ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.3706.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 3706/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyně Ing. J. S. , zastoupené JUDr. Miroslavem Pavlasem, advokátem se sídlem v Ostravě - Přívoze, Fügnerova č. 650/12, proti žalovanému Statutárnímu městu Ostrava - městskému obvodu Ostrava - Jih se sídlem Úřadu městského obvodu v Ostravě - Hrabůvce, Horní č. 791/3, o žalobě pro zmatečnost podané žalobkyní proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. září 2010, č. j. 57 C 368/2008-86, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. ledna 2012, č. j. 8 Co 444/2010-108, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 57 C 368/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. ledna 2016, č. j. 8 Co 413/2015-233, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, č. j. 8 Co 413/2015-233, do výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 9. 2015, č. j. 57 C 368/2008-205, kterým bylo rozhodnuto, že „žaloba pro zmatečnost ze dne 19. 4. 2012 podaná žalobkyní proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 9. 2010, č. j. 57 C 368/2008-86, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 1. 2012, č. j. 8 Co 444/2010-108, se zamítá“, není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), když řízení bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k závěru odvolacího soudu o neopodstatněnosti žaloby pro zmatečnost podle ustanovení §229 odst. 1 písm. e) o. s. ř., neboť nebylo zjištěno, že by soudci, kteří vydali rozhodnutí napadená žalobou pro zmatečnost (soudce Mgr. David Šeremek, který vydal usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 9. 2010, č. j. 57 C 368/2008-86, o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, nebo členky senátu 8 Co Krajského soudu v Ostravě - předsedkyně senátu JUDr. Šárka Neuwirthová a soudkyně JUDr. Daniela Kabátová a Mgr. Jarmila Úředníčková, které rozhodovaly o odvolání žalobkyně proti tomuto usnesení okresního soudu), byli vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, a k výkladu ustanovení 14 odst. 1 o. s. ř., srov. například nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2504/2015, odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001, uveřejněného pod číslem 48/2002 v časopise Soudní judikatura, odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sp. zn . 29 NSČR 26/2012, uveřejněného pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo právní názor vyjádřený v odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. 29 Nd 414/2014, podle něhož „důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu §14 o. s. ř. je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce; k výkladu ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř., které výslovně vylučuje, aby důvodem pochybností o soudcově nepodjatosti mohly být okolnosti, které spočívají buď v jeho postupu v řízení v projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech, srov. právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, uveřejněném pod číslem 33/2000 v časopise Soudní judikatura; k závěru odvolacího soudu o neexistenci zmatečnostního důvodu podle ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř. ve vztahu k usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 9. 2010, č. j. 57 C 368/2008-86, jímž bylo zastaveno řízení pro nezaplacení soudního poplatku, který žalobkyně spatřovala v tom, že „v důsledku špatného rozhodnutí Mgr. Šeremka jí byla odňata možnost jednat před soudem“, srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 21 Cdo 2625/2010, z něhož - mimo jiné - vyplývá, že usnesení soudu o zastavení řízení není (byť jde o rozhodnutí, jímž se řízení končí) rozhodnutím soudu ve věci samé, neboť se jím nerozhoduje o nároku uplatněném žalobou (totéž platí i pro rozhodnutí odvolacího soudu, jímž je takové rozhodnutí potvrzeno), a že žalobu pro zmatečnost lze z důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř. podat jen proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu nebo jeho pravomocnému usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé; proti ostatním rozhodnutím není přípustná; k pojmu „věc sama“ srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné pod číslem 88/1997 v časopise Soudní judikatura] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
Žalobkyně ostatně – jak vyplývá z obsahu dovolání - správnost rozhodnutí odvolacího soudu o žalobě pro zmatečnost podané (a soudy posouzené) z důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. a ve vztahu k usnesení okresního soudu též podle ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř. nezpochybňuje. Námitky uplatněné žalobkyní v dovolání totiž nepolemizují se závěry odvolacího soudu z hlediska opodstatněnosti posuzované zmatečnostní žaloby. Tyto námitky vyjadřují pouze nesouhlas dovolatelky s usneseními napadenými zmatečnostní žalobou, případně s původními rozhodnutími vydanými ve věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp.zn. 62 C 306/2004, a to z důvodů, jež pro posouzení tohoto rozhodnutí z pohledu existence vytýkaných zmatečnostních vad nemohou být významné.
Proto přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. nemůže založit ani žalobkyní v dovolání požadované řešení procesní otázky „týkající se posouzení důvodů pro vyslovení bezúspěšného bránění práva jakožto jedné z podmínek pro osvobození od soudního poplatku ve smyslu §138 o. s. ř.“, tedy „zda je možné při posuzování opodstatněnosti zřejmě bezúspěšného uplatňování práva a dovození, že žaloba pro zmatečnost byla podána z řádného důvodu, který je taxativně vymezen v §229 o. s. ř.“; posouzení této právní otázky nebylo pro rozhodnutí v projednávané věci (v řízení o žalobě pro zmatečnost ze dne 19. 4. 2012 podané žalobkyní proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 9. 2010, č. j. 57 C 368/2008-86, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 1. 2012, č. j. 8 Co 444/2010-108) významné.
Dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, č. j. 8 Co 413/2015-233, do měnícího výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a do výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení není podle ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. rovněž přípustné, neboť v této části směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím (ani ve svém součtu, když výše nákladů činí v řízení před soudem prvního stupně 900,- Kč a výše nákladů v odvolacím řízení 300,- Kč) 50.000,- Kč.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. ledna 2017
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu