ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.1604.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 1604/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Ivany Kudrnové v exekuční věci oprávněné Intrum Justitia, s. r. o. , se sídlem v Praze 9, Prosecká č. 851/64, identifikační číslo osoby 25083236, zastoupené Mgr. Robertem Lukešem, advokátem se sídlem v Praze 4, 7. května č. 1109/20, proti povinné R. P. , zastoupené Mgr. Lenkou Brodskou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Korunní č. 957/35, pro 8 728,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 64 EXE 1199/2011, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. července 2016, č. j. 29 Co 265, 266/2016-704, takto:
Dovolání povinné se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Usnesením ze dne 13. května 2016, č. j. 64 EXE 1199/2011-656, Obvodní soud pro Prahu 4 zprostil funkce zástupkyni povinné JUDr. Danielu Pitínovou, advokátku se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí č. 3 (výrok I.), určil výši odměny a náhrady hotových výdajů uvedené zástupkyně povinné částkou 0 Kč (výrok II.) a zamítl návrh povinné na ustanovení jiného zástupce z řad advokátů (výrok III.).
Dále usnesením ze dne 13. května 2016, č. j. 64 EXE 1199/2011-660, Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl návrh povinné na zastavení exekuce nařízené usnesením téhož soudu ze dne 2. května 2011, č. j. 64 EXE 1199/2011-15, ve spojení s usnesením Městského soudu ze dne 29. března 2012, č. j. 29 Co 423/2011-202.
Městský soud v Praze k odvolání povinné usnesením ze dne 19. července 2016, č. j. 29 Co 265, 266/2016-704, obě výše uvedená usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud dovolání povinné ze dne 15. října 2016 doplněné podáním ze dne 5. prosince 2016 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. července 2016, č. j. 29 Co 265, 266/2016-704 (dále jen „napadené rozhodnutí“), podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, z následujících důvodů odmítl.
Ohledně dovolání proti té části výroku napadeného rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně č. j. 64 EXE 1199/2011-660, jímž byl zamítnut návrh povinné na zastavení exekuce, dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč [§238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., srov. shora výši částky, pro niž byla exekuce nařízena, byť v posuzované věci jde o návrh povinné na zastavení exekuce – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2015, sp. zn. 26 Cdo 4236/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 20 Cdo 1977/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 27. února 2014, sp. zn. III. ÚS 346/14], a dovolání proto není přípustné.
Co se týče dovolání proti té části výroku napadeného rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně č. j. 64 EXE 1199/2011-656 (a rovněž i dovolání proti té části výroku napadeného rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně č. j. 64 EXE 1199/2011-660), dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., když především neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolatelka uvádí: „Dovolání je přípustné podle ust. §237 o. s. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. Z obsahu dovolání je zřejmé, že podle mínění dovolatelky by dovolací soud měl právní otázku posoudit jinak než soud odvolací. Dovolatelka však patrně přehlédla, že takový předpoklad přípustnosti dovolání ustanovení §237 o. s. ř. neobsahuje. Poslední ze čtyř zakotvených předpokladů přípustnosti dovolání, tj. „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, oproti očekávání dovolatelky míří pouze na případ právní otázky vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl odklonit (posoudit tuto otázku jinak), a nikoli na případ, jak se mylně domnívá dovolatelka, že má dovolací soud posoudit jinak otázku vyřešenou soudem odvolacím. I kdyby dovolatelka uplatnila čtvrtý z předpokladů přípustnosti vymezených v ustanovení §237 o. s. ř., musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a usnesení ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013). Tomuto požadavku dovolatelka nedostála, neboť judikaturu dovolacího soudu, od níž by se měl odchýlit, neuvedla.
Nedostatek vymezení přípustnosti dovolání nelze již odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 4. 2017
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu