ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.4757.2017.1
sp. zn. 26 Cdo 4757/2017-67
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce V. M. , S., zastoupeného Mgr. Lukášem Trefilem, advokátem se sídlem ve Svitavách, náměstí Míru 142/88, proti žalovanému Společenství vlastníků jednotek pro dům č. p. 3001, Hausmannova, Praha 12 , se sídlem v Praze 4 – Modřanech, Hausmannova 3001/13, IČO: 01812165, zastoupenému JUDr. Danem Holubkovem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 705/16, o určení neexistence dluhu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 42 C 156/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2017, č. j. 91 Co 13/2017-37, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 13. října 2016, č. j. 42 C 156/2016-16, přiznal žalobci osvobození od soudních poplatků v rozsahu 50 % (výrok I.) a neustanovil mu zástupce pro řízení v projednávané věci (výrok II.).
K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 31. ledna 2017, č. j. 91 Co 13/2017-37, citované usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I. (výrok I.) a zrušil ve výroku II. a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II.).
Dovolání žalobce (dovolatele) proti výroku I. citovaného rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné podle §237 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. září 2017 /srov. čl. II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb. / – dále opět jen „o. s. ř.“), neboť v něm nastolenou otázkou opodstatněnosti jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků se odvolací soud zabýval a vyřešil jí v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit a která je ustálena v názoru, že účastník je povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, z 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, nebo z 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015). Při rozhodování o osvobození dovolatele od soudních poplatků odvolací soud tento názor respektoval a nelze nic vytknout jeho závěru, že dovolatelově žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků nelze (v plném rozsahu) vyhovět proto, že dostatečně věrohodně nedoložil své majetkové poměry.
Poukazoval-li dovolatel v této souvislosti na závěry přijaté dovolacím soudem v rozhodnutí ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nelze opomenout, že na vyřešení takto postavené otázky napadené rozhodnutí nespočívá (odvolací soud nikterak nehodnotil /a ani hodnotit nemohl/ jeho finanční situaci právě proto, že dostatečně nedoložil své majetkové poměry). Tato situace dovolacímu soudu znemožňuje, aby se uvedenou otázkou mohl blíže zabývat.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48 v sešitě č. 6 z roku 2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 12. 2017
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu