ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.1332.2017.1
sp. zn. 26 Cdo 1332/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v právní věci žalobkyně České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových , se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČO 69797111, proti žalovanému městu Kasejovice , se sídlem v Kasejovicích 98, IČO 00256731, zastoupenému JUDr. Jaroslavem Svejkovským, advokátem se sídlem v Plzni, Kamenická 2378/1, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Plzeň - jih pod sp. zn. 19 C 350/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. listopadu 2016, č. j. 12 Co 428/2016-156, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.400 Kč k rukám JUDr. Jaroslava Svejkovského, advokáta se sídlem v Plzni, Kamenická 2378/1, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Okresní soud Plzeň - jih (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 18. 8. 2016, č. j. 19 C 350/2014-130, výrokem I. zamítl žalobu o určení, že žalobkyně je vlastnicí pozemků, zapsaných na LV pro obec a k. ú. K. u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Plzeň - jih (dále jen „předmětné pozemky“), dále určil, že žalobkyně je spoluvlastnicí pozemku, o velikosti spoluvlastnického podílu v rozsahu jedné poloviny, zapsaného na LV, pro obec a k. ú. K. u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Plzeň - jih (výrok II.); současně rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 36.438 Kč (výrok III.).
Soud prvního stupně dovodil, že předmětné pozemky přešly do vlastnictví žalovaného dnem 24. 5. 1991 ve smyslu §1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí (dále jen „zákon č. 172/1991 Sb.“), neboť šlo o majetek, který ve stanovené době náležel České republice, k rozhodnému okamžiku příslušelo právo hospodaření předchůdci žalovaného a splněna byla i podmínka faktického hospodaření, jestliže předchůdce žalovaného (a následně také sám žalovaný) na předmětných pozemcích vybudoval vodovodní a kanalizační přípojky a provedl další stavebně technické prvky a udržoval je. Vyšel přitom ze stavu, který zde byl v době účinnosti zákona č. 172/1991 Sb., kdy stát neměl těleso silnice geometricky zaměřeno, a vlastnictví předmětných pozemků, vedených ve zjednodušené evidenci PK pod č. 1602 a č. 1600, přešlo na žalovaného jako celek.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 9. 11. 2016, č. j. 12 Co 428/2016-156, potvrdil odvoláním napadené výroky I. a III. rozsudku soudu prvního stupně (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně uzavřel, že v daném případě byly splněny všechny tři podmínky kumulativně stanovené v §1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. pro přechod vlastnického práva ke dni 24. 5. 1991. Dodal, že žalobě nelze vyhovět i z toho důvodu, že žalované se nepodařilo prokázat, jaký rozsah zaujímala původní silnice na pozemkové parcele.
Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, které není přípustné podle §237 občanského soudního řádu, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 – dále jen „o. s. ř.“, neboť odvolací soud posoudil rozhodné právní otázky v souladu s judikaturou dovolacího soudu a není důvod, aby tyto otázky byly posouzeny jinak.
Ustanovení §1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. je v rozhodovací praxi dovolacího soudu setrvale interpretováno tak, že k přechodu věcí z vlastnictví státu do vlastnictví obcí je třeba nejen existence vlastnického práva státu a formální existence práva hospodaření svědčící národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce [k tomu srov. §68 odst. 1 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení)], ale též moment faktický, totiž, aby obce s danými věcmi ke dni účinnosti zákona (24. 5. 1991) také reálně hospodařily. Požadavek, aby obce s věcmi uvedenými v §1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. hospodařily ke dni účinnosti tohoto zákona, je třeba chápat tak, že obec realizuje práva a povinnosti, které na ni přešly z národního výboru, a nakládá tedy s věcmi, k nimž dříve náleželo právo hospodaření národnímu výboru, způsobem naplňujícím toto právo hospodaření. Jistě přitom nemusí jít vždy jen o hospodaření ve smyslu užívání věci, ale i v ostatním právním smyslu, zahrnující držbu věci a nakládání s věcí v souladu s právními předpisy upravujícími právo hospodaření, např. pronájem věci (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2000, sp. zn. 29 Cdo 962/99, ze dne 9. 10. 2008, sp. zn. 28 Cdo 5020/2007, ze dne 18. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3987/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3042/2010). K výkladu citovaného ustanovení zákona se již dříve vyslovil i Ústavní soud v nálezu ze dne 29. 11. 1996, sp. zn. IV. ÚS 185/96, v němž analýzou dotčeného ustanovení zákona dospěl k závěru, že k přechodu věcí z majetku státu do vlastnictví obcí je třeba kumulativního naplnění všech tří stanovených podmínek, včetně podmínky realizace práva hospodaření, ale i v nálezu ze dne 9. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 600/11, v němž uzavřel, že pojem „hospodaření“ uvedený v ustanovení §1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. lze chápat jako opozici k pojmu „právo hospodaření“, a to v tom smyslu, že „právo hospodaření“ představuje určitou formální podmínku, zatímco „hospodaření“ podmínku materiální, coby faktické užívání majetku. Zákonodárce tak podle názoru Ústavního soudu vyjádřil vůli převést do vlastnictví obce podle ustanovení §1 zákona č. 172/1991 Sb. toliko ten majetek, který právní předchůdci obcí fakticky využívali k plnění svých úkolů (obdobně srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. IV. ÚS 1105/07).
V projednávané věci jsou předmětem sporu pozemky, které podle skutkových zjištění soudů obou stupňů (jejichž přezkum v dovolacím řízení možný není) byly ve smyslu §1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., ve stanovené době ve vlastnictví státu, ke dni účinnosti zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, k nim vykonával právo hospodaření Místní národní výbor Kasejovice a žalovaný (i jeho předchůdce) na nich fakticky hospodařil, neboť je využíval k plnění svých úkolů (budoval zde elektrizační sítě, kanalizaci splaškovou, dešťovou, chodníky, silniční vpusti, vystupoval v řadě případů rovněž jako investor či zadavatel projektů a udržoval je). Podmínky pro přechod vlastnického práva na žalovaného podle citovaného ustanovení zákona č. 172/1991 Sb. tak byly splněny.
Za této situace není dovolání přípustné podle §237 o. s. ř., a proto je dovolací soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. září 2017
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu