Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 06.12.2017, sp. zn. 23 Cdo 3834/2017 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.3834.2017.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.3834.2017.1
sp. zn. 23 Cdo 3834/2017-473 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobkyně Liberal Invest Group SE se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Růžová 1522/16, PSČ 110 00, IČO 01972944 , zastoupené Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 25, PSČ 110 00, proti žalované AB Facility a.s. se sídlem v Praze 5 – Jinonicích, U Trezorky 921/2, PSČ 158 00, IČO 24172413, zastoupené Mgr. Pavlem Voskou, advokátem se sídlem v Praze 4, Psárská 1, PSČ 141 00, o zaplacení částky 2 780 980 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 11 C 191/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. dubna 2017, č. j. 69 Co 45/2017-452, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 23 570,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petra Václavka, advokáta. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 27. října 2016, č. j. 11 C 191/2014-417, zastavil řízení ohledně části žalobkyní požadovaného příslušenství (I. výrok), uložil žalované zaplatit žalobkyni čátku 2 610 262 Kč s příslušenstvím (II. výrok), uložil žalované zaplatit žalobkyni 102 718 Kč (III. výrok) a nahradit jí náklady řízení (IV. výrok). K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II jen v té části, která se týkala příslušenství požadovaného za dny 6. 12. 2013 a 6. 11. 2013 zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil, jinak rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku a ve výrocích III a IV potvrdil (I. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (II. výrok). Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jeno. s. ř.“), uplatňujíc nesprávné právní posouzení věci dle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. Žalovaná navrhla dovolání zamítnout. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2, článku II části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem vidí splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, a to nikoli pouhou citací zákonného ustanovení, ale tak, aby zřetelně a jasně vymezil, při řešení které konkrétní otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo by měla být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolatelka se vymezuje vůči závěrům odvolacího soudu o existenci svého prodlení s úhradou faktur a o tom, zda žalobkyně odstoupila od smlouvy účastníky uzavřené. Obsah jejího dovolání je pouhou polemikou s rozhodnutím odvolacího soudu, výhrady související s délkou prodlení směřuje především do roviny skutkové, nikoli právní, předkládá-li svůj vlastní názor na obsah účastníky uzavřené smlouvy, na okamžik doručení sporných faktur, tj. hodnotí-li jinak než odvolací soud důkazy, které byly v řízení provedeny. Poukazuje sice v té souvislosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. ledna 2009, sp. zn. 32 Cdo 4294/2007, žádnou určitou právní otázku, pro jejíž řešení by ve smyslu §237 o. s. ř. bylo dovolání přípustné, však v souvislosti s tímto rozhodnutím neformuluje a ani z obsahu jejího dovolání nelze dovodit, kterou konkrétní právní otázku dovolacímu soudu vlastně k řešení předkládá. Dovolací soud je přitom při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. §242 odst. 3, větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. Dovolací soud totiž nemůže z řady dovolatelčiných argumentů, které teoreticky přicházejí v úvahu, sám nějaký zvolit a z vlastní iniciativy se jím z libovolného úhlu pohledu zabývat. Pouhá polemika s názorem odvolacího soudu přípustnost dovolání nemůže založit, a to tím spíše, vychází-li z jiného hodnocení důkazů, než z něhož při svém rozhodnutí vyšel odvolací soud. (K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, a ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14.) Není-li z dovolání zřejmé, která konkrétní právní otázka má být řešena, trpí dovolání vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat. Vzhledem k tomu, že dovolací lhůta již uplynula a vady proto nelze odstranit (§241b odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolací soud dovolání pro tyto vady odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.). Výrok o nákladech řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3, věta druhá, o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na jeho výkon (exekuci). V Brně 6. prosince 2017 JUDr. Zdeněk Des předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/06/2017
Spisová značka:23 Cdo 3834/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.3834.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§137 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2018-02-18