ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.5674.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 5674/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudkyň JUDr. Ivany Kudrnové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněné CALDERSHOT FINANCE LTD., se sídlem v Londýně NW11 7 TJ, 788-790 Finchley Road, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, United Kingdom company number: 5843605, zastoupené Mgr. Dagmar Lupínkovou, advokátkou se sídlem v Mladé Boleslavi III, Táborská č. 966/5, proti povinnému A. M. , zastoupenému Mgr. Ivo Hudečkem, advokátem se sídlem v Šenově u Nového Jičína, Anenská č. 366, pro 124 227 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 53 EXE 54/2010, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 8. 2016, č. j. 9 Co 444/2016-58, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále „odvolací soud“) ze dne 22. 8. 2016, č. j. 9 Co 444/2016-58, jímž bylo k odvolání povinného potvrzeno usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně (dále „soud prvního stupně“) ze dne 16. 3. 2016, č. j. 53 E 54/2010-47, o zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce a odkladu provedení exekuce, odmítl podle §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II., bod 7. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II., bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Dovolatel v dovolání uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Předpoklad přípustnosti dovolání spatřoval v tom, že odvolací soud použil v napadeném rozhodnutí judikaturu Nejvyššího soudu, jíž byla řešena právní otázka, „zda je možné aplikovat ustanovení upravující promlčení v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), na vymáhání pojistného podle §16 odst. 2 zákona České národní rady č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů“ a dále otázka „ zda v zákoně České národní rady č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, chybí bližší úprava běhu promlčecí doby“, přičemž obšírně dovozoval, že by dovolací soud řešené právní otázky měly být posouzeny dovolacím soudem jinak. Dále namítal, že dosud dovolací soud neřešil otázku, „zda úprava promlčení výkonu rozhodnutí obsažená v zákoně České národní rady č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, má přednost před úpravou obsaženou v obč. zák.“. Ke všem dovolatelem položeným otázkám Nejvyšší soud dodává, že jím řešeny byly a odvolací soud přiléhavě při jejich řešení na ustálenou judikaturu dovolacího soudu k výkladu ustanovení §16 odst. 2 zákona České národní rady č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, odkázal (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. července 2006, sp. zn. 20 Cdo 2219/2005, usnesení ze dne 18. dubna 2012, sp. zn. 20 Cdo 2511/2011, a usnesení ze dne 30. října 2012, sp. zn. 20 Cdo 1137/2011, srov. dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. dubna 2005, sp. zn. 21 Cdo 1940/2005, usnesení ze dne 15. července 2010, sp. zn. 20 Cdo 2689/2008, a usnesení ze dne 10. července 2013, sp. zn. 31 Cdo 867/2012). Dovolací soud nemá důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak. K tomuto závěru nemůže vést ani samotná dovolací argumentace.
Připomenout je namístě i zákonné znění ustanovení §16 odst. 2 zákona České národní rady č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, které s účinností od 1. 1. 2008 výslovně upravuje počátek a délku běhu promlčecí doby pro výkon práva přiznaného pravomocným platebním výměrem, jímž bylo vyměřeno, jakož i její stavení po dobu řízení u soudu.
Dovolání směřující do výroku o zamítnutí návrhu na odklad provedení exekuce bylo namístě odmítnout z důvodu objektivní nepřípustnost (srov. §238 odst. 1 písm. e/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (s odkazem na §87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 5. 2017
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu