ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.4291.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 4291/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Ivany Tomkové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně „I.P.-95, s.r.o.“ , v konkursu, se sídlem v Ostravě, Radvanicích,Těšínská 202/225, IČO 64085694, zastoupené JUDr. Filipem Chytrým, advokátem se sídlem v Praze 5, Malátova 633/12, proti žalovaným 1) UNIPETROL RPA, s. r. o. , se sídlem v Litvínově, Záluží 1, IČO 27597075, zastoupené JUDr. Karlem Muzikářem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Křižovnické náměstí 193/2, 2) Ing. I. O. , 3) W. O. , 4) P. J. C. , 5) R. S. , všem čtyřem zastoupeným JUDr. Pavlem Švábem, advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská 2127/13, 6) Flaga s. r. o. , se sídlem v Hustopečích, Nádražní 564/47, IČO 47917091, 7) Ing. H. B. a 8) Dr. J. W. , všem třem zastoupeným JUDr. Ing. Ivanem Rottem, advokátem se sídlem v Brně, Křížová 96/18, o 1.788.558.707,53 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 C 66/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2016, č. j. 56 Co 165/2016-574, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2016, č. j. 56 Co 165/2016-574, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2016, č. j. 30 C 66/2010-529, kterým byl zamítnut návrh žalobkyně na vstup společnosti NESTARMO TRADING LIMITED na její místo do řízení v části, ve kterém se domáhá zaplacení částky 1.741.768.087,88 Kč, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není ani důvodu, aby rozhodná právní otázka procesního nástupnictví na místě žalobkyně podle §107a o. s. ř. byla za daných skutkových okolností posouzena jinak.
Nelze totiž vyloučit, že soud v občanském soudním řízení může ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu podle §107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení §2 o. s. ř. Takový postup je namístě například tehdy, bylo-li by možno dovodit podle toho, co v řízení vyšlo najevo, že cílem návrhu žalobce na vydání rozhodnutí podle §107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči němu nedobytnou (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, publikované pod č. 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, příp. usnesení téhož soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 32 Cdo 2650/2012, nebo ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 25 Cdo 2308/2013).
V ústavní rovině přijal obdobný závěr také Ústavní soud, jenž zdůraznil ve svém nálezu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, že obecné soudy nemohou přistupovat k rozhodnutí o procesním nástupnictví podle §107a o. s. ř. formalisticky, ale musí též posoudit, zda nejde pouze o účelové zneužití procesní úpravy zejména s ohledem na ustanovení §2 o. s. ř. (zda nedošlo k účelovému postoupení pohledávky za účelem zneužití procesní úpravy).
Prostá obava, že případná pohledávka na náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, k takovému kroku ovšemže nepostačuje, neboť nejistota soudu o poctivosti pohnutek, jež účastníka vedly k postoupení soudně vymáhané pohledávky, k tak zásadnímu odepření procesní ochrany vést nemůže. Proto je vždy zapotřebí, aby si soud pro posouzení poctivosti pohnutek žalobce shromáždil dostatečný podklad a na jeho základě poté učinil jednoznačný závěr, zda cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle §107a o. s. ř. je či není zneužití procesní úpravy motivované tím, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3399/2015, publikované pod C 15569 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck).
V posuzovaném případě odvolací soud vyšel ze zjištění, že společnost NESTARMO TRADING LIMITED se sídlem v Kyperské republice, která na základě smlouvy o postoupení pohledávky převzala více než 97 % vymáhané pohledávky za méně než 10 % její nominální hodnoty, vznikla krátce před podáním žaloby a její akciový kapitál představuje pouze 2.000 eur. Smlouvu za žalobkyni uzavřel jednatel P. B., který byl již pravomocně odsouzen za majetkovou trestnou činnost (uplatnění padělaných směnek znějících na částku značného rozsahu), přičemž pohledávky postupníka za žalobkyní, jejichž započtení představovalo úplatu za postoupení zmíněné části vymáhané pohledávky, nebyly z hlediska právního důvodu jejich vzniku blíže vymezeny. Kromě toho místopřísežné prohlášení o případném převzetí závazků postupníka ze soudního řízení v České republice jiným subjektem má omezenou platnost a existence daného subjektu navíc ani nebyla doložena. Odvolací soud proto stejně jako soud prvního stupně dospěl ke shodnému závěru, že v daném případě došlo k účelovému postoupení pohledávky a cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle §107a o. s. ř. bylo, aby se možná pohledávka na úhradu nákladů řízení stala vůči případně neúspěšné žalobkyni nedobytnou.
Dovolací soud má za to, že odvolací soud pro své rozhodnutí vzal v úvahu všechny rozhodné skutečnosti, které v řízení vyšly najevo, žádnou nepominul a jeho úvaha neobsahuje žádný logický rozpor. Získal-li tedy potřebnou jistotu ve svém přesvědčení, a dospěl-li tak k jednoznačnému závěru o účelovosti postoupení pohledávky a zmíněné motivaci návrhu na vydání rozhodnutí podle §107a o. s. ř., nelze mu v tomto směru vytknout žádné pochybení a jeho rozhodnutí je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Kromě uplatněné námitky rozporu napadeného rozhodnutí s ustálenou judikaturou se dovolatelka také domnívá, že v řízení nebylo prokázáno, že cílem jejího návrhu je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči ní nedobytnou. Tyto námitky však postrádají charakter právní otázky, kterou by mohl a měl dovolací soud řešit (§241a odst. 1 o. s. ř.), nesměřují totiž proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí, tedy proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale jen proti zjištěnému skutkovému stavu, čímž však též nelze přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založit.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť řízení pokračuje, takže o náhradě nákladů včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí ve věci samé (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. června 2017
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu