ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.1540.2017.1
sp. zn. 23 Cdo 1540/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobců a) Pfizer Inc., se sídlem 235 East 42nd Street, New York, NY 10017 USA a b) WYETH Holdings LLC, se sídlem 235 East 42nd Street, New York, NY 10017 USA, obou zastoupených JUDr. Petrou Korejzovou, advokátkou se sídlem v Praze 10 - Vinohradech, Korunní 810/104, PSČ 101 00, proti žalované GREEN - SWAN PHARMACEUTICALS CR, a.s. se sídlem v Praze 4 - Krči, Pod Višňovkou 27/1662, PSČ 140 00, IČO 25688600, zastoupené JUDr. Danielem Futejem, advokátem se sídlem v Praze 6 – Dejvicích, Thákurova 676/3, PSČ 160 00, o ochranu před porušováním práv z ochranných známek a před nekalou soutěží, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 Cm 12/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. července 2016, č. j. 3 Cmo 238/2015-143, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným nevyhověl návrhu žalované na přerušení řízení (výrok I) a potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. dubna 2015, č. j. 41 Cm 12/2014-59, ve znění opravného unesení ze dne 3. srpna 2015, č. j. 41 Cm 12/2014–106, v jeho výrocích I až IV v tom rozsahu, jímž soud prvního stupně uložil žalované zdržet se užívání slovního označení SILVER v obchodním styku pro vitaminy a potravinové doplňky, zdržet se v obchodním styku užívání barev spektra v podobě pásu podlouhlého obdélníkového tvaru v rozsudku soudu prvního stupně vyobrazeného pro vitaminy a vitaminové doplňky a dále v tom rozsahu, v němž soud prvního stupně uložil žalované zdržet se nabízení, propagace, skladování, prodeje a uvádění na trh ve výrocích III a IV rozsudku soudu prvního stupně označených výrobků a stáhnout z trhu ty z nich, které jsou ve vlastnictví žalované, ve zbylém rozsahu výroků I až IV změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl. Ve výrocích V a VII rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil k dalšímu řízení (výrok II).
Proti rozsudku odvolacího soudu, ale jen té části jeho II. výroku, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, podala žalovaná dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíce nesprávné právní posouzení věci dle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.
Žalobci z důvodů, které ve svém vyjádření podrobně rozvádějí, považují dovolání za nepřípustné a navrhují je odmítnout, případně jako nedůvodné zamítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání není přípustné.
Žalovaná je přesvědčena, že slovní ochranná známka č. 223533 ve znění SILVER ve vlastnictví druhého žalobce nemá rozlišovací způsobilost, neměla být Úřadem průmyslového vlastnictví zapsána, odvolací soud si měl rozlišovací způsobilost ochranné známky posoudit sám jako předběžnou otázku podle §32 odst. 1 a 4 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách (dále jen „ZOZ“) a pokud tak neučinil, rozhodl v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 9. dubna 2009, č. j. 7 As 56/2008 – 170.
Žalovaná však přehlédla, že jednou z podmínek přípustnosti dovolání je nesoulad s judikaturou dovolacího soudu, tedy Nejvyššího soudu jako vrcholného soudního orgánu soustavy obecných soudů rozhodujících v občanském soudním řízení, nikoli Nejvyššího správního soudu, který je vrcholným soudním orgánem ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví. Rozpor s konkrétním rozhodnutím dovolacího soudu žalovaná v otázce rozlišovací způsobilosti ochranné známky ostatně ani netvrdí. Odvolací soud správně vycházel ze skutečnosti, že ochranná známka druhého žalobce je zapsanou ochrannou známkou, tj. že její rozlišovací způsobilost jako jeden z předpokladů zápisné způsobilosti [srov. §4 písm. b) ZOZ] byla již posouzena příslušným orgánem, z jehož rozhodnutí v souladu s §135 odst. 2 věta druhá o. s. ř. odvolací soud vyšel, nemůže proto tutéž otázku řešit podle věty první téhož ustanovení o. s. ř. jako předběžnou otázku sám (obdobně srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2015, sp. zn. 23 Cdo 4219/2013, které bylo publikováno pod číslem 49/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Přípustnost dovolání nezakládají ani výtky, že žalovaná nikdy neužívala pás barev, jehož užívání se má podle rozhodnutí odvolacího soudu zdržet, a které není totožné s ochrannou známkou druhého žalobce, že tudíž odvolací soud uložil žalované, aby se zdržela užívání „běžného fyzikální jevu“, tedy duhy (a rozhodnutí, podle něhož se má napříště užívání takového označení zdržet, je proto podle jejího názoru v rozporu s judikaturou, kterou ve svém dovolání cituje). Žalovaná totiž své výhrady vůči rozhodnutí odvolacího soudu staví na skutkovém základě, který ve výsledcích provedeného dokazování nemá oporu. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně, z nichž odvolací soud bezezbytku vyšel, užívala žalovaná týž barevný pás (který je vyobrazen v opravném usnesení ze dne 3. srpna 2015, č. j. 41 Cm 12/2014–106) na svých výrobcích až do okamžiku vydání předběžného opatření, poté ho drobně pozměnila. Toto konkrétní označení (nikoli duhu, jak žalovaná tvrdí) měl odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně za zaměnitelné s ochrannou známkou žalobce b). Zpochybnění právního hodnocení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než který zjistil odvolací soud, však není způsobilým dovolacím důvodem. Dovolatelka totiž nezpochybňuje právní posouzení věci, jestliže předkládá vlastní skutkovou verzi vycházející z jiného hodnocení provedených důkazů a tedy z jiného skutkového stavu, než ze kterého vyšel odvolací soud. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nemohl být zpochybněn (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.) a Nejvyšší soud z něj vychází (srov. §241a odst. 6 o. s. ř.).
Žalovaná rovněž namítá, že odvolací soud posoudil zaměnitelnost uvedeného označení s ochrannou známkou žalobce b), s přihlédnutím k hledisku průměrného spotřebitele, v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu. Ani tato námitka však není způsobilá založit přípustnost dovolání. Žalovaná totiž sice rozsáhle cituje z judikatury Nejvyššího soudu (zmiňuje rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 2817/2012, sp. zn. 23 Cdo 3199/2007 a sp. zn. 23 Cdo 971/2011), s níž je podle jejího názoru rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu, čím konkrétně se při posouzení otázky zaměnitelnosti odvolací soud od těchto rozhodnutí odchýlil, však nespecifikuje, z obsahu jejího dovolání je zřejmé pouze, že má na zaměnitelnost jí používaného označení a ochranné známky žalobce b) jiný názor, než odvolací soud. Pouhá polemika s právním posouzením věci odvolacím soudem však přípustnost dovolání nezakládá (k vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Lze jen dodat, že rozpor mezi úvahami odvolacího soudu a uvedenými rozhodnutími soudu Nejvyššího neshledal ani dovolací soud. Odvolací soud hledisko průměrného spotřebitele pečlivě zvažoval zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, která vychází z judikatury Evropského soudního dvora, ostatně odvolacím soudem v jeho rozhodnutí citované. Toto hledisko odvolací soud použil jak při posouzení zaměnitelnosti sporných označení a ochranných známek žalobce b), tak při posouzení jednání žalované z pohledu nekalé soutěže, tj. posuzoval-li zaměnitelnost obalů výrobků žalobce a) a žalované.
Další námitky žalované se týkají údajných procesních vad, jichž se podle jejího názoru odvolací soud dopustil; žalovaná považuje rozsudek odvolacího soudu za nesrozumitelný a nepřezkoumatelný a jeho výrok za nevykonatelný. Připomíná, že požadavek určitosti, tedy i materiální vykonatelnosti výroku rozhodnutí plyne z judikatury Nejvyššího soudu (zmiňuje například jeho rozsudek ze dne 15. prosince 2004, sp. zn. 33 Odo 640/2003), vydání nevykonatelného rozhodnutí je tudíž s touto judikaturou v rozporu. Dodává, že nevykonatelnost a nepřezkoumatelnost rozhodnutí je ve smyslu nálezů Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1155/16 a sp. zn. III. ÚS 772/13 porušením základních práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod a zakládá dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Dovolací soud však neshledal, že by rozsudek odvolacího soudu takovými vadami trpěl. V praxi se ve sporech vycházejících z porušení práv duševního vlastnictví nebo sporech z nekalé soutěže jako zcela běžná ustálila podoba výroků rozhodnutí, jejichž součástí je barevné vyobrazení sporných označení. Specifikovat barvy na takových označeních užité pomocí číselného kódu barev rozhodně není pro vykonatelnost rozhodnutí tohoto typu nezbytné. Výrok rozhodnutí odvolacího soudu, který se týká uložené povinnosti stáhnout určité výrobky z trhu, je formulován jednoznačně tak, že se tato povinnost vztahuje pouze na ty z nich, které jsou dosud ve vlastnictví žalované. Takto formulovanému výroku odpovídá též odůvodnění rozsudku. Zcela jasné, srozumitelné a skutkovým zjištěním odpovídající je rovněž odůvodnění vztahující se k podobě jednotlivých výrobků žalované a důvodům, pro které je odvolací soud shledal zaměnitelnými s výrobky žalobkyně. Dovolací soud tedy neshledal, že by způsob, jímž odvolací soud formuloval výrok či odůvodnění svého rozsudku, bylo v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, ani že by zasáhlo do práva žalované na spravedlivý proces.
Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání podané žalovanou podle §243c odst. 1, věty první, o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodne soud v konečném rozhodnutí o věci (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. července 2017
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu