ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.1718.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 1718/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobkyně Mgr. H. E. , zastoupené JUDr. Michalem Filipem, advokátem se sídlem v Praze 5, Arbesovo náměstí č. 257/7, proti žalované PROFONDA, s. r. o., se sídlem v Praze 4, V Mokřinách č. 57/4, IČO 614 99 757, zastoupené Mgr. Janem Vlkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Římská č. 104/14, o 225.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 10 C 110/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. září 2016 č.j. 62 Co 247/2016-136, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.463 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jana Vlka, advokáta se sídlem v Praze 2, Římská č. 104/14.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2016 č.j. 62 Co 247/2016-136 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [ke způsobům stanovení (sjednání) mzdy a k předpokladům pro změnu v určení její výše, tj. i k oprávnění zaměstnavatele jednostranně změnit stanovenou měsíční mzdu srov. při obdobné právní úpravě v předchozím zákoníku práce a v zákoně č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění pozdějších předpisů, například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2005 sp. zn. 21 Cdo 2449/2004, který byl uveřejněn v časopise Soudní judikatura pod č. 128, roč. 2005, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2007 sp. zn. 21 Cdo 2687/2006 nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2012 sp. zn. 21 Cdo 3989/2011, který byl uveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 46, roč. 2013; k účinnosti mzdového výměru srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2014 sp. zn. 21 Cdo 4002/2013 nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2016 sp. zn. 21 Cdo 1754/2015; k výkladu právních úkonů, kterými jsou též pracovní smlouva a mzdový výměr srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1467/2004, které bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 37, roč. 2005, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2007 sp. zn. 21 Cdo 2687/2006 nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2014 sp. zn. 21 Cdo 949/2013] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V části, v níž žalobkyně v dovolání uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. (nesouhlasí-li s hodnocením důkazů a se skutkovými zjištěními, na nichž odvolací soud založil své právní posouzení věci, a namítá-li, že zaměstnavatel „měnil výši mzdy zpětně“, ačkoli jí za první tři dny měsíce dubna 2012 příslušela poměrná část doplatku mzdy), dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věty druhé o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. června 2017
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu