ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.2907.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 2907/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné obce Hrazany se sídlem v Hrazanech, Hrazánky č. 7, identifikační číslo osoby 00249670, zastoupené JUDr. Lubošem Průšou, advokátem se sídlem v Písku, třída Národní svobody č. 32/11, proti povinným 1) J. M. , a 2) M. M. , zastoupeným Mgr. Janem Lehovcem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlážděná č. 1586/4, pro splnění povinnosti povinných obnovit předchozí pokojný stav, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 23 EXE 2464/2013, 117 EX 3875/2013, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. února 2015, č. j. 29 Co 10/2015-132, takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. února 2015, č. j. 29 Co 10/2015-132, se mění tak, že usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 10. října 2014, č. j. 23 EXE 2464/2013-104, 117 EX 3875/13, se potvrzuje, a že oprávněná je povinna zaplatit povinným na nákladech odvolacího řízení 3 630 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jana Lehovce, advokáta se sídlem v Praze 1, Dlážděná č. 1586/4.
II. Oprávněná je povinna zaplatit povinným na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 267 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jana Lehovce, advokáta se sídlem v Praze 1, Dlážděná č. 1586/4.
Odůvodnění:
K návrhu oprávněné Okresní soud v Benešově pověřením ze dne 30. prosince 2013, č. j. 23 EXE 2464/2013-27, pověřil soudního exekutora JUDr. Stanislava Pazderku, Exekutorský úřad Písek, vedením exekuce k vymožení pohledávky oprávněné proti povinným dle vykonatelného rozhodnutí Městského úřadu Milevsko ze dne 23. července 2013, č. j. MM 21315/2013 OD/ZN, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 10. října 2013, č. j. KUJCK/54792/2013/OLVV/2, ke splnění povinnosti povinných obnovit předchozí pokojný stav spočívající v umožnění ničím nerušeného průchodu a průjezdu veřejnosti po cestě z K. do K., okr. P. přes Oboru P. m. v místech pojezdových roštů na cestě z obce K. do obce K., a k vymožení nákladů exekuce a nákladů oprávněné.
Okresní soud v Benešově pověřením ze dne 22. května 2014, č. j. 23 EXE 2464/2013-75, změnil a nahradil pověření ze dne 30. prosince 2013, č. j. 23 EXE 2464/2013-27, tak, že pověřil soudního exekutora JUDr. Stanislava Pazderku, Exekutorský úřad Písek, vedením exekuce k vymožení pohledávky oprávněné proti povinným dle vykonatelného rozhodnutí Městského úřadu Milevsko ze dne 23. července 2013, č. j. MM 21315/2013 OD/ZN, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 10. října 2013, č. j. KUJCK/54792/2013/OLVV/2, ke splnění povinnosti povinných obnovit předchozí pokojný stav spočívající v umožnění ničím nerušeného průchodu a průjezdu veřejnosti po cestě z K. do K., okr. P. před Oboru P. m., odstraněním pohyblivých (otevíracích) plotových dílů – vrat umístěných v oplocení Obory P. m. v místech pojezdových roštů na cestě z obce K. do obce K., a k vymožení nákladů exekuce a nákladů oprávněné.
Podáním ze dne 10. února 2014, navrhli povinní zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a dále podle ustanovení §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. Návrh odůvodnili tím, že exekuční titul není pro nedostatečné vymezení konkrétní povinnosti vykonatelný a exekuce byla zahájena k vymožení povinnosti, která vůbec nebyla přiznána exekučním titulem, přičemž i tu povinnost, která byla povinným exekučním titulem uložena, povinní dobrovolně splnili před zahájením exekučního řízení.
Okresní soud v Benešově usnesením ze dne 10. října 2014, č. j.
23 EXE 2464/2013-104, exekuci zastavil a rozhodl, že oprávněná je povinna uhradit povinným na náhradě nákladů řízení částku ve výši 9 578,36 Kč a to k rukám Mgr. Jana Lehovce, a na náhradě exekuce částku ve výši 7 865 Kč k rukám soudního exekutora JUDr. Stanislava Pazderky, Exekutorský úřad Písek, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Dospěl k závěru, že povinní svoji povinnost ještě před podáním návrhu na nařízení exekuce splnili a ačkoli je faktický stav takový, že volný průjezd a průchod není možný, nelze tuto otázku řešit v této exekuci, neboť exekuční soud je v exekuci vázán konkrétním vymezením povinnosti v předmětném exekučním titulu a tyto povinnosti nelze nijak rozšiřovat v závislosti na tom, co se následně mezi účastníky řízení stane.
K odvolání oprávněné Krajský soud v Praze usnesením ze dne 18. února 2015, č. j. 29 Co 10/2015-132, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že exekuce se nezastavuje a nerozhoduje se o náhradě nákladů řízení mezi účastníky řízení a náhradě nákladů soudního exekutora. Dospěl k závěru, že první část výroku exekučního titulu nebyla splněna, neboť nedošlo k obnovení pokojného stavu. Skutečnost, že jedna zábrana byla nahrazena druhou v jiném provedení, tedy jednoznačně znamená, že povinnost nebyla splněna a v exekuci je nutno pokračovat. Jestliže by odvolací soud přistoupil na výklad soudu prvního stupně, docházelo by ke zmnožování sporu, neboť oprávněná by musela neustále podávat nové a nové návrhy podle toho, jaký způsob překážky by povinní použili.
Usnesení odvolacího soudu napadli povinní v celém rozsahu dovoláním, ve kterém namítají nesprávné právní posouzení, neboť bylo podle názoru povinných v řízení prokázáno, že exekučním titulem uloženou povinnost splnili, přičemž po dobrovolném splnění rozhodnutím uložené povinnosti již nelze podle rozhodnutí vést jeho výkon. Dále namítají, že pověření k provedení exekuce nemělo být vůbec vydáno, neboť existují zásadní rozpory mezi exekučním titulem a exekučním návrhem. Zatímco exekučním titulem byla povinným uložena povinnost odstranit pohyblivé díly plechové díly a tím umožnit nerušený průchod a průjezd veřejnosti po cestě z obce K. do obce K., exekuční návrh byl podán k obnovení ničím nerušeného průchodu a průjezdu veřejnosti v místech pojezdových roštů, tedy k vymožení jiné, a daleko širší povinnosti, než která byla přiznána exekučním titulem. Soudní exekutor tak nemůže provést výkon exekuce, avšak z napadeného usnesení zároveň vyplývá, že exekuci není možné ani zastavit, což by podle povinných vedlo k absurdnímu závěru, že „musí žít celý život pod tíhou nekonečného exekučního řízení“.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 1. října 2015, č. j. 26 Cdo 3156/2015-232, dovolání povinných odmítl, s tím, že v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., neboť podstatou námitek dovolatelů je jejich nesouhlas se skutkovými závěry odvolacího soudu, zda před podáním návrhu na zahájení exekuce došlo ke splnění povinnosti uložené exekučním titulem.
Ústavní soud nálezem ze dne 31. května 2016, sp. zn. II. ÚS 3316/15, zrušil usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. října 2015, č. j. 26 Cdo 3156/2015-232, neboť jím bylo porušeno základní právo stěžovatelů na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, ve zbývající části ústavní stížnost odmítl. Dospěl k závěru, že stěžovatelé ve svém dovolání nenapadali skutkové závěry odvolacího soudu, neboť podstatou jejich dovolacích námitek byla otázka právního posouzení materiálních předpokladů vykonatelnosti exekučního titulu. V závěru Ústavní soud uložil dovolacímu soudu posoudit daný případ opětovně s tím, že musí znovu posoudit stěžovateli podané dovolání a náležitě se vypořádat s jejich argumentací.
Za popsaného stavu Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), vázán právním názorem Ústavního soudu, dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť otázka výkladu obnovení předešlého stavu podle ustanovení §73 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ex. řád“) za přiměřeného použití ustanovení §351a o. s. ř. v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle §5 obč. zák. došlo-li ke zřejmému zásahu do pokojného stavu, lze se domáhat ochrany u příslušného orgánu státní správy. Ten může předběžně zásah zakázat nebo uložit, aby byl obnoven předešlý stav. Tím není dotčeno právo domáhat se ochrany u soudu.
Ustanovení §5 obč. zák. je jedním z případů, kdy je rozhodování v občanskoprávních věcech z důvodu větší operativnosti zákonem svěřeno do pravomoci orgánů státní správy, a to z důvodů, že tyto orgány lépe znají místní poměry a situaci, a mohou proto ve zkráceném řízení poskytnout ochranu rychleji a účinněji nežli soudy. Právní ochrana poskytovaná orgány veřejné správy je přitom pouze předběžná, tzn., rozhodování orgánu státní správy je rozhodnutím o určitém posledním – faktickém stavu a má tím zabezpečit mezi dotčenými osobami pořádek a klid (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2001 sp. zn. II. ÚS 183/01).
Podle ustanovení §37 odst. 2 ex. řádu, nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá exekuční titul podle tohoto zákona, může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce podle tohoto zákona. Uvedené ustanovení se použije nejen na exekuci rozhodnutí vydaných v občanském soudním řízení, ale i na výkon dalších titulů, uvedených v ustanovení §274 o. s. ř.
Podle ustanovení §43a odst. 1 ex. řádu exekutor, kterému došel exekuční návrh, požádá exekuční soud nejpozději do 15 dnů ode dne doručení návrhu o pověření a nařízení exekuce (dále jen „pověření“). Neobsahuje-li návrh oprávněného všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný nebo neurčitý, běží tato lhůta až ode dne doručení opraveného nebo doplněného návrhu, popřípadě exekučního titulu exekutorovi. Doručením žádosti o pověření soudu se do rejstříku zahájených exekucí elektronicky zapíší údaje podle §35b odst. 1 písm. a) a c) až g).
Podle ustanovení §43a odst. 3 ex. řádu soud vydá pověření do 15 dnů, jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady.
Podle ustálené soudní praxe soud při nařízení exekuce a pověření soudního exekutora zkoumá, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je exekuce navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného a zda vymáhané právo není prekludováno. Exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu; obsahem rozhodnutí (jiného titulu), jehož exekuce se navrhuje, je vázán a je povinen z něj vycházet [k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2000“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008, a ze dne 5. srpna 2008, sp. zn. 20 Cdo 4548/2007 (všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz) ].
Dovolací soud v projednávané věci nejprve posuzoval povinnými rozporovanou materiální vykonatelnost exekučního titulu.
Podle ustanovení §52 odst. 1 ex. řádu, nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle §261a odst. 1 o. s. ř. výkon rozhodnutí lze nařídit jen tehdy, obsahuje-li rozhodnutí označení oprávněné a povinné osoby, vymezení rozsahu a obsahu povinností, k jejichž splnění byl výkon rozhodnutí navržen, a určení lhůty ke splnění povinnosti.
Z ustanovení §261a odst. 1 o. s. ř. mimo jiné vyplývá, že jedním z nezbytných předpokladů pro nařízení výkonu rozhodnutí je materiální vykonatelnost k výkonu navrženého rozhodnutí (exekučního titulu). Z hlediska materiálního je rozhodnutí vykonatelné jen tehdy, jestliže obsahuje přesnou individualizaci oprávněného a povinného, přesné vymezení práv a povinností k plnění, přesný rozsah a obsah plnění a přesně stanovenou lhůtu k plnění. Nesplňuje-li vykonávané rozhodnutí podmínky materiální vykonatelnosti, není rozhodnutím vykonatelným a nemůže být podkladem pro soudní výkon rozhodnutí.
Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98 (publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2000), uzavřel, že z hlediska materiálního jsou rozhodnutí nebo jiné tituly uvedené v ustanovení §274 o. s. ř. vykonatelné jen tehdy, obsahují-li přesnou individualizaci oprávněného a povinného, přesné vymezení práv a povinností k plnění, přesný rozsah a obsah plnění a přesně stanovenou lhůtu k plnění. Dále Nejvyšší soud ve svých usneseních ze dne 30. června 2004, sp. zn. 20 Cdo 965/2003, a z 25. června 2012, sp. zn. 20 Cdo 3305/2010, zdůraznil, že jednou ze základních náležitostí materiální vykonatelnosti rozhodnutí je, aby v něm byl vymezen rozsah a obsah povinností, k jejichž splnění byl výkon rozhodnutí nařízen. Je tomu tak proto, aby vykonávací orgán věděl, co vlastně má být vynuceno, a aby nemusel teprve v průběhu vykonávacího řízení zjišťovat, co je obsahem uložené povinnosti. Exekučnímu soudu tedy přísluší posoudit, zda rozhodnutí k výkonu navržené ukládá povinnému povinnosti, jež lze vskutku vykonat, tedy např. zda uložená povinnost odpovídá možným způsobům exekuce, zda tato povinnost je konkretizována dostatečně určitě apod., a ačkoli musel mít nalézací soud na zřeteli totéž, nelze vyloučit, že soud exekuční dospěje k jinému závěru a pro nedostatek (materiální) vykonatelnosti předloženého titulu návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítne. Neobsahuje-li exekuční titul všechny předpoklady materiální vykonatelnosti uvedené v §261a odst. 1 o. s. ř., může podle něj být exekuce nařízena jen v případě, že chybějící údaje nebo údaje v něm uvedené nepřesně, nesrozumitelně nebo neurčitě lze doplnit nebo nahradit postupem podle §261a odst. 2 a 3 o. s. ř. Není-li možné z exekučního titulu náležitosti materiální vykonatelnosti uvedené v §261a odst. 1 dovodit ani výkladem s přihlédnutím k povaze uložené povinnosti nebo ke způsobu exekuce, nemůže takový titul být způsobilým podkladem pro nařízení výkonu rozhodnutí.
Nejvyšší soud např. ve svém usnesení ze dne 27. dubna 2005, sp. zn. 20 Cdo 813/2004, vysvětlil, že exekuční titul ukládající povinnost jinou než zaplacení peněžité částky je materiálně vykonatelný, jen je - li možné nařídit jeho výkon některým ze způsobů uvedených v ustanovení §258 odst. 2 o. s. ř. Způsob exekuce na nepeněžité plnění se řídí povahou uložené povinnosti. Při zkoumání této povahy soud vychází, přihlížeje k předepsanému způsobu exekuce, z obsahu rozhodnutí, především z jeho výroku, případně i z odůvodnění, avšak pouze za účelem výkladu výroku, tedy k odstranění případných pochybností o obsahu a rozsahu výrokem uložené povinnosti; výrok titulu nelze jakkoli doplňovat či opravovat. Ukládá-li exekuční titul povinnost k nepeněžitému plnění, které neodpovídá některému ze způsobů exekuce uvedenému v §258 odst. 2 o. s. ř., požadavku zakotvenému v ustanovení §257 o. s. ř. vyhovět nelze a takový titul proto není možno z materiálního hlediska vykonat.
V posuzované věci je exekučním titulem rozhodnutí Městského úřadu Milevsko ze dne 23. července 2013, č. j. MM 21315/2013 OD ZN (ve spojení s rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 10. října 213, č. j. KUJCK/54792/2013/OLVV/2), kterým bylo rušitelům (zde povinným) nařízeno, aby do 15 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, obnovili předchozí pokojný stav spočívající v umožnění ničím nerušeného průchodu a průjezdu veřejnosti po cestě z K. do K., okr. P., přes Oboru P. m., odstraněním pohyblivých (otevíracích) plotových dílů – vrat umístěných v oplocení Obory P. m. v místech pojezdových roštů na cestě z obce K. do obce K. Z odůvodnění daného rozhodnutí vyplývá, že jím bylo vyhověno žádosti žadatelky (zde oprávněné) o zajištění ochrany pokojného stavu podle ustanovení §5 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 2013 - (dále jen „obč. zák.“) proti zásahu rušitelů, spočívajícím v nedovolené stavbě a instalaci trvale uzamčených vrat v místech ocelových pojezdových roštů na cestě z K. do K. přes Oboru P. m., znemožňující průchod a průjezd veřejnosti po uvedené cestě. V daném rozhodnutí jsou přesně individualizovány osoby oprávněné a povinných, stejně tak je zde i přesně specifikována povinnost uložená povinným, a to odstranit pohyblivé (otevírací) plotové díly – vrata umístěná ve specifikovaném oplocení, tedy povinnost k nepeněžitému plnění, jehož výkon lze podle ustanovení §258 odst. 2 o. s. ř. provést způsobem spočívajícím v provedení prací a výkonů. Zároveň je zde stanovena i lhůta k plnění, a to 15 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Dovolací soud tak má za to, že exekuční titul splňuje veškeré náležitosti materiální vykonatelnosti a s názorem dovolatelů, že „výrok, kterým byla povinným uložena povinnost je neurčitý, neboť neobsahuje jednoznačné konkrétní vymezení uložené povinnosti“, se nemůže ztotožnit.
Podle §257 o. s. ř. lze nařídit a provést výkon rozhodnutí jen způsoby uvedenými v tomto zákoně.
Podle §258 odst. 2 o. s. ř. výkon rozhodnutí ukládající jinou povinnost než zaplacení peněžité částky se řídí povahou uložené povinnosti. Lze jej provést vyklizením, odebráním věci, rozdělením společné věci a provedením prací a výkonů.
Podle ustanovení §72 odst. 1 ex. řádu byl-li vydán exekuční příkaz k provedení prací a výkonů, které může vykonat i někdo jiný než povinný, postará se exekutor o to, aby práce, o které jde, provedl pro oprávněného někdo jiný, nedohodl-li se s oprávněným jinak.
Podle ustanovení §350 o. s. ř. ukládá-li vykonávané rozhodnutí, aby povinný podle něho provedl pro oprávněného nějakou práci, kterou může vykonat i někdo jiný než povinný, povolí soud oprávněnému, aby si dal práci, o kterou jde, provést někým jiným nebo si ji provedl sám, a to na náklad povinného (odst. 1). Oprávněný nebo ten, kým si oprávněný nechal práci provést, je při výkonu rozhodnutí oprávněn ke všemu, co je potřebné k provedení práce, o kterou jde (odst. 2). Povinnému může soud uložit, aby potřebný náklad zaplatil oprávněnému předem. Výkon tohoto rozhodnutí provede se pak na návrh oprávněného některým ze způsobů určených k uspokojení peněžitých pohledávek (odst. 3).
Ustanovení §72 odst. 1 ex. řádu i §350 o. s. ř. řeší způsoby vymožení exekučního titulu ukládajícího povinnému provedení prací a výkonů zastupitelné povahy, liší se však rozsahem prostředků, který je v rámci exekučního řízení širší, než při výkonu rozhodnutí, neboť zatímco úprava výkonu rozhodnutí podle o. s. ř. předpokládá, že soud povolí oprávněnému, aby si danou práci nechal provést někým jiným či si ji provedl sám, v exekučním řízení je na exekutorovi, jakým způsobem zajistí realizaci prací a výkonů. Ve výběru vhodného způsobu provedení je však vázán povinností vydat k provedení prací a výkonů exekuční příkaz. Dané ustanovení s žádnou dobrovolnou aktivitou povinného nepočítá a nedává ani oprávněnému povolení, aby si práci dal provést někým jiným nebo si ji provedl sám. Exekutor se postará o provedení exekuce tak, že k uskutečnění předmětných prací zajistí třetí osobu, nedohodne-li se jinak s oprávněným. Teprve na základě dohody exekutora s oprávněným může práce, o něž jde, provést oprávněný sám, případně umožnit provedení těchto prací povinnému. Povinný se tak nutně ve fázi nařízení provedení exekuce na nepeněžité zastupitelné plnění ocitá ve zcela pasivní pozici a není již oprávněn provádět bez dalšího práce sám, vynucovat si součinnost oprávněného či jakkoli svým stanoviskem ovlivňovat rozhodování exekutora. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2015, sp. zn. 26 Cdo 2717/2014).
Podle ustanovení §73 ex. řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se na exekuci ukládající jinou povinnost než zaplacení peněžité částky přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu upravující výkon rozhodnutí k uspokojení nepeněžitých plnění.
Podle ustanovení §351a o. s. ř. bylo-li vykonávané rozhodnutí splněno, avšak povinný následně způsobil porušením uložené mu povinnosti změnu stavu, který toto rozhodnutí předpokládá, (předešlého stavu), soud oprávněnému povolí, aby se na náklady povinného postaral o obnovení stavu předpokládaného tímto rozhodnutím. Způsob obnovení předešlého stavu soud uvede v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí (odst. 1). Na žádost oprávněného soud pověří vykonavatele provedením jednotlivých úkonů při výkonu rozhodnutí nebo učiní jiná vhodná opatření, aby oprávněnému dopomohl k obnovení předešlého stavu (odst. 2). Povinnému může soud uložit, aby potřebné náklady zaplatil oprávněnému předem. Výkon tohoto rozhodnutí, jakož i rozhodnutí, kterým bylo povinnému uloženo zaplatit náklady uvedené v odstavci 1, se provede na návrh oprávněného některým ze způsobů určených k uspokojení peněžitých pohledávek (odst. 3).
Předpokladem nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) podle ustanovení §351a o. s. ř. je existence vykonatelného rozhodnutí nebo jiného titulu, jímž byla povinnému uložena povinnost k nepeněžitému plnění, přičemž tato povinnost byla povinným dobrovolně nebo prostřednictvím výkonu rozhodnutí (exekuce) splněna, čímž zanikla možnost domáhat se úspěšně návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí opětovného vynucení splnění exekučním titulem uložené povinnosti, avšak povinný po tomto dobrovolném nebo vynuceném splnění uložené povinnosti protiprávně narušil exekučním titulem předpokládaný stav. Jiným slovy předpokladem nařízení tohoto výkonu rozhodnutí (exekuce) není tvrzení, že povinný nesplnil povinnost uloženou vykonávaným rozhodnutím, ale že ji po jejím splnění opět porušil, cílem proto není vymožení splnění rozhodnutím uložené povinnosti, ale obnova stavu předpokládaného exekučním titulem, který povinný změnil porušením povinnosti uložené exekučním titulem.
V projednávané věci exekuční titul uložil povinným splnění jiné povinnosti než zaplacení peněžité částky, a to povinnosti mající charakter zastupitelného plnění, jenž může být splněna bez újmy na výsledku i prostřednictvím jiných osob než povinných [na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že výkon rozhodnutí měl být proveden na pozemku povinných (srov. rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 25. dubna 1980, sp. zn. 3 Cz 24/80, uveřejněný pod č. 41 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1982)], konkrétně povinnosti obnovit předchozí pokojný stav spočívající v umožnění ničím nerušeného průchodu a průjezdu na cestě z K. do K. toliko odstraněním pohyblivých (otevíracích) plotových dílů – vrat umístěných v oplocení Obory P. m. v místech pojezdových roštů. Odvolací soud se tedy mýlí, usuzuje-li, že exekuční titul byl vydán ke splnění dvou různých povinností – odstranění pohyblivých plotových dílů a zároveň umožnění ničím nerušeného průchodu a průjezdu na dané cestě, neboť tento závěr z formulace exekučního titulu nevyplývá.
Podle ustanovení §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, ledaže byl tento výkon rozhodnutí již proveden; bylo-li právo přiznáno rozsudkem pro zmeškání, bude výkon rozhodnutí zastaven i tehdy, jestliže právo zaniklo před vydáním tohoto rozsudku.
Za předpokladu, že by nedošlo k dobrovolnému splnění výše formulované povinnosti, bylo by možné ji vymoci výkonem rozhodnutí podle ustanovení §350 o. s. ř. nebo exekucí podle ustanovení §72 ex. řádu. Ze spisu však vyplývá, že ke splnění exekučním titulem uložené povinnosti došlo ještě před tím, než byl soudní exekutor v dané věci pověřen vedením exekuce, neboť povinní pohyblivé plotové díly dobrovolně odstranili, přičemž je následně nahradili jinou překážkou. K tomuto závěru dospěl jak soud prvního stupně při ohledání na místě samém, tak i sama oprávněná, když v exekučním návrhu uvedla, že povinní „instalované zábrany nahradili jinými pevnými zábranami“. Splnili-li povinní exekučním titulem formulovanou povinnost ještě před podáním návrhu na nařízení exekuce, dospěl soud prvního stupně ke správnému závěru, že je na místě exekuci podle ustanovení §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. zastavit, neboť zánik práva přiznaného exekučním titulem je důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí podle uvedeného ustanovení i v případě výkonu rozhodnutí ukládajícího nepeněžité plnění.
Dovolací soud se naopak nemůže ztotožnit se závěrem odvolacího soudu, že v exekuci je nutno pokračovat, neboť v opačném případě by „docházelo ke zmnožování sporu“. Jestliže povinní povinnost vyplývající z exekučního titulu splnili, zanikla tím možnost oprávněné domáhat se úspěšně návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí opětovného vynucení splnění exekučním titulem uložené povinnosti. Za dané situace tudíž nebylo na místě postupovat podle ustanovení §72 o. s. ř. a opakovaně (navíc bez vydání exekučního příkazu) provádět exekuci odstraňováním veškerých překážek, kterými povinní nahradili překážku definovanou v exekučním titulu. Splnili-li povinní vykonávané rozhodnutí, avšak následným protiprávním jednání způsobili změnu stavu, který toto rozhodnutí předpokládá (tj. předešlého stavu), oprávněná může v souladu s ustanovením §73 odst. 1 ex. řádu za přiměřeného použití ustanovení §351a o. s. ř. podat návrh na pověření soudního exekutora vedením exekuce, aby na náklady povinných došlo k obnovení stavu předpokládaného exekučním titulem. Nejedná se přitom o samostatný způsob exekuce, nýbrž o prostředek k vymožení jednou již splněné a následně porušené povinnosti. Obnovení předešlého stavu se pak bude dít způsobem odpovídajícím povinnosti, kterou je třeba uložit k opětovnému ustanovení stavu docíleného předchozí exekucí. Soud v takovém případě v souladu s ustanovením §43a ex. řádu pověří soudního exekutora provedením exekuce podle exekučního titulu, aniž by stanovil způsob, jímž má být exekuce provedena, přičemž nezkoumá, zda skutečně došlo ke změně předešlého stavu. Měli-li by povinní za to, že k porušení exekučním titulem uložené povinnosti nedošlo, budou se moci domáhat zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Konkrétní způsob provedení exekuce stanoví soudní exekutor v exekučním příkazu, ve své úvaze přitom bude vázán povahou uložené povinnosti, jež je v souladu s ustanovením §59 odst. 2 ex. řádu určující pro stanovení způsobu realizace exekuce. Uvedený postup by bylo potřeba opakovat při každém dalším porušení exekučním titulem vymáhané povinnosti povinnými. Každý takový návrh by byl vyčerpán a exekuce skončena odstraněním překážky a nastolením stavu předpokládaného exekučním titulem. Jinými slovy dojde-li k tomu, že osoba, které exekuční titul ukládá povinnost jinou než zaplacení peněžité částky, tuto povinnost nejprve dobrovolně či nuceně (následkem výkonu rozhodnutí nebo exekuce) splní, avšak následným protiprávním jednáním způsobí změnu exekučním titulem nastoleného stavu, lze provést exekuci k obnovení předešlého stavu v souladu s ustanovením §73 odst. 1 ex. řádu za přiměřeného použití ustanovení §351a o. s. ř., tedy k (opětovnému) vymožení oné exekučním titulem stanovené povinnosti k nepeněžitému plnění či její části, přičemž pro každý jednotlivý případ takovéto změny stavu předpokládaného exekučním titulem je nezbytné nové soudní pověření soudního exekutora k provedení exekuce.
Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu není správné, neboť spočívá na chybném právním posouzení věci, a protože na základě dosavadních výsledků řízení je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. února 2015, č. j. 29 Co 10/2015-132, změnil tak, že usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 10. října 2014, č. j. 23 EXE 2464/2013-104, kterým byla exekuce zastavena, potvrdil.
Jelikož dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu, rozhodl i o nákladech řízení před odvolacím soudem (§243c odst. 3, §224 odst. 2 a §142 odst. 1 o. s. ř.). Oprávněná s odvoláním neuspěla, takže povinným přísluší jako procesně úspěšné straně sporu právo na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení. Při stanovení výše této náhrady vycházel dovolací soud z úvahy, že při absenci zvláštního právního předpisu o sazbách odměny za zastupování stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni je namístě postup podle ustanovení §151 odst. 2 věty první části věty za středníkem o. s. ř., tj. výši náhrady nákladů řízení určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném v době poskytnutí jednotlivých úkonů právní služby (srov. například rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu z 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tarifní hodnota, z níž se vypočítává mimosmluvní odměna za úkon právní služby v odvolacím řízení, činí v souladu s ustanovením §9 odst. 1 advokátního tarifu částku 10 000 Kč. Odměna za zastoupení z tarifní hodnoty vypočtena podle ustanovení §7, §11 odst. 2 písm. e) a §12 odst. 4 advokátního tarifu činí 1 200 Kč za zastoupení každého z povinných. Odměna byla přiznána za 2 úkony, a to za podání vyjádření k odvolání a za účast u jednání odvolacího soudu dne 18. února 2015, tedy ve výši 1 200 Kč za každého z povinných (celkem 2400 Kč), dále náklady zastoupení činí 2 x 300 Kč za hotové výdaje podle ustanovení §13 odst. 3 advokátního tarifu a částku 630 Kč představující 21 % daň z přidané hodnoty z částky 3 000 Kč. Celkem byly náklady za právní zastoupení povinných v odvolacím řízení určeny částkou 3 630 Kč.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §142 odst. 1 o. s. ř. Tarifní hodnota, z níž se vypočítává mimosmluvní odměna za úkon právní služby v dovolacím řízení, činí v souladu s ustanovením §9 odst. 1 advokátního tarifu částku 10 000 Kč. Odměna za zastoupení z tarifní hodnoty vypočtena podle ustanovení §7, §11 odst. 1 písm. k) a §12 odst. 4 advokátního tarifu činí 1 200 Kč za zastoupení každého z povinných. Odměna byla přiznána za 1 úkon, a to za podání dovolání, tedy ve výši 1 200 Kč za každého z povinných (celkem 2400 Kč), dále náklady zastoupení činí 1 x 300 Kč za hotové výdaje podle ustanovení §13 odst. 3 advokátního tarifu a částku 567 Kč představující 21 % daň z přidané hodnoty z částky 2 700 Kč. Celkem byly náklady za právní zastoupení povinných v dovolacím řízení určeny částkou 3 267 Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li oprávněná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, můžou se povinní domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 5. 4. 2017
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu