ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.3741.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 3741/2017-424
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně V. M. , zastoupené JUDr. Dobromilou Markovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Bratranců Veverkových č. 2675, proti žalované České poště, s. p. se sídlem v Praze 1, Politických vězňů č. 909/4, IČO 47114983, za účasti Kooperativy pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group , se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 665/21, IČO 47116617, jako vedlejší účastnice na straně žalované, o odškodnění pracovního úrazu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 27/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. března. 2016, č. j. 17 C 27/2012-292, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. října 2016, č. j. 23 Co 340/2016-355, ve znění usnesení ze dne 12. května 2017, č. j. 23 Co 340/2016-403, takto:
I. Řízení o dovolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. března 2016, č. j. 17 C 27/2012-292, se zastavuje .
II. Dovolání žalobkyně se odmítá .
III. Žádný z účastníků ani vedlejší účastnice nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Řízení o dovolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 3. 2016, č. j. 17 C 27/2012-292 (který v dovolání výslovně napadá, aniž odůvodňuje jeho přípustnost), Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení §243b a §104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil z důvodu nedostatku své funkční příslušnosti (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, které bylo uveřejněno pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2016, č. j. 23 Co 340/2016-355, ve znění usnesení ze dne 12. 5. 2017, č. j. 23 Co 340/2016-403, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je [v závěru o „absenci relevantního odpovědnostního vztahu, který by zakládal (byť i jen částečnou) důvodnost žalobou uplatněných dílčích nároků žalobkyně“ (na náhradu bolestného, ztížení společenského uplatnění a účelně vynaložených nákladů spojených s léčením)] v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce, zda ve věci měl být vypracován tzv. revizní znalecký posudek za situace, kdy žalobkyně nebyla se závěrem znalce (znaleckého ústavu - Všeobecné fakultní nemocnice v P.) srozuměna a kdy odvolací soud neměl pochybnosti o správnosti závěrů tohoto již vypracovaného znaleckého posudku, srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4562/2010, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2824/2011; k otázce příčinné souvislosti mezi úrazovým dějem a jím vyvolaným následným chorobným stavem srov. např. závěry býv. Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 1975, sp. zn. Cpj 37/74, uveřejněné pod č. 11/1976 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo právní názor vyjádřený v odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2009, sp. zn. 21 Cdo 3435/2008, a v odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2659/2012; k otázce oprávnění soudu posoudit důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z těchto důkazů provede, srov. usnesení býv. Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 1972, sp. zn. 6 Cz 344/71, uveřejněné ve Sborníku stanovisek IV, str. 1084-1085, a nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 1994, sp. zn. III. ÚS 150/93, uveřejněný ve sv. 2 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 49, či nález Ústavního soudu ze dne 6. 12. 1995, sp. zn. II. ÚS 56/95, uveřejněný tamtéž ve sv. 4, pod č. 80] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
Ustálená judikatura vychází rovněž z názoru, od kterého se odvolací soud (ani soud prvního stupně) v posuzované věci neodchýlil, že aritmetické zjištění podílu, kterým se pracovní úraz (nemoc z povolání) podílí na nepříznivém zdravotním stavu poškozeného zaměstnance, je právně bezvýznamné. Platí, že vyskytne-li se u poškozeného současně více zdravotních problémů, které ovlivňují jeho celkový zdravotní stav a pracovní možnosti, je právně bezvýznamné aritmetické zjištění podílu, jakým se následky pracovního úrazu podílejí na nepříznivém zdravotním stavu poškozeného, neboť rozhodující je, zda pracovní úraz byl příčinou škody (zda jeho důsledkem byl vznik škodního nároku) anebo, zda má škoda podklad v příčinách jiných s pracovním úrazem nesouvisejících. Přitom je třeba mít na zřeteli, že pro závěr o existenci příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem a škodou, jíž se zaměstnanec z tohoto titulu domáhá, stačí, aby pracovní úraz byl jednou z příčin škody, avšak příčinou důležitou, podstatnou a značnou (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2003, sp. zn. 21 Cdo 2169/2002, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2008, sp. zn. 21 Cdo 1508/2007, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3142/2012, uveřejněného pod číslem 41/2015 v časopise Soudní judikatura).
Námitky, jimiž žalobkyně uplatnila jiný dovolací důvod, než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., a z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. (namítá-li, že „odvolací soud neměl postaveno najisto, zda byl nebo nebyl pracovní úraz podstatnou příčinou škody“, že „vycházel z nedostatečného skutkového zjištění“, že „příčinná souvislost není postavena najisto, ale jde pouze o nepodložené spekulace“¨, a že „v řízení navrhovala a předložila řadu důkazů, které nebyly provedeny, aniž by se soud s jejich neprovedením vypořádal v rozsudku“), nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. listopadu 2017
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu