ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.2952.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 2952/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny, a soudkyň JUDr. Ivany Kudrnové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Náboženské obce Církve československé husitské v Praze 4 , se sídlem v Praze 4 – Záběhlice, Jihovýchodní VII č. 945/2, identifikační číslo osoby 684 05 197, zastoupené Mgr. Kateřinou Polákovou, advokátkou se sídlem v Mostě, Pod Širokým vrchem č. 251, proti povinné N. P. , zastoupené Mgr. et Mgr. Milanem Dočkalem, advokátem se dílem v Plzni, Lukavická č. 16, za účasti vydražitele M & M investiční s. r. o. , se sídlem v Ostravě – Moravská Ostrava, Nádražní č. 535/15, zastoupeného Mgr. Petrem Harmečkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Macharova č. 302/13, pro 52 000 Kč s příslušenstvím, vedené u soudní exekutorky Mgr. Ivany Pýchové, Exekutorský úřad v Benešově, pod sp. zn. 082 EX 162/09, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2017, č. j. 14 Co 106/2017-154, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Nejvyšší soud dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2017, č. j. 14 Co 106/2017-154, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., když především neobsahuje údaj o tom, v čem přesně dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Dovolatelka jako předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. označila skutečnost, že dovoláním napadené usnesení „závisí na vyřešení právní otázky, která má být, podle názoru povinné, dovolacím soudem posouzena jinak“. Z obsahu dovolání je dále zřejmé, že podle mínění dovolatelky by dovolací soud měl právní otázku posoudit jinak než soud odvolací. Dovolatelka však patrně přehlédla, že takový předpoklad přípustnosti dovolání ustanovení §237 o. s. ř. neobsahuje. Poslední ze čtyř zakotvených předpokladů přípustnosti dovolání, tj. „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, oproti očekávání dovolatelky míří pouze na případ právní otázky vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl odklonit (posoudit tuto otázku jinak), a nikoli na případ, jak se mylně domnívá dovolatelka, že má dovolací soud posoudit jinak otázku vyřešenou soudem odvolacím. I kdyby dovolatelka uplatnila čtvrtý z předpokladů přípustnosti vymezených v ustanovení §237 o. s. ř., musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a usnesení ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013, jež jsou veřejnosti dostupná, na webových stránkách Nejvyššího soudu). Tomuto požadavku dovolatelka nedostála, neboť judikaturu dovolacího soudu (přitom nebyla povinna uvést konkrétní spisovou značku rozhodnutí dovolacího soudu - srovnej nález Ústavního soudu ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. I. ÚS 3507/16), od níž by se měl odchýlit, neuvedla.
Jestliže dovolání směřovala proti výroku usnesení odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, jímž bylo rozhodováno o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, je v tomto bodě rovněž nepřípustné, a to podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. se stejným procesním výsledkem dovolacího řízení.
S přihlédnutím k výsledku dovolacího řízení není návrh dovolatelky na odklad vykonatelnosti a právní moci napadeného usnesení [§243 písm. b) o. s. ř.] důvodný, přičemž dovolací soud v tomto případě nevydává zvláštní zamítavé rozhodnutí (viz. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 20 Cdo 873/2005).
S ohledem na výsledek dovolacího řízení se rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení nezdůvodňuje (viz §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 9. 2017
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu