ECLI:CZ:NS:2017:22.CDO.5065.2017.1
sp. zn. 22 Cdo 5065/2017-222
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně H. K. , zastoupené Mgr. Hubertem Müllerem, advokátem se sídlem ve Znojmě, Pražská 3546/46, proti žalované obci Dobšice, se sídlem v Dobšicích, Brněnská 70, identifikační číslo osoby: 45670773, zastoupené Mgr. Jarmilou Janků, advokátkou se sídlem ve Znojmě, Vídeňská 707/25, o uložení povinnosti vystavět část oplocení a vysadit keře a strom, eventuálně o zaplacení částky 4 130 Kč, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 11 C 145/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 7. 2017, č. j. 21 Co 48/2017-200, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 1 573 Kč k rukám její zástupkyně, Mgr. Jarmily Janků, advokátky se sídlem ve Znojmě, Vídeňská 707/25, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Podle §243f odst. 3 věty první občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud ve Znojmě (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 31. 10. 2016, č. j. 11 C 145/2011-163, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované postavit na hranici ve výroku označených pozemků 4 plotové sloupky, natáhnout plotové pletivo a vysadit tři keře červeného rybízu a jeden strom letní hrušně, nebo zaplatit částku 4 130 Kč (výrok I.). Dále byla žalobkyni uložena povinnost nahradit žalované v obecné pariční lhůtě k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 47 332 Kč (výrok II.).
Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 11. 7. 2017, č. j. 21 Co 48/2017-200, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. V něm rekapituluje výrokovou část rozsudku soudu prvního stupně a důvody, pro které odvolací soud zamítavý rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Nesouhlasí s právním posouzením věci odvolacím soudem při aplikaci ustanovení §2 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, jakož i se závěrem, že netvrdila žádný právní důvod, pro nějž by byla legitimována žádat splnění žalovaných povinností. Dále namítala, že odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně, který byl zjevně nepřezkoumatelný, potvrdil. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření přisvědčila správnosti rozhodnutí nalézacího soudu, jak pokud jde o zjištěný skutkový stav, tak i právní posouzení věci. Má dále za to, že dovolání žalobkyně je nepřípustné, neboť v něm není vymezen žádný zákonem vymezený důvod jeho přípustnosti. Navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobkyně odmítl.
Obsah rozhodnutí soudů obou stupňů a obsah dovolání jsou účastníkům řízení známy a tvoří obsah procesního spisu; proto na ně nad rámec výše uvedeného dovolací soud odkazuje.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) postupoval v řízení a o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, neboť řízení bylo u soudu prvního stupně zahájeno dne 7. 11. 2011 (srovnej část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.); po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§236 o. s. ř.), že bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, věta první, o. s. ř.) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelky advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se tím, zda je dovolání žalobkyně přípustné (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky, než na řádné opravné prostředky. K jeho projednatelnosti tedy již nestačí, aby dovolatel jen uvedl, jaký právní názor má být podle něj podroben přezkumu; je třeba konkrétně vymezit i důvody přípustnosti dovolání. Teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně a také správně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části.
Dovolání žalobkyně není přípustné již jen proto, že řádně nevymezuje některý z důvodu přípustnosti dovolání uvedený v §237 o. s. ř. Nedostatek dovolání dále spočívá v tom, že žalobkyně nijak nevymezila ani důvod dovolání, kterým může být toliko výtka nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.). Toto řádné vymezení přitom nespočívá v prostém nesouhlasu s právním posouzením věci odvolacím soudem. Dovolatelka by rovněž musela uvést, jaké právní posouzení je z jejího pohledu správné. Takový údaj v dovolání ovšem rovněž absentuje.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka, že odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přitom pominul, že prvostupňové rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Touto námitkou vystihuje dovolatelka případ vady řízení před odvolacím soudem, která ovšem od 1. 1. 2013 není samostatným dovolacím důvodem. Dovolací soud připomíná, že podle §241a odst. 1 o. s. ř. je jediným dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci a až tehdy, když je dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srovnej §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Z uvedeného vyplývá, že pokud dovolatel v souvislosti s tvrzenými vadami řízení nevymezí otázku hmotného či procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., může dovolací soud k vadám řízení přihlédnout pouze v tom případě, že z jiného důvodu shledá dovolání jako přípustné (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3332/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4553/2014, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16, jenž je přístupný na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz ). V poměrech projednávané věci odvolací soud navíc stručně, nicméně srozumitelně v odůvodnění rozsudku vyložil důvod, pro který již napodruhé rozsudek soudu prvního stupně nezrušil a věc soudu prvního stupně nevrátil k dalšímu řízení.
Jelikož žalobkyně napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu bez uvedení, že by směřovalo pouze proti věcnému výroku I., zabýval se dovolací soud rovněž přípustností dovolání proti výroku II., jímž bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení. Podle §237 o. s. ř. je dovolání přípustné též proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, včetně výroků o nákladech řízení (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod č. 80/2013 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). I pro tyto akcesorické výroky ovšem platí, že dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek přípustnosti dovolání uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání, stejně jako v případě meritorního výroku, nepostačuje pouhá citace §237 o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Tomuto požadavku však žalobkyně v dovolání nedostála. I pokud by však ve vztahu k nákladovému výroku přípustnost dovolání řádně vymezila, i u akcesorických výroků se uplatní hodnotový census vyplývající z §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. Protože výše náhrady nákladů odvolacího řízení byla stanovena částkou 4 733 Kč, nemůže být dovolání – ze zákona – přípustné, neboť dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50 000 Kč.
Protože Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobkyně přípustným, podle §243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 1. listopadu 2017
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu