ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.1919.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 1919/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce MUDr. F. L. , zastoupeného Mgr. Jiřím Švejnohou, advokátem se sídlem v Praze 10 – Vinohradech, Korunní č. 2569/108, proti žalované Nemocnici Pardubického kraje, a. s. se sídlem v Pardubicích, Kyjevská č. 44, IČO 27520536, zastoupené JUDr. Petrem Šustkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Veleslavínova č. 59/3, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 10 C 17/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 3. listopadu 2016 č. j. 23 Co 218/2016-180, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 3. 11. 2016 č. j. 23 Co 218/2016-180 není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je [v závěru, že z výpovědi z pracovního poměru ze dne 24. 10. 2013 dané žalovanou žalobci podle ustanovení §52 písm. c) zákoníku práce, ani z průvodního dopisu této výpovědi nelze zjistit, na základě jakých konkrétních skutečností došlo k nadbytečnosti žalobce a zda se vůbec nadbytečným stal, neboť organizační změna uvedená ve výpovědi z pracovního poměru není žádným způsobem konkretizována, pouze je uvedeno, že dochází ke snížení počtu zaměstnanců, a při výkladu obsahu výpovědi nelze z organizační změny, se kterou žalobce nebyl nejpozději k datu řádného doručení výpovědi seznámen, vycházet] v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce skutkového vymezení výpovědního důvodu ve smyslu ustanovení §50 odst. 4 zákoníku práce a k odstranění pochybnosti o obsahu právního úkonu z hlediska jeho určitosti nebo srozumitelnosti výkladem ve smyslu ustanovení §35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2013, v případě výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení §52 písm. c) zákoníku práce, srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2001 sp. zn. 21 Cdo 535/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2012 sp. zn. 21 Cdo 1138/2011 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2015 sp. zn. 21 Cdo 2425/2014] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. července 2017
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu