ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.1562.2017.1
sp. zn. 25 Cdo 1562/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobců a) I. Š. , b) L. M. , obou zastoupených JUDr. Radkem Židlíkem, advokátem se sídlem Zlín, třída Tomáše Bati 1560, proti žalovaným 1) A. Z. , 2) J. Z. , 3) M. Z. , 4) R. Z. a 5) L. Z. , o náhradu škody, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 10 C 296/2008, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 3. 8. 2016, č. j. 59 Co 282/2016-1174, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně k odvolání žalobců v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 6. 6. 2016, č. j. 10 C 296/2008-999, jímž Okresní soud ve Zlíně žalobcům nepřiznal osvobození od soudních poplatků a neustanovil jim zástupce pro dovolací řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobci neosvědčili své poměry, respektive neuvedli zcela pravdivé a úplné informace o svých poměrech, a proto nesplnili předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Jeho přípustnost spatřují v tom, že napadené usnesení závisí na posouzení procesněprávní otázky podmínek pro přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, neboť dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak a zároveň se odvolací soud při řešení této otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítají, že jejich poměry odůvodňují osvobození od soudních poplatků, že předložili dokumenty k prokázání svých tvrzení, že soudu nepřísluší posuzovat zdravotní stav žalobce b), že soud nepřihlédl k judikaturou vymezeným hlediskům pro osvobození od poplatků, že v jiném řízení byli od poplatků osvobozeni a že bylo porušeno jejich právo na soudní ochranu a právní pomoc.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Žádnou konkrétní dovolacím soudem řešenou otázku, která by měla být posouzena jinak, tj. v níž by se měl dovolací soud odchýlit od své předchozí judikatury, dovolatelé neformulují. Tento zákonný předpoklad přípustnosti dovolání tedy splněn není.
Odvolací soud se rovněž neodchýlil od judikatury dovolacího soudu. Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 9. 6. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1191/2015, vyložil, že dovolatel, který řádně a věrohodně nedoloží své majetkové poměry, nesplnil podmínky pro osvobození od soudních poplatků, jež lze přiznat toliko výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody. Pakliže nejsou splněny předpoklady, aby byl dovolatel osvobozen od soudních poplatků, nelze mu ustanovit zástupce pro dovolací řízení.
Je přitom na žadatelích, aby úplně a pravdivě (věrohodně) vylíčili a doložili své poměry, aby bylo možno posoudit, zda splňují podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Nezbytnost osvědčení majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků pak byla Nejvyšším soudem zdůrazněna v celé řadě jeho dalších rozhodnutí (srov. např. usnesení ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, nebo ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015).
Shora uvedené závěry odvolací soud při posuzování předpokladů pro osvobození žalobců od soudních poplatků plně respektoval, přičemž jeho závěru, že žalobci náležitě neosvědčili své majetkové, sociální, rodinné, výdělkové a výdajové poměry, respektive neuvedli zcela věrohodné informace o těchto svých poměrech, nelze nic vytknout. Žalobce především zcela neosvědčil, z čeho hradí své základní životní potřeby a nedoložil ani lékařské potvrzení o tom, že trpí častým onemocněním průdušek bránícím mu v přístupu k zaměstnání, čímž tato okolnost zůstala pouze v rovině tvrzení.
Dovolatelé sice tvrdí, že odvolací soud věc „nesprávně právně posoudil“, ale v dovolání fakticky zpochybňují soudem prvního stupně a odvolacím soudem provedené hodnocení důkazů, na němž byl založen závěr o tom, že nejsou věrohodně doloženy skutečnosti odůvodňující osvobození od soudních poplatků. K tomu je potřeba připomenout, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění samotného hodnocení důkazů odvolacím soudem opírajícího se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Námitky, podle kterých měl soud na základě předložených důkazů dovodit opačný závěr (totiž že dovolatelé splňují zákonné předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, neboť to odůvodňují jejich poměry), nezahrnují žádnou otázku procesního nebo hmotného práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a nevztahují se na ně ani další kritéria přípustnosti dovolání vymezená v §237 o. s. ř., popřípadě §238a o. s. ř.
K namítanému porušení principu předvídatelnosti soudního rozhodnutí a legitimního očekávání jednotného rozhodování ve skutkově obdobných případech Nejvyšší soud shledal, že ani z tohoto pohledu se odvolací soud a soud prvního stupně nedopustily žádných pochybení. Závěry vyslovené v odůvodnění usnesení odvolacího soudu plně korespondují s dosavadní rozhodovací praxí, a to zejména ve vztahu k naplnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků a výjimečnosti takového postupu. Pokud již dovolatelům bylo osvobození přiznáno, stalo se tak v jiném soudním řízení o jiné věci a s jiným osvědčením poměrů účastníků.
Rozhodnutím odvolacího soudu ani nebylo dovolatelům odepřeno právo na právní pomoc a právo na soudní ochranu, neboť u nich nebyly naplněny předpoklady stanovené v §138 odst. 1 o. s. ř. pro přiznání práva na osvobození od soudních poplatků, a proto jim nebylo možno ustanovit právního zástupce pro dovolací řízení (§30 odst. 1 o. s. ř.). Právo na právní pomoc a na soudní ochranu nelze ztotožňovat s právem na bezplatnou právní pomoc a bezplatnou soudní ochranu.
Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále též jen „o. s. ř.“), protože dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení uvedených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Protože rozhodnutí dovolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, nebylo rozhodováno o nákladech dovolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. srpna 2017
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu