ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.1859.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 1859/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobkyně FCC České Budějovice , s.r.o. , se sídlem v Českých Budějovicích, Dolní č. 876/1, IČO 251 71 941, zastoupené Mgr. Martinem Řandou, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Truhlářská č. 1104/13, proti žalovanému J. K. , zastoupenému Mgr. Ing. Danielem Krajčem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. č. 123/36, o 396.295 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 28 C 104/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. listopadu 2016 č.j. 19 Co 2056/2016-444, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.463 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Martina Řandy, advokáta se sídlem v Praze 1, Truhlářská č. 1104/13.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24.11.2016 č.j. 19 Co 2056/2016-444 není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce dobré víry zaměstnance v době přijetí plnění srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3.10.2016 sp. zn. 21 Cdo 740/2016 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.12.2015 sp. zn. 21 Cdo 839/2015 a k otázce podmínek pro vrácení neprávem vyplacených částek srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.11.2013 sp. zn. 21 Cdo 1775/2013 nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11.7.2016 sp. zn. 21 Cdo 5189/2015) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Z dovolání (jeho obsahu) vyplývá, že jsou v něm však převážně uplatněny jiné dovolací důvody, než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. (podstatou námitek dovolatele je jeho nesouhlas se skutkovým zjištěním, které bylo na základě konkrétního posouzení okolností případu pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, tj. že žalovaný si musel být vědom skutečnosti, že srážky na povinné odvody nebyly před vyplacením částky provedeny, a nesouhlas s hodnocením důkazů, na základě něhož odvolací soud k tomuto skutkovému závěru dospěl; dovolatel předestírá své vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje odlišné právní posouzení věci), a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věty druhé o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. června 2017
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu