ECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.95.2017.1
sp. zn. 11 Tdo 95/2017-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. 5. 2017 o dovolání obv. M. C. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 11. 10. 2016, sp. zn. 13 To 276/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 1 T 131/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obv. M. C. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 27. 6. 2016, sp. zn. 1 T 131/2015, byl obv. M. C. uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že:
v Ú. n. O., v Ž., okr. Ú. n. O. a na dalších přesně neustanovených místech tohoto okresu v přesně nezjištěné době nejméně od roku 2011 do května 2015 si opatřoval drogu metamfetamin (pervitin), psychotropní látku, která je uvedena v příloze č. 5 k Nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek a je jako psychotropní látka zařazena do seznamu 5 psychotropních látek, kterou následně neoprávněně prodával a jinak opatřoval dalším osobám, a to nejméně:
- P. S. v přesně nezjištěné době posledních tří let do ledna 2015 prodal pervitin za částky 500 Kč nebo výměnou za různé věci, a to přesně nezjištěné množství pervitinu v průměru na jednu dávku a to každý druhý den, tedy nejméně 54 g pervitinu,
- M. K. v přesně nezjištěném období od konce roku 2012 do konce ledna 2014 v deseti případech výměnou za různé věci poskytl vždy 1,5 g váženého pervitinu a v dalších 180 případech za částky 500 Kč nebo výměnou za různé věci poskytl vždy 0,2 g váženého pervitinu, celkem nejméně 51 g pervitinu,
- M. J. v přesně nezjištěném období od přelomu let 2012 a 2013 do června 2013 ve dvou případech výměnou za různé věci poskytl pervitin a ve třech případech za částky 500 Kč prodal přesně nezjištěné množství pervitinu, celkem nejméně osm dávek pervitinu a dále v období od listopadu 2014 do května 2015 mu prostřednictvím J. Š. nejméně v sedmi případech za částky 500 Kč a 1 000 Kč prodal přesně nezjištěná množství pervitinu, celkem nejméně sedm dávek pervitinu (při přepočtu 0,2 g pervitinu na jednu dávku celkem nejméně 3 g pervitinu),
- D. U. v přesně nezjištěné době od března 2015 do května 2015 v přesně nezjištěném počtu případů prodal přesně nezjištěné množství pervitinu, celkem na 8 dávek pervitinu (při přepočtu 0,2 g pervitinu na jednu dávku celkem nejméně 1,6 g pervitinu),
- E. J. v přesně nezjištěné době 3 let do letních měsíců roku 2014 nejméně dvakrát za měsíc prodal pervitin za částku 500 Kč a v jednom případě výměnou za oblečení poskytl přesně nezjištěné množství pervitinu, vždy na dvě dávky (při přepočtu 0,2 g pervitinu na jednu dávku celkem nejméně 14,4 g pervitinu),
- R. N. v přesně nezjištěné době od konce roku 2013 do roku 2014 nejméně ve čtyřech případech prodal za částky 1 000 Kč a v jednom případě vyměnil za rozbrušovačku přesně nezjištěné množství pervitinu, celkem nejméně 15 dávek (při přepočtu 0,2 g pervitinu na jednu dávku celkem nejméně 3 g pervitinu),
- R. D. v přesně nezjištěném období od zimních měsíců roku 2014 po dobu 2 – 3 měsíců jednou týdně prostřednictvím O. D. prodal nebo výměnou za různé věci poskytl přesně nezjištěné množství pervitinu, vždy na dvě dávky (při přepočtu 0,2 g pervitinu na jednu dávku celkem nejméně 3,2 g pervitinu).
2. Za to a dále za přečiny neoprávněného užívání cizí věci podle §207 odst. 1 tr. zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 3. 11. 2015, sp. zn. 1 T 112/2015 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 14 To 448/2015, byl podle §283 odst. 1 a za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
3. Tento rozsudek nenabyl právní moci, neboť obv. C. proti němu podal odvolání. O něm rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 11. 10. 2016, sp. zn. 13 To 276/2016, tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
Proti tomuto usnesení podal obv. M. C. prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Jitky Kocourkové v zákonné lhůtě dovolání, a to do výroků o vině i o trestu. Odkázal v něm na ust. §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., protože bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dle názoru dovolatele rozhodnutí odvolacího soudu spočívá v nesprávném právní posouzení skutku, nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podle obviněného jsou skutková zjištění soudu v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, a to zejména v zásadní otázce samotného poskytování drogy neznámým osobám. Tento zásadní rozpor měl vyplynout z absence jiných důkazů, které navrhl obviněný prostřednictvím své obhajoby, a které nebyly provedeny. Proto je také dovolatel přesvědčen, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
5. Dovolatel nejprve předeslal, že mimo E. J. a P. S. nezná nikoho, komu měl podle soudů I. a II. stupně prodávat omamnou látku. Tím obviněný popřel, že by opatřoval pervitin osobám, které údajně poznal až u soudu – konkrétně se jedná o M. K., M. J., D. U., R. N., R. D. (a O. D.). Navíc P. S.i a E. J. obviněný poskytl pervitin pouze ve dvou případech.
6. Pod bodem III. obv. C. akcentoval absenci výslechu stěžejního svědka P. S., a také dalších obhajobou navrhovaných výslechů, zejména I. C., A. C., L. Š., L. F. K. a J. V. Dále namítl, že jeho vina byla odvozena od výpovědí svědků dlouhodobě požívajících drogy, majících problémy se zákonem. Poněkud nestandardně nebyla u něj provedena domovní prohlídka. Dále obviněný upozornil na to, že soud II. stupně se v odůvodnění svého usnesení náležitě nevypořádal s námitkou, že nalézací soud při ukládání trestu nezohlednil pravomocné rozhodnutí Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, vedené v trestní věci pod sp. zn. 2 T 150/2014.
7. Pod bodem IV. dovolatel rozvedl svou námitku proti čtení výpovědi P. S. v hlavním líčení. Dle jeho názoru zde nebyly naplněny zákonné důvody pro využití §211 odst. 2 písm. a) tr. ř. Také odvolací soud si před řízením nevyžádal zprávu tohoto svědka o aktuálním zdravotním stavu z léčebny, i přesto, že obviněný měl informace, že se po vydání rozsudku soudu I. stupně zdržuje ve svém bydlišti. Dovolatel rovněž vyjádřil své přesvědčení o tom, že s výslechem tohoto stěžejního svědka během přípravného řízení se mělo vyčkat, protože ze spisu nevyplývá, v jakém psychickém stavu se tento svědek nacházel během své výpovědi u policie dne 13. 10. 2015, po které následovaly jeho hospitalizace v psychiatrických léčebnách. Obviněný má za to, že k jeho výpovědi nemělo být vůbec přihlédnuto. Mimo jiné doložil SMS zprávy, ze kterých vyplynulo, že tento svědek po něm žádal peníze, ale ne drogy.
8. Obviněný dále rozebral své závěry o nevěrohodnosti výpovědí dalších usvědčujících svědků, které poznal až u soudu. Výpověď svědka M. K. obviněný považuje za nedůvěryhodnou „v celém kontextu“. Tento svědek byl soudy obou stupňů považován za spolehlivého i přesto, že si obstarával prostředky na drogy krádežemi a jako jediný špatně označil místo jeho bydliště z pohledu jeho vnitřního členění. Odsouzený neznal ani svědka M. J., který je umístěn spolu se svědkem K. ve stejné věznici za účelem výkonu nepodmíněného trestu. Do hlavního líčení neznal ani svědkyni D. U., které nalézací soud uvěřil, že měla drogy od zemřelého G. M., a ten je měl mít od něj. R. N. a E. J. jsou také svědkové nevěrohodní. N. odpovídal rozpačitě, vyhýbavě a pokaždé jinak. Obviněný E. J. dal pervitin pouze ve dvou případech. Pokud tato svědkyně uvádí jiné počty, tak je nutné si uvědomit, že je dlouholetou uživatelkou drog a „neví, co mluví“. Svědek R. D. zase uvedl, že drogy dostával od D., nikoli od obv. C. Dovolatel v této souvislosti považuje orgány činné v trestním řízení za zaujaté vůči jeho osobě, protože uvěřily svědkům s drogovou i trestní minulostí, aniž by provedly další důkazy, které by posoudily jejich spolehlivost. Dovolatel také zdůraznil, že soudy nevzaly v potaz výpovědi svědků, kteří mluvili v jeho prospěch.
9. S ohledem na výše uvedené dovolatel namítl jednak nesoulad závěrů soudů obou stupňů s vykonanými skutkovými zjištěními, ale zejména tvrdí, že učiněná skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud
- zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, sp. zn. 13 To 276/2016 ze dne 11. 10. 2016 a věc mu vrátil k dalšímu řízení, nebo aby
- zrušil i rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, sp. zn. 1 T 131/2015 ze dne 27. 6. 2016 a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, nebo aby
- po zrušení napadeného rozhodnutí rozhodl o zproštění obžaloby M. C. sám.
10. K projednávané věci se vyjádřil státní zástupce, který je činný u Nejvyššího státního zastupitelství (sp. zn. 1 NZO 58/2017-12 ze dne 15. 3. 2017). Ve svém stanovisku především předeslal, že výše uvedené námitky obviněného uplatněnému „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu neodpovídají.
11. Dle státního zástupce stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. námitky, kterými předestřel vlastní hodnocení věrohodnosti jednotlivých svědků, příp. poukázal na rozpory, se kterými se soudy I. a II. stupně dostatečně vypořádaly. Těmito výhradami obviněný nezpochybnil hmotněprávní posouzení skutku, ale pouze správnost a úplnost skutkových zjištění. Zejména soud I. stupně se však jednotlivými výpověďmi a jejich hodnocením dostatečně zabýval a na jejich základě dospěl k jiným skutkovým závěrům, než jaké předložil obviněný.
12. Státní zástupce se neztotožnil s názorem obviněného, že pokud jde o čtení výpovědi svědka P. S., tak pro takový postup nebyly splněny zákonné podmínky. Podle jeho názoru je z rozsudku soudu I. stupně patrné, že se existencí těchto podmínek soud zabýval velmi pečlivě, a proto přečtení protokolu o výpovědi tohoto svědka z přípravného řízení bylo zákonné. Pokud dovolatel zpochybňuje spolehlivost svědectví zemřelého G. M., k tomu zdůraznil, že tento svědek nebyl procesně vyslechnut, a tudíž není možné se obsahově zabývat jeho věrohodností. Státní zástupce odmítl i námitky, kterými obviněný poukázal na porušení jeho práva na spravedlivý proces ve vztahu k důkaznímu řízení, z čehož odvodil i údajnou existenci tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Dle jeho náhledu rozhodnutí soudů nižších stupňů v nyní předkládané věci žádnou takovou vadou netrpí.
13. Také námitky tzv. opomenutých důkazů státní zástupce odmítl. V projednávané věci zamítnutí důkazních návrhů soud I. stupně dostatečně odůvodnil. A na obsahově obdobnou námitku dostačujícím způsobem reagoval i odvolací soud. Pokud obviněný napadenému usnesení vytkl, že soud I. stupně nezohlednil dovolatelovo předchozí odsouzení, nelze dle státního zástupce z dovolání dovodit, jaké hmotněprávně relevantní závěry mají z této skutečnosti vyplývat. Obviněný tedy ve svém dovolání nevznesl žádné hmotněprávně relevantní námitky. Když současně uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a to v jeho druhé variantě, má státní zástupce za to, že rozhodnutí soudu I. stupně není zatíženo žádnou hmotněprávní vadou, a proto nemůže být naplněn ani důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
14. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce dospěl k závěru, že dovolání obviněného, přestože deklaruje dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak obsahově nenaplnilo žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obv. C. v neveřejném zasedání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda bylo podáno v souladu s ust. §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. §265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s ust. §265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splnilo obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. ř. Po jeho prostudování shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a proto jeho dovolání vyhodnotil jako přípustné. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo nutné rovněž posoudit otázku, zda konkrétní argumenty obviněného naplňují uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
16. Obecně platí, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva , nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod už nelze znovu přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
17. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces lze v případech, kdy objektivně existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů (za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje) výjimečně uvažovat o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takovýto závažný rozpor je dán zejména tehdy, když
· skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo
· pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo
· jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna.
IV. K meritu věci
18. Obv. M. C. svým odkazem na dovolací důvod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vznesl námitku o extrémně nesprávných skutkových závěrech, které dle jeho názoru nemají podklad v provedených důkazech. Dovolatel však hmotněprávně nezdůvodnil, proč považuje aplikovanou právní kvalifikaci podle §283 odst. 1 tr. zákoníku za vadnou, ani jakou právní kvalifikaci pokládá za odpovídající a proč. Pouze ze závěrečného petitu lze usoudit, že je přesvědčen o své nevině a očekává zproštění obžaloby, protože právní závěry soudů I. i II. stupně „ jsou v nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, a zejména z odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně (potvrzeného rozhodnutím soudu II. stupně) je patrné, že učiněná skutková zjištění soudů jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy“. Ve svém dovolání tak atakoval provedené skutkové závěry za účelem zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích i rozsudku Okresního osudu v Ústí nad Orlicí a následnému vrácení věci k novému projednání, event. k rozhodnutí věci Nejvyšším soudem.
19. Nejvyšší soud nejprve obecně zdůrazňuje, že hodnocení provedených důkazů je výsadním právem nalézacího soudu, před kterým jsou důkazy bezprostředně prováděny. Pravomoc odvolacího soudu je v hodnotícím procesu už omezená. Odvolací soud do hodnocení důkazů vstupuje jen tehdy, pokud zjistí, že ze skutkových zjištění jsou vyvozovány závěry, které z nich nevyplývají, nebo pokud takové hodnocení zjevně odporuje zásadám formální logiky. Pro Nejvyšší soud je skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů (vzhledem k zásadě dvouinstančního řízení) již definitivní a nezměnitelný. Proto dovolatel, který podřazuje skutkové námitky pod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., již nemá právo na věcnou revizi svého případu, kterému by „zrcadlově“ odpovídala povinnost Nejvyššího soudu k tomuto přezkumu. Pouze výjimečně, s odkazem na ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, je možné namítnout velmi závažné rozpory mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, které dle dovolatele měly za následek chybné hmotněprávní závěry. Jelikož dovolatel takovou námitku vznesl, Nejvyšší soud případ přezkoumal.
20. Soud I. stupně vzal za základ skutkových zjištění především svědecké výpovědi C. odběratelů pervitinu, ale v průběhu hlavního líčení vyslechl také další svědky, které navrhla obhajoba a kteří měli ověřit věrohodnost jednotlivých konzumentů pervitinu. Mimo nich však vycházel i z dalších důkazů a částečně i z výpovědi obviněného. Podstata skutkových závěrů však vyplynula ze svědeckých výpovědí C. odběratelů. Proti nim dovolatel postavil námitky, ve kterých usiloval skutkové závěry zpochybnit, především namítanými rozpory ve výpovědích učiněných jak v přípravném řízení, tak i v hlavním líčení, přičemž některé výpovědi zhodnotil jako zcela nepodložené.
21. Nejvyšší soud nejprve předesílá, že není nijak výjimečné, že svědecké výpovědi učiněné při hlavním líčení nejsou tak podrobné jako v přípravném řízení, neboť svědkové si s odstupem času souvislosti projednávané trestné činnosti již nepamatují tak přesně. Při projednávání drogových deliktů však na svědky často jako stresor působí bezprostřední přítomnost jejich dealera při hlavním líčení, protože s ním v dřívějším období navázali nejen „obchodní“, ale i osobní kontakt. Je běžné, že z tohoto důvodu svou dřívější výpověď relativizují – buď tím, že snižují počet nakoupených dávek, nebo upozorňují na výrazný časový odstup, na svou špatnou paměť, apod. Tak tomu bylo i v tomto případě, o čemž se zmínil soud I. stupně v odůvodnění svého rozhodnutí (rozsudek sp. zn. 1 T 131/2015 na s. 4, č.l. 229/2).
22. Obviněný ve svém dovolání usiloval zpochybnit hlavně výpovědi těch svědků, kteří jej z trestné činnosti usvědčili. Týká se to svědků M. K., M. J., D. U., R. N. a R. D., které údajně neznal, a také svědků E. J. a P. S., u kterých připustil, že je zná a že jim každému dvakrát přenechal nebo prodal dvě dávky pervitinu. Ke každému svědectví pak uvedl své námitky proti jejich věrohodnosti, zejména to, že jsou to narkomané, kteří mají dlouhodobě problémy se zákonem, takže jejich výpověď je limitována poškozeným zdravotním i psychickým stavem.
23. Okresní soud v Ústí nad Orlicí však jejich výpovědím uvěřil, a naopak neuvěřil dovolatelově prosté negaci, spočívající v tvrzení, že tyto svědky nezná a důvody, proč tolik svědků proti němu shodně vypovídá, jednoduše neví.
24. Obviněný byl usvědčen výpovědí E. J., která setrvala na své výpovědi jak v přípravném řízení (č. l. 72), tak při hlavním líčení dne 8. 2. 2016 (č. l. 174/2). Projednávaná trestná činnost byla prokázána i svědkem P. S., kterého se sice nepodařilo během hlavního líčení vyslechnout, byla však v souladu s §211 odst. 2 písm. a) tr. ř. čtena jeho výpověď z přípravného řízení (č. l. 223/2 a 37-39). Z obou výpovědí vyplynulo, že obviněný těmto svědkům dodával podstatně větší množství pervitinu, než přiznal orgánům činným v trestním řízení. Výpověď svědka S. také koresponduje s výpovědí R. K., když oba zcela shodně popsali, jak obviněnému nosili různé kradené věci a on na internetu ověřoval jejich cenu a podle zjištěné pořizovací ceny jim přenechával pervitin, a to v polovině (někdy i čtvrtině) hodnoty získané věci (č. l. 37-38, 172/2-173). Mimo to svědek K. ve své výpovědi uvedl, že k obviněnému chodili také O. D., P. R., D. G., a další. Svědek P. S. u obviněného dokonce zastavil auto (č. l. 173).
25. Stejným způsobem obv. C. byl ze své trestné činnosti usvědčen svědky M. J., D. U., R. N. i R. D. I když se obviněný hájil tím, že tyto svědky nezná, svědecky bylo ověřeno, že tyto osoby se pohybovaly v jeho blízkosti, a on jim někdy pervitin prodal či přenechal za nějaké služby – a to bez toho, že by znal jejich jména. Znal je ale od pohledu (k tomu např. M. J. na č. l. 173/2). Jiní svědkové zase přiznali, že od C. brali pervitin prostřednictvím jiných osob (např. svědkyně D. U. prostřednictvím G. M., č. l. 174). Především však soud I. stupně všechny tyto výpovědi nehodnotil izolovaně, jak to činí dovolatel, ale ve vzájemné souvislosti s dalšími výpověďmi a ty do sebe vzájemně zapadají, takže skutkové závěry z nich vzešlé jednoznačně prokázaly projednávanou trestnou činnost, což zejména soud I. stupně podrobně a logicky odůvodnil.
26. Pokud tedy obviněný ve svém dovolání předestřel vlastní přístup v hodnocení věrohodnosti vyslechnutých svědků, a vznesl vlastní výhrady, je nutné zdůraznit, že oba soudy nižších stupňů se jeho námitkami dostatečně zabývaly a vypořádaly se s nimi. I když dovolatel s těmito závěry i nadále polemizuje, přesto se mu nepodařilo doložit rozpor mezi skutečnostmi, které vyplynuly z důkazů a skutkovými závěry, tím méně rozpor extrémní.
27. Nejvyšší soud také odmítl námitku obviněného, ve které napadl čtení výpovědi svědka P. S. během hlavního líčení dne 27. 6. 2016, neboť údajně pro ni nebyly splněny zákonné podmínky. Soud I. stupně se však naplněním zákonných podmínek zabýval velmi pečlivě. Jeho závěr o tom, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav tohoto svědka na dohlednou dobu znemožňuje jeho výslech, se opírá o vyhodnocení doložených lékařských zpráv, z nichž vyplynuly relevantní důvody (viz rozsudek sp. zn. 1 T 131/2015, na s. 7, č. l. 231). Je tedy zjevné, že v tomto směru byly naplněny zákonné podmínky §211 odst. 2 písm. a) tr. ř. a přečtení protokolu o výpovědi tohoto důležitého svědka z přípravného řízení bylo zcela správné a je neoddiskutovatelné. Naopak – kdyby soud vyčkával na dobu, kdy se svědkův zdravotní stav natolik upraví, aby mohl být vyslechnut, sám by se provinil proti procesní zásadě rychlosti řízení.
28. Nejvyšší soud odmítl i námitku, ve které se pokusil zpochybnit procesní neprovedení některých důkazů, které navrhl obviněný, resp. jeho obhajoba. Za tzv. „opomenutý důkaz“ nelze považovat jakýkoli relevantně navržený a soudem neprovedený důkaz, ale pouze návrh, jehož neprovedení nebylo relevantním způsobem odůvodněno. Je samozřejmě pravdou, že každý obviněný má nezpochybnitelné právo navrhovat u soudu na podporu svých tvrzení další důkazy (viz §2 odst. 5 tr. ř.). Ale soud, který daný případ projednává, je povinen každý takový návrh obviněného vyhodnotit, tj. posoudit nezbytnost jeho provedení s ohledem na celkovou důkazní situaci ve věci. A pokud soud vyhodnotí navrhovaný důkaz jako nadbytečný, je povinen provedení navrhovaného důkazu odmítnout. Proto soudy I. a II. stupně posuzující případ obviněného nepochybily, pokud po logické úvaze odmítly provést důkaz, který by předmětnou trestnou činnost nepomohl nijak objasnit. Naopak provedením takového důkazu by se provinily proti zásadě rychlosti řízení.
29. Tak tomu bylo i v tomto případě, protože zamítnutí důkazních návrhů soud I. stupně podrobně odůvodnil (viz rozsudek sp. zn. 1 T 131/2015, s. 8, č. l. 231/2). Na tuto námitku pak sice dost stručně, ale přesto dostatečně reagoval i odvolací soud, když se ztotožnil s argumentací soudu I. stupně, resp. na ni v podstatě odkázal (viz usnesení sp. zn. 13 To 276/2016, s. 3, č. l. 276). Je pravdou, že odůvodnění odvolacího soudu mohlo být podrobnější. Ale i přesto je jeho argumentace spolu s podrobně odůvodněným závěrem soudu I. stupně jednoznačná. Proto Nejvyšší soud uzavřel, že z materiálního hlediska se o vadu důkazního řízení v intencích tzv. opomenutých důkazů nejedná.
30. Také další námitku obviněného, že soud I. stupně nezohlednil jeho předchozí odsouzení, Nejvyšší soud odmítl, protože z podaného dovolání nelze nijak dovodit, jaké hmotněprávně relevantní závěry z této skutečnosti mají dle dovolatele vyplynout. I když není možno v dovolacím řízení domýšlet námitky dovolatele, z opisu rejstříku trestů obviněného vyplývá, že rozsudek ve věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 2 T 150/2014, byl vyhlášen dne 26. 9. 2014 (č. l. 279). A protože projednávaná trestná činnost byla ukončena až v květnu roku 2015, lze uzavřít, že ani teoreticky nelze vzít v úvahu uložení souhrnného trestu v projednávané věci ve vztahu k předchozímu odsouzení. Jaké jiné „zohlednění“ má obviněný na mysli, z textu jeho dovolání nevyplynulo.
31. Navíc o tom, že soud I. stupně se nezabýval skutečnostmi, které svědčily v jeho prospěch, nelze vést žádnou diskusi. Vyplývá to mj. z toho, že oproti podané obžalobě nezahrnul do výroku odsuzujícího rozsudku část útoků, které nebyly dostatečně prokázány. Týká se to zejména trestné činnosti ve vztahu ke G. M., který náhle zemřel a kterého se nepodařilo vyslechnout, stejně jako reálné nedosažitelnosti O. D., takže podle §23 odst. 1 tr. ř. byl skutek ve vztahu k tomuto svědkovi vyloučen k samostatnému projednání a rozhodnutí (č. l. 233). Tyto skutečnosti se pak promítly ve změně použité právní kvalifikace, takže jednání obv. C. bylo překvalifikováno z §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku na §283 odst. 1 tr. zákoníku, neboť obviněný nespáchal projednávaný čin ve značném rozsahu. To se pak zcela správně projevilo i v uloženém trestu.
32. Společným jmenovatelem všech dovolatelových námitek je tvrzení, že Okresní soud v Ústí nad Orlicí ve věci učinil extrémně nesprávné skutkové závěry, které nemají oporu v provedených důkazech. Tím dovolatel vyjádřil své pochyby o správnosti skutkových závěrů. Okresní soud v Ústí nad Orlicí však takové pochyby neměl a stejně tak je neměl ani Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, který v odůvodnění svého usnesení mj. uvedl, že „závěry prezentované ve výroku napadeného rozsudku má i odvolací soud za náležitě prokázané a skutek, který je obviněnému kladen za vinu se stal a spáchal ho obv. M. C.“. Proto také označil právní kvalifikaci podle §283 odst. 1 tr. zákoníku za „zcela správnou“ (viz usnesení sp. zn. 13 To 276/2016 na s. 4, č. l. 277).
33. Vzhledem k výše uvedenému rozboru nemá pochybnosti o skutkových závěrech ani Nejvyšší soud. Lze tedy uzavřít, že obv. C. ve svém dovolání nevznesl žádné konkrétní hmotněprávně relevantní námitky, čímž v podstatě ani nevytvořil procesní prostor k přezkumu právního posouzení. Tím nejenže nenaplnil předmětný dovolací důvod, ale navíc jeho výhrady mají charakter zcela neseriózní polemiky , při které zdůraznil pouze ta skutková zjištění, o kterých má za to, že jsou v jeho prospěch, ale již neakceptoval ty, kterými byl z trestné činnosti usvědčen. Takový postup se nemohl setkat s úspěchem – zvláště když Okresní soud v Ústí nad Orlicí svá skutková zjištění podrobně objasnil a s jeho závěry vyjádřil bezvýhradný souhlas i Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích.
34. V návětí svého dovolání obviněný odkázal nejen na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale také na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Konkrétně uvedl, že právní závěry soudu II. stupně (ve shodě se závěry soudu I. stupně) jsou v nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, což údajně Krajský soud v Hradci Králové pominul, když neoprávněně zamítl odvolání obviněného. Z této formulace vyplynulo, že odvolací soud napadené rozhodnutí na podkladě řádného opravného prostředku věcně přezkoumal, ale neshledal ho důvodným, a proto jej zamítl podle §256 tr. ř. Obviněný je však i nadále přesvědčen o tom, že odvolací soud, přestože v řádném opravném řízení napadené rozhodnutí soudu I. stupně věcně přezkoumával, vytýkanou vadu neodstranil.
35. Dovolatel tak uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Takto formulovaný důvod dovolání však může být úspěšný pouze tehdy, kdyby byla zjištěna existence vytýkané vady podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., která by zatížila řízení před soudem I. stupně. Takovou vadou však rozhodnutí Okresního soudu v Ústí nad Orlicí zatíženo není, což v řádném opravném řízení konstatoval Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, když se s vytýkanými vadami neztotožnil. Ani Nejvyšší soud se s námitkami obv. C., podřazenými pod dovolací důvod podle §265b 1 písm. g) tr. ř., neztotožnil. Z tohoto důvodu nemohl být naplněn ani důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
V. Závěr
36. Nejvyšší soud konstatuje, že oba soudy nižších stupňů se ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro svá rozhodnutí. Okresní soud v Ústí nad Orlicí provedl dokazování v nezbytném rozsahu a provedené důkazy zjevně vedly k dostatečnému objasnění skutkového stavu. Zároveň tento soud vyhodnotil všechny důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeném na odpovědném uvážení všech okolností případu – a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech. Ohledně výroku o vině i o trestu vyjádřil souhlas Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, který odvolání obv. C. odmítl.
37. Nejvyšší soud po svém přezkumu dospěl k tomu, že v napadeném rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. k porušení zákona. Mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry nebyl zjištěn nesoulad, tím méně nesoulad extrémní. Proto Nejvyšší soud dovolání obv. M. C. odmítl, a to s odkazem na ust. §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť jeho dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ust. §265b tr. ř.
38. Za podmínek uvedených v ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 5. 2017
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu