ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.3022.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 3022/2017-72
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněného F. K. , P., zastoupeného Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá 43/6, proti povinnému P. K. , zemřelému 31. 3. 2011, posledně P., pro 600 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 73 Nc 54/2002, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 1. 2014, č. j. 13 Co 465/2013-43, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 1. 2014, č. j. 13 Co 465/2013-43, a usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 23. 7. 2013, č. j. 73 Nc 54/2002-37, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu Plzeň-město k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 23. 7. 2013, č. j. 73 Nc 54/2002-37, kterým Okresní soud Plzeň-město zastavil exekuci, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů exekučního řízení a soudnímu exekutorovi nepřiznal právo na náhradu nákladů exekuce; dále žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že povinný v průběhu exekučního řízení zemřel, čímž ztratil způsobilost být účastníkem řízení. Dědické řízení po povinném bylo pravomocně zastaveno, neboť zůstavitel nezanechal žádný majetek. Podnětu oprávněného na dodatečné projednání dědictví z důvodu, aby byla v dědickém řízení projednána pohledávka zůstavitele za Stavebním bytovým družstvem mladých Plzeň na úhradu vypořádacího podílu bývalého člena družstva, ohledně níž oprávněný jako žalobce vede poddlužnickou žalobu, nebylo vyhověno. Protože neexistuje žádný nástupce povinného, v exekučním řízení nelze pokračovat (§107 odst. 5 o. s. ř.) a soud prvního stupně správně exekuci zastavil. Probíhající řízení o poddlužnické žalobě není důvodem pro pokračování exekuce, je-li exekuce zastavena z důvodu úmrtí povinného a zastavení dědického řízení pro neexistenci majetku.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, v němž namítá, že zastavení exekuce se jeví jako předčasné, když dosud nebylo rozhodnuto o návrhu oprávněného na dodatečné projednání dědictví, a není proto jasné, zda povinný bude či nebude mít nástupce. Podle dovolatele měl odvolací soud posoudit, zda oprávněný důvodně podal návrh na dodatečné projednání dědictví a zda by mělo být provedeno (nepostačuje konstatování, že v době rozhodování odvolacího soudu bylo dědické řízení pravomocně zastaveno). Pokud by exekuční řízení bylo zastaveno, oprávněnému zaniká aktivní legitimace pro vedení soudního řízení o poddlužnické žalobě. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 10. 2014, č. j. 30 Cdo 2896/2014-55, dovolání jako vadné odmítl, neboť z obsahu dovolání nebylo patrno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 až 238a o. s. ř.
Usnesení dovolacího soudu bylo následně zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. I. ÚS 56/15. Ústavní soud dospěl k závěru, že rozhodnutím Nejvyššího soudu bylo porušeno právo stěžovatele (oprávněného) na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť odmítnutím dovolání pro vady nebyl dodržen ústavně zaručený stanovený postup k uplatnění práva před soudem a oprávněnému byl upřen přístup k dovolacímu soudu. Ústavní soud shledal, že oprávněný v dovolání zřetelně uvedl, v čem splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje (nastíněná otázka procesního práva dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena) a ve vztahu k jaké otázce procesního práva (zda rozhodnutí o zastavení exekučního řízení není předčasné s ohledem na návrh oprávněného na dodatečné projednání dědictví po povinném, o němž nebylo rozhodnuto).
Nejvyšší soud, respektuje závěr Ústavního soudu o vymezení otázky procesního práva v dovolání, dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se při postupu v případě zjištěného úmrtí povinného za situace, kdy bylo řízení o dědictví zastaveno proto, že povinný nezanechal majetek, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 20 Cdo 1464/2010, dovodil, že zastaví-li soud pravomocným usnesením řízení o dědictví podle ustanovení §175h o. s. ř., není tím (ani být nemůže) pro účely jiného řízení (včetně exekučního řízení, v němž oprávněný vymáhá svou pohledávku za povinným) ještě závazně stanoveno, že povinný nezanechal majetek nebo že zanechal majetek jen nepatrné hodnoty. Oprávněný totiž není účastníkem řízení o dědictví a usnesení o zastavení dědického řízení podle ustanovení §175h o. s. ř. pro něj není závazné (srov. §159a odst. 1 a 4 o. s. ř.). Oprávněný proto může v řízení o exekuci na majetek zemřelého povinného tvrdit a prokazovat, že rozsah zemřelým povinným zanechaného majetku byl větší, než zjištěný v řízení o dědictví, aby svou pohledávku vymohl z takto nově zjištěného majetku.
V projednávané věci oprávněný tvrdí, že povinný měl pohledávku za Stavebním bytovým družstvem mladých Plzeň. Odvolací soud se však s tímto tvrzením řádně nevypořádal, když pouze konstatoval, že nebylo vyhověno podnětu oprávněného k dodatečnému projednání dědictví stran této pohledávky, aniž by z odůvodnění bylo zřejmé, z jakého důvodu podnětu nebylo vyhověno, resp. zda povinný skutečně zanechal či nezanechal majetek (pohledávku). Ze spisu vedeného Okresním soudem Plzeň-město pod sp. zn. 29 D 632/2011 v řízení o dědictví ve věci zemřelého povinného se přitom podává, že se soud (soudní komisař) podnětem oprávněného k dodatečnému projednání dědictví vůbec nezabýval a nijak o něm ani nerozhodl (vyšší soudní úřednicí bylo oprávněnému toliko sděleno, že k jeho návrhu na dodatečné projednání nebylo přihlíženo, protože objeví-li se pouze dluh zůstavitele, řízení o dědictví se neprovede; oprávněný však požadoval dodatečné projednání dědictví z důvodu tvrzené pohledávky zůstavitele, nikoli dluhu).
Protože posouzení věci odvolacím soudem je neúplné, a proto nesprávné, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil (243e odst. 1 o. s. ř.). Protože důvody pro zrušení rozhodnutí odvolacího soudu platí též na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá a třetí o. s. ř.).
V dalším řízení se exekuční soud bude zabývat tvrzeními oprávněného o existenci pohledávky povinného, která v dědictví projednána nebyla. Dospěje-li k závěru, že tvrzený majetek neexistuje, exekuci podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastaví z důvodu ztráty způsobilosti povinného být účastníkem řízení, aniž by měl právního nástupce. Uzavře-li naopak, že povinný zanechal oprávněným tvrzený majetek, který nebyl projednán v řízení o dědictví, podá podnět dědickému soudu k dodatečnému projednání dědictví (sdělí mu, jaký majetek povinný zanechal), vyčká jeho rozhodnutí (či postupu) ve věci a dle výsledku řízení o dědictví bude postupovat ve smyslu §36 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, a §107 o. s. ř. (v exekuci lze pokračovat pouze za podmínky, že existuje právní nástupce povinného, na kterého přešel dluh povinného a který současně převzal věci, právo či jiný majetek, jenž je exekucí postižen – srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 20 Cdo 3126/2006, Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 2116).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (243g odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s §226 odst. 1 téhož zákona).
O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o nich bude rozhodováno ve zvláštním režimu (§87 a násl. exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. prosince 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu