ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.5367.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 5367/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobkyně Inženýrské stavby Hodonín, s.r.o. , se sídlem v Hodoníně, M. Benky 3320/12, PSČ 695 01, IČO 46983309 , zastoupené JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem se sídlem v Olomouci, Wellnerova 1322/3C, PSČ 779 00, proti žalované SWIETELSKY stavební s.r.o. se sídlem v Českých Budějovicích, Pražská tř. 495/58, PSČ 370 04, IČO 48035599, zastoupené JUDr. Pavlem Čapčuchem, advokátem se sídlem v Brně, Orlí 18, PSČ 602 00, o zaplacení částky 531 855,65 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 C 254/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. července 2016, č. j. 22 Co 820/2016-452, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 16. února 2016, č. j. 17 C 254/2014-383, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 211 372,07 Kč s příslušenstvím (I. výrok), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 320 483,58 Kč s příslušenstvím (II. výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (III. výrok).
K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (I. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (II. výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc nesprávné právní posouzení věci dle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.
Žalovaná se k podanému dovolání podle obsahu spisu nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání lze podle §241a odst. 1 o. s. ř. podat pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci
Přípustnost dovolání nemůže založit otázka, kterou podle žalobkyně Nejvyšší soud dosud neřešil, týkající se „obsahu dohody o opravě díla objednatele na náklady zhotovitele“, který by podle dovolatelky „neměl být bezbřehý“. Konkrétní obsah jakékoli dohody je totiž otázkou skutkovou, nikoli právní. Je vždy věcí smluvních stran, na čem se dohodnou, tedy jaký obsah své dohodě v tom kterém případě dají. Otázky skutkové však dovolacímu přezkumu otevřeny nejsou. Dovolatelka navíc zformulovala svou otázku velmi neurčitě, zřetelně a jasně nevymezila (v rozporu s §241a odst. 2 o. s. ř.), v čem vlastně vidí přípustnost dovolání (který konkrétní problém v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyl vyřešen).
Žalobkyně ve svém dovolání rovněž polemizuje s názorem odvolacího soudu, protože je přesvědčena, že „dohoda mezi stranami o opravě díla nemůže být vnímána jinak, než jako nová smlouva o dílo“ a nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že dohoda o odstranění vad díla je nárokem vycházejícím z vadného plnění. Pouhá polemika s názorem odvolacího soudu však přípustnost dovolání nemůže založit (K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, a ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14.) Dovolatelkou zpochybňovaný názor odvolacího soudu je navíc v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, která dohodu o způsobu odstranění vad, i kdyby je podle dohody účastníků měl odstranit sám objednatel, chápe jako nárok plynoucí z vadného plnění (srovnej např. rozsudek ze dne 15. dubna 2004, sp. zn. 29 Odo 556/2003, nebo ze dne 30. listopadu 2016, sp. zn. 23 Cdo 4178/2016).
Dovolatelka žádnou otázku, která by mohla založit přípustnost dovolání, dovolacímu soudu nepředkládá, ani z obsahu jejího dovolání nelze přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. dovodit, dovolací soud proto podle §243c odst. 1, věta první, o. s. ř. dovolání jako nepřípustné odmítl.
Výrok o nákladech řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. dubna 2017
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu