ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.5649.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 5649/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., ve věci žalobkyně I. P. , zastoupené JUDr. Zuzanou Kudynovou, advokátkou se sídlem v Jičíně, Na Příkopech č. 64, proti žalovanému L. J. , o vyloučení věcí z exekuce, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 4 C 30/2014, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. května 2016, č. j. 25 Co 153/2016-111, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době po 1.1.2014 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném od 1. 1. 2014 (dále též jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním napadeným rozhodnutím odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 4. března 2016, č. j. 4 C 30/2014-95, ve výroku pod bodem II, kterým žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 61 924,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce (výrok I). Dále odvolací soud rozhodl, že žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení v částce 2 529,- Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jeho právního zástupce (výrok II). Zdůraznil, že předmětem řízení byl požadavek žalobkyně, aby z exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 29. 8. 2013, č. j. 7 EXE 988/2013-15 (jež je vedena vůči bývalému manželovi žalobkyně, povinnému L. M., narozenému dne za účelem uspokojení pohledávky žalovaného-oprávněného ve výši 750 000,- Kč s příslušenstvím na základě elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Jičíně ze dne 10. 7. 2013, č. j. EPR 183937/2013-6) byly vyloučeny jedna polovina bytu číslo jednotky 852/5 v budově č. p. V. P., J., na stavební parcele č. 2316 a na stavební parcele č. 2317 s příslušným podílem 3566/258470 na společných částech domu, zapsaného u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště v Jičíně, na listu vlastnictví číslo 7075 pro obec a katastrální území J., a pozemků stavební číslo 2316, stavební číslo 2317 a parcely číslo 1122/85 – ostatní plocha, zapsané u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrálního pracoviště v Jičíně, na listu vlastnictví číslo 6460 pro obec a Katastrální území J. a dále jedné poloviny bytu číslo jednotky 526/17 v budově č. p. N. M., J., na stavební parcele č. 3360 a na stavební parcele č. 3361 s příslušným podílem 53/3000 na společných částech domu, zapsaný u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrálního pracoviště v Jičíně, na listu vlastnictví č. 7627 pro obec a katastrální území J., a pozemků stavební číslo 3360 a 3361 zapsané u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrálního pracoviště v Jičíně, na listu vlastnictví č. 5463 pro obec a katastrální území J. (dále jen „předmětné věci“). Skutečnost, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému (oprávněnému) náhradu nákladů řízení, odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně odůvodnil ustanovením §142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že vítězem sporu se stal jednoznačně žalovaný. Zpochybňuje-li žalobkyně věcnou správnost rozsudku soudu prvního stupně, jenž však napadá jen ve výroku o nákladech řízení, nemohou být její argumenty o údajné věcné nesprávnosti rozsudku a údajně nesprávně zvoleného způsobu exekuce důvodem pro to, aby zcela úspěšnému žalovanému nebylo s odkazem na ustanovení §150 o. s. ř. přiznáno právo na plnou náhradu nákladů řízení.
Závěr odvolacího soudu, že v řízení o vyloučení věci z exekuce se uplatní obecné pravidlo, podle něhož o povinnosti k náhradě nákladů řízení se rozhoduje podle míry úspěchu ve věci samé (podle ustanovení §142 odst. 1,2 o. s. ř.), je v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, která byla vyjádřena například v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2015, sp. zn. 26 Cdo 5408/2014, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 20 Cdo 2056/2016. Uvádí-li žalobkyně, že exekuce je vedena způsobem, který ji poškozuje, protože soudní exekutor na základě „volby“ žalovaného postihl předmětné věci v dosud nevypořádaném společném jmění povinného a žalobkyně, aniž by byly využity „exekuční příkazy jiného druhu“, jimiž by byla postižena mzda nebo movité věci ve výlučném vlastnictví povinného, taková skutečnost není důvodem pro vyloučení předmětných věcí z exekuce, ale popřípadě pro částečné zastavení exekuce prodejem předmětných věcí s poukazem na potřebu respektovat zásadu přiměřenosti způsobu exekuce (zásada přiměřenosti exekutorem zvoleného způsobu exekuce nyní vyplývá z ustanovení §58 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, dále též jen „ex. řádu“, ve znění od novely č. 164/2015 Sb., dříve byla dovozována z ustanovení §47 odst. 1 věta třetí ex. řádu, viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 855/2014). Jestliže žalobkyně podala žalobu o vyloučení předmětných věcí z exekuce, využila k prosazení svých práv, jež dovozuje z údajně nesprávného způsobu exekuce, nesprávný právní prostředek, a tím leží procesní odpovědnost na zahájení a vedení řízení o vyloučení věcí z exekuce (a tedy i na vzniku nákladů řízení) na ní. Tyto závěry korespondují i s nálezem Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. I. ÚS 303/12, s usnesením Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3686/15 a s usnesením Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2015, sp. zn. II.ÚS 3615/14.
S ohledem na výše uvedené dovolací soud dovolání oprávněné podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl pro nepřípustnost.
Výrok o nákladech řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. ledna 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu