené problematice je nejprve zapotřebí (alespoň ve stručnosti a jen v obecné rovině) uvést, že přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed.
22. Zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, a spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny.
23. Podle §23 tr. zákoníku byl-li trestný čin spáchán úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jakoby trestný čin spáchala sama (spolupachatelé).
24 . Trestní zákoník výslovně nedefinuje pojem „organizovaná skupina“ , jeho vymezení je proto i nadále věcí soudní praxe a judikatury. Organizovanou skupinou se podle dosavadní judikatury rozumí sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob, v kterém je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho škodlivost a závažnost (srov. č. 53/1976-II., č. 45/1986 Sb. rozh. tr.). Organizovaná skupina nemusí mít trvalejší charakter, protože tímto způsobem lze spáchat i jen ojedinělý trestný čin. Nevyžaduje se výslovné přijetí za člena organizované skupiny nebo výslovné přistoupení člena k takové skupině; postačí, že se pachatel fakticky a neformálně (třeba i jen konkludentně) včlenil do skupiny a aktivně se podílel na její činnosti.
25. Pro trestný čin spáchaný organizovanou skupinou je typické, že při plánovitém a promyšleném rozdělení úkolů mezi její členy dochází ze strany některých členů jen k dílčím jednáním, která se sama o sobě mohou jevit jako méně závažná, a to jak z hlediska své povahy, tak z hlediska příčinného významu pro způsobení následku. Rozdělení úkolů mezi více spolupachatelů je předpokladem toho, aby po spojení všech dílčích činností jednotlivých spolupachatelů bylo zamýšleného cíle dosaženo snáze a spolehlivěji. To, že jednání některého z členů takové skupiny se jeví jako jednání méně závažné (posuzováno jak z hlediska jeho povahy, tak i příčinného významu pro způsobení následku), nemůže mít samo o sobě vliv na závěr, zda jde o čin spáchaný organizovanou skupinou.
26 . Ke znaku „člen organizované skupiny“ se vzhledem k povaze této zvlášť přitěžující okolnosti musí vztahovat úmysl [§17 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, srov. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1604, přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. 5 Tdo 826/2013-I., uveřejněné pod č. 54/2014 Sb. rozh. tr.]. Podle §16 odst. 1 tr. zákoníku trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Srozuměním se podle §16 odst. 2 tr. zákoníku rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem. Trestní odpovědnost pachatele u tohoto znaku skutkové podstaty je tak podmíněna existencí nejen intelektuální složky úmyslu (pachatel má představu o tom, že je členem sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob za výše popsaných předpokladů, tj. organizované skupiny), ale též složky volní (pachatel buď chce čin spáchat jako člen organizované skupiny, nebo je s takovou účastí na činu alespoň srozuměn).
27. Lze připomenout, že danou problematikou, tedy zda určité jednání je spácháno členy organizované skupiny, se opakovaně zabýval v rámci své judikaturní činnosti Nejvyšší soud, a to kupř. v usneseních ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 11 Tdo 504/2015, ze dne 13. 4. 2017, sp. zn. 11 Tdo 267/2017, ze dne 18. 2. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1236/2015, ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 11 Tdo 501/2015, ze dne 29. 1. 2015, sp. zn. 6 Tdo 1193/2014, ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 11 Tdo 1001/2014, ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1149/2015 a ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010. Právě v posledně uvedeném usnesení Nejvyššího soudu je přitom výslovně zdůrazněno, že k naplnění znaku „jako člen organizované skupiny“ ve smyslu §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku postačí, pokud bylo prokázáno, že mezi nejméně třemi skutečně existujícími a vzájemně spolupracujícími osobami existovala vzájemná součinnost na provedení trestné činnosti, pro kterou byla charakteristická taková míra plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající koordinace úloh jednotlivých účastníků, že tyto okolnosti zvýšily pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu. Pro trestný čin spáchaný organizovanou skupinou je typické, že při plánovitém a promyšleném rozdělení úkolů mezi její členy dochází ze strany některých členů jen k dílčím jednáním, která se sama o sobě jeví (nebo mohou jevit) jako méně závažná, a to jak z hlediska své povahy, tak z hlediska příčinného významu pro způsobení následku. Rozdělení úloh mezi více spolupachatelů je předpokladem toho, aby po spojení všech dílčích činností jednotlivých spolupachatelů bylo zamýšleného cíle dosaženo snáze a spolehlivěji. Přitom okolnost, že se nepodařilo zjistit totožnost všech členů organizované skupiny, tento znak bez dalšího nevylučuje, když jak vyplývá z výše citovaného rozhodnutí ze dne 29. 1. 2015, sp. zn. 6 Tdo 1193/2014, konkrétní jméno nebo totožnost osoby nemusí být dána, důležitá je vědomost pachatele o tom, že taková osoba existuje. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 11 Tdo 122/2015, se pak podává, že k tomu, aby se obviněný dopustil trestného činu jako člen organizované skupiny, není nutné, aby se podílel na všech činnostech organizované skupiny, ani aby dopodrobna věděl o všech dílčích aktivitách ostatních členů, ale postačuje pouze srozumění s tím, čím se organizovaná skupina zabývala a k jakým cílům směřovala. S odkazem na výše uvedené lze konstatovat, že o takový, shora citovanou judikaturou předpokládaný případ se jednalo i v posuzované věci.
28. Jak vyplývá ze znění skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně, jednání jednotlivých obviněných bylo popsáno v podstatě tak, že obvinění Š. S., A. R. a P. R. nejdříve zajistili poptávku po pervitinu, Š. S. a A. R. zajistili kontakty na dealery v O., zajistili příslušné finanční částky, za něž pak byl pervitin nakupován, P. P. je za těmito dealery vozil a pak on nebo A. R. vozili Š. S. na místa, kde pervitin předával či prodával dalším osobám. Obviněný P. P. podle výroku o vině jezdil uvedeným způsobem do O. nejméně v 15 případech, A. R. po žalované období nejméně dvakrát týdně. Na základě těchto skutkových zjištění však soud prvního stupně dovodil nesprávný závěr, že v posuzovaném jednání obviněných nelze shledat plánovitost a koordinovanost, když P. R. zprostředkovala pouze jedno předání pervitinu P. M., neboť toto nestihla provést její sestra A. R., obviněný P. P. s obviněnými Š. S. či A. R. sice do O. jezdil, avšak pokud mohli tito jezdit do O. i jinak, pak zde nelze shledat prvek plánovitosti, neboť jeho jednání nemohlo zvýšit úspěch trestného činu. Š. S. a A. R. podle soudu prvního stupně ne vždy spolupracovali, za účelem nákupu drog spolu jezdili spíše náhodně, když využili situace, kdy jeden do O. jel a druhý se k němu přidal. Každý kontaktoval svého dodavatele od něhož pervitin odebíral, aby pak již každý po své linii prováděl prodej či předání drogy koncovým uživatelům.
29. K tomu odvolací soud předeslal, že soud prvního stupně se správně, logicky a přesvědčivě vypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Podrobně rozvedl, které důkazy provedl, jak je hodnotil, jak se vypořádal s obhajobou obviněných a k jakým skutkovým a právním závěrům dospěl. Konstatoval dále, že rozsudek netrpí podstatnými vadami a jeho odůvodnění odpovídá kritériím uvedeným v §125 tr. ř. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně provedl veškeré dostupné důkazy v rozsahu pro rozhodnutí nezbytném v souladu s §2 odst. 5 tr ř., čímž zjistil skutkový stav věci, o němž nejsou žádné pochybnosti. Provedené důkazy poté hodnotil ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. při řádném uvážení všech okolnosti případu, jak jednotlivě, tak i v jejich souhrnu. Dospěl tedy k závěru, že soudu prvního stupně nelze vytknout, že by některý podstatný a stěžejní důkaz neprovedl, nebo že by hodnocení důkazů provedl v rozporu se zákonem či pravidly formální logiky.
30. Jak se z odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu dále podává, soud prvního stupně nepochybil v právní kvalifikaci skutku, pokud zjištěné jednání obviněných právně kvalifikoval pouze jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, když v jejich jednání neshledal prvek plánovitosti a koordinovanosti jako základního předpokladu existence organizované skupiny, ale toliko spolupachatelství ve smyslu §23 tr. zákoníku, neboť u nich lze dovodit pouze společný úmysl, zahrnující jak jejich společné jednání, tak sledování společného cíle. Za správný odvolací soud označil rovněž závěr soudu prvního stupně, že není znakem organizované skupiny skutečnost, když jsou prodejci kontaktování zájemci o psychotropní látky, kteří si navzájem předávají kontakty za situace, kdy sami žádné drogy k dispozici nemají. Uvedl, že obsahem tohoto pojmu i konkrétním zjištěným jednáním obviněných se soud prvního stupně náležitě zabýval a odvolací soud na jeho odůvodnění odkázal. Z uvedeného dále i podle odvolacího soudu vyplývá, že obvinění spolupracovali toliko na bázi „improvizace“, když cesty do O. domlouvali podle toho, kdo měl zrovna čas, nikoli na bázi předem dané domluvy a rozdělení rolí, tedy takové míry plánovitosti a tomu odpovídající koordinaci úloh jednotlivých účastníků, že by tyto okolnosti zvyšovaly pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu. Odmítl tedy, že by se popis skutku dostal do extrémního rozporu s právními závěry, které soud prvního stupně ve svém odůvodnění nastínil.
31. Podle Nejvyššího soudu tato argumentace dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu nemůže obstát. Dovolací soud spatřuje podstatný nedostatek rozhodnutí jak soudu prvního stupně, tak odvolacího soudu v absenci přesvědčivých úvah ve vztahu k použité právní kvalifikaci skutku, jakož i v nesprávném hodnocení důkazů, v nichž by měla tato jejich tvrzení náležitou oporu. Nejvyšší soud považuje za potřebné zdůraznit, že skutková věta výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně vykazuje znaky jednání organizované skupiny ve smyslu §283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, přičemž závěry soudu prvního stupně obsažené v odůvodnění jeho rozsudku, s nimiž se ztotožnil i soud odvolací, tak neodpovídají ani obsahu tzv. skutkové věty ani provedeným důkazům. V posuzovaném případě tak Nejvyšší soud shledal, že proces hodnocení důkazů nebyl proveden způsobem odpovídajícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.
32. Vyplývá-li tedy ze skutkové věty, že obvinění Š. S., A. R., P. R. a P. P. společně zajišťovali distribuci pervitinu mezi výrobci a koncovými uživateli tak, že obvinění Š. S., A. R. nebo P. R. nejdříve zajistili poptávku po pervitinu, obstarali od zájemců příslušné finanční částky, za nějž pak pervitin nakupovali, Š. S. a A. R. zajistili kontakty na dealery v O. (dosud neztotožněné osoby vystupující pod přezdívkami „M.“ a „P.“), P. P. je za nimi vozil a pak on nebo A. R. vozili Š. S. na místa, kde pervitin předával či prodával dalším odběratelům, a A. R. rovněž předala pervitin své sestře P. R. k distribuci pro další osoby, je zcela nepochybné, že toto jejich jednání vykazuje znaky plánovitého a koordinovaného jednání spáchaného vždy nejméně třemi osobami za účelem uspokojení pohledávky po psychotropní látce v co nejširším možném počtu případů. Není účelem rozhodnutí dovolacího soudu znovu provádět rozbor důkazní situace a tak jen pro úplnost lze konstatovat, že v posuzovaném případě zcela nepochybně trestná činnost, do jejíž realizace se objektivně zapojily nejméně 3 osoby, mnohdy i více osob, probíhala na základě vzájemné součinnosti všech obviněných. Provedení činu se vyznačovalo již do značné míry pečlivou a promyšlenou přípravou a jasným naplánováním. Jednotlivé úkony zapojených osob na sebe věcně navazovaly, měly odpovídající časovou posloupnost a byly z těchto hledisek logickým způsobem skloubeny. Nejprve bylo třeba zajistit poptávku na odběr drogy u potencionálních zájemců, vybrat od nich peníze, poté kontaktovat dodavatele pervitinu v O., s těmito domluvit schůzku, zrealizovat cestu do O., zde následně požadované množství drogy od dodavatelů zakoupit, a poté domluvit schůzky s případnými odběrateli pervitinu a zajistit její předání, což vyžadovalo koordinaci několika lidí. Jednalo se tedy o řetěz dílčích úkonů více osob, mezi nimiž byla nutná odpovídající návaznost, kterou musel zajistit nějaký řídící a koordinační článek. Každý z obviněných, kteří svou součinnost telefonicky za použití šifer koordinovali, měl v rámci struktury předmětného zprostředkování drogy stanovenou pozici a znal svoji úlohu v řetězci. Obvinění pak vystupovali jako střední článek, zajišťující drogu pro větší množství zájemců – odběratelů, kteří si drogu nemohli zajistit přímo od výrobců, neboť tyto z důvodů eliminace jejich vyzrazení neznali, přičemž vzájemná součinnost obviněných zvýšila pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu. Podle Nejvyššího soudu je tak nutno odmítnout zejména argumentaci obou ve věci dosud činných soudů, pokud v jednání obviněných neshledaly znak plánovitosti a koordinovanosti. Jejich závěry o nedostatku znaků kvalifikované skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku nemají oporu v dosud provedeném dokazování a z něj vyplývajících skutkových závěrů.
33. Jak nejvyšší státní zástupce dále důvodně namítl, soudy se navíc nevypořádaly se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, pokud nereagovaly zejména na skutečnosti uváděné obviněnými, kteří se obecně k trestné činnosti doznali, ani na další důkazy založené ve spise. Nevěnovaly tak náležitou pozornost zjištěním vyplývajícím nejen z výpovědí obviněných a svědků, ale i z listinných důkazů – především z opatřených odposlechů telefonních hovorů, když naopak zpochybnily, že by se obvinění této trestné činnosti dopouštěli jako členové organizované skupiny. Přesto, že z těchto důkazů zcela zjevně vyplývá, že tento znak kvalifikované skutkové podstaty obvinění naplnili, další okolnosti spáchané trestné činnosti nijak nevyhodnotily, ani se jimi nezabývaly.
34. Za této situace Nejvyšší soud nemohl přisvědčit ani postupu soudů a jejich závěrům ohledně neprovedení důkazu přehráním CD nosičů s odposlechy mobilních telefonů obviněných, monitorujícími jejich kontakt s dalšími osobami v období od 16. 10. do 15. 12. 2015. Ztotožnil se tak s opodstatněnou výtkou dovolatele, že ačkoliv z obsahu CD nosičů též vyplývá výše popsaná vzájemná spolupráce obviněných, jejich předchozí domluva i koordinace jejich jednání, soud prvního stupně se nejenže v hlavním líčení neseznámil s jejich obsahem, ale těmito se vůbec nezabýval, nehodnotil je, ani k nim nezaujal žádné stanovisko. Z protokolu o hlavním líčení konaném u Okresního soudu v Bruntále dne 11. 5. 2016 lze toliko zjistit konstatování soudu, že „podle §213 odst. 1 tr. ř. se procesním stranám předkládají k nahlédnutí listinné důkazy z č. l. 442 – 450 - 10 ks CD obsahující odposlechy“ (č. l. 577 – 588 spisu). Pokud se za této situace odvolací soud omezil toliko na konstatování, že s ohledem na závěry vyjádřené v odůvodnění napadeného rozsudku a skutečnost, že soud prvního stupně odposlechy telekomunikačních hovorů zajištěné v přípravném řízení u hlavního líčení provedl jako věcný důkaz jejich předložením stranám k nahlédnutí ve smyslu §213 odst. 1 tr. ř., nepovažuje za nutné doplnit dokazování přehráním všech pořízených odposlechů a tento důkazní návrh zamítl, aniž by vadu v postupu soudu prvního stupně, jímž došlo k porušení principu bezprostřednosti, napravil, je tento jeho postup třeba odmítnout (č. l. 10 – 11 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Nejvyšší soud se naopak ztotožnil s názorem dovolatele prezentovaným v jeho dovolání, že ve vztahu k posouzení jednání obviněných nelze obsah výše zmíněných CD nosičů, popř. další ve věci se nabízející důkazy pro objasnění skutkového stavu věci, jen tak opomenout.
35. Nutno zdůraznit, že pokud soud prvního stupně a posléze ani soud odvolací tento důkaz řádně neprovedly, ani se jím vůbec nezbývaly, nemohly tak posoudit jeho význam z hlediska objasnění věci, přičemž přímý dopad uvedené (procesní) vady na správnost skutkových zjištění a v důsledku toho i na (hmotněprávní) kvalifikaci skutku nelze předem vyloučit, byť i dosud učiněná skutková zjištění nesvědčí o správnosti soudy použité právní kvalifikace trestné činnosti obviněných.
36. V návaznosti na výše uvedené Nejvyšší soud ve shodě s názorem dovolatele považuje závěry učiněné soudy nižších stupňů a rozvedené v napadených rozhodnutích, jakož i spolehlivost úvah odvolacího soudu o tom, že bylo dostatečně prokázáno, že se obvinění dopustili toliko přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, za nepřesvědčivé a výsledky dokazování řádně nepodložené. Z dosud uvedeného je zřejmé, že úvahy odvolacího soudu, jimiž se snažil odůvodnit právní závěry (své i soudu prvního stupně) ve vztahu k učiněným skutkovým zjištěním, nejenže nevyznívají zcela přesvědčivě, ale především nesvědčí o tom, že by této problematice věnoval potřebnou pozornost. Pokud se odvolací soud ztotožnil se skutkovými zjištěními, k nimž dospěl soud prvního stupně, měl se náležitě vypořádat se všemi okolnostmi, které jsou nezbytným předpokladem pro správné právní posouzení jednání obviněných. Podle Nejvyššího soudu je tak třeba zabývat se tím, zda z jednání obviněných, jak bylo oběma soudy zjištěno, není naopak zcela zjevné, že se jej dopustili jako členové organizované skupiny ve smyslu §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Jestliže tedy Krajský soud v Ostravě, aniž se podrobněji zabýval úvahami o povaze posuzovaného jednání obviněných jako spáchané členy organizované skupiny, a to ve smyslu aktuálních právních názorů obsažených ve shora citované judikatuře Nejvyššího soudu, pochybení soudu prvního stupně vytýkané v odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Bruntále, nenapravil, ale toto naopak nesprávně jako nedůvodné zamítl, nelze se s tímto jeho závěrem ztotožnit.
37. Ve svém dovolání nejvyšší státní zástupce rovněž odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, neboť odvolací soud zamítl podané odvolání státního zástupce proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání tímto soudem s odůvodněním, že jej neshledal důvodným, ačkoliv byl v předcházejícím řízení dán důvod dovolání uvedený ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tím dovolatel vznesl námitku, že mu jako odvolateli sice nebyl odepřen přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud, přestože napadené rozhodnutí soudu prvního stupně věcně přezkoumal, vytýkané vady neodstranil. Své rozhodnutí tak odvolací soud zatížil vadou ve smyslu §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Na tento dovolací důvod dovolatel odkázal zjevně proto, že vyjádřil své přesvědčení o oprávněnosti svých dovolacích námitek subsumovaných pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Protože byly tyto námitky Nejvyšším soudem posouzeny jako oprávněné, vyhodnotil i tuto výhradu jako opodstatněnou, neboť oba dovolací důvody na sebe navazují a souvisí spolu.
38. Nejvyšší soud uzavírá, že námitky nejvyššího státního zástupce byly z důvodů výše rozvedených shledány právně relevantními, neboť dosud učiněné skutkové závěry Krajského soudu v Ostravě (a předtím Okresního soudu v Bruntále) neumožňují ztotožnit se s tím, že jednání obviněných Š. S., A. R., P. R. a P. P. v bodě 1) lze posoudit toliko jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Proto po zjištění, že dovolání nejvyššího státního zástupce je opodstatněné, Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. a za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. (dovolání podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných Š. S., A. R., P. R. a P. P.) zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 8. 2016, sp. zn. 3 To 275/2016, v části, v níž bylo zamítnuto odvolání státního zástupce proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 11. 5. 2016, sp. zn. 65 T 37/2016, podané v neprospěch obviněných Š. S., A. R., P. R. a P. P., a současně zrušil další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
39. Úkolem Krajského soudu v Ostravě jako soudu odvolacího, jemuž se předmětná věc vrací k dalšímu řízení, bude věc obviněných Š. S., A. R., P. R. a P. P., při dodržení všech v úvahu přicházejících zákonných ustanovení, na základě odvolání státního zástupce znovu projednat v takovém rozsahu, aby mohl učinit zákonu odpovídající rozhodnutí, a to ve smyslu výše uvedených úvah Nejvyššího soudu, který se plně ztotožnil s dovoláním nejvyššího státního zástupce, včetně respektování právního názoru, který v tomto usnesení Nejvyšší soud vyslovil (§265s odst. 1 tr. ř.). Nejvyšší soud rozhodl o zrušení napadeného rozhodnutí a přikázání věci podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 8. 2017
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu