ECLI:CZ:NS:2017:27.CDO.1922.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 1922/2017-423
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce Teplárna České Budějovice, a. s. , se sídlem v Českých Budějovicích, Novohradská 398/32, PSČ 370 01, identifikační číslo osoby 60826835, zastoupeného Mgr. Danielem Čekalem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) Z. B. , zastoupenému JUDr. Vladimírem Kracíkem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Piaristická 22/8, PSČ 370 01, 2) B. K. , zastoupenému JUDr. Jaroslavou Krybusovou, advokátkou, se sídlem v Českých Budějovicích, Hroznová 470/13, PSČ 370 01, 3) J. P. , zastoupenému JUDr. Františkem Vavrochem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. 123/36, PSČ 370 01, 4) M. K. , zastoupenému JUDr. Jaroslavou Krybusovou, advokátkou, se sídlem v Českých Budějovicích, Hroznová 470/13, PSČ 370 01, 5) F. J. , zastoupenému JUDr. Vladimírem Kracíkem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Piaristická 22/8, PSČ 370 01, o zaplacení 1.000.000 Kč, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 535/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. září 2015, č. j. 6 Cmo 18/2015-370, ve znění usnesení ze dne 25. listopadu 2016, č. j. 6 Cmo 18/2015-411, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit prvnímu žalovanému Z. B. na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.134,70 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
III. Žalobce je povinen zaplatit pátému žalovanému F. J. na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.134,70 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 15. května 2014, č. j. 13 Cm 535/2013-331, zamítl žalobu o zaplacení 1.000.000 Kč (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení žalovaných vůči žalobci (výroky II. – IV.).
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce odvolání. Podáním ze dne 5. srpna 2015, doručeným Vrchnímu soudu v Praze téhož dne, vzal žalobce žalobu v celém rozsahu zpět a navrhl zastavení řízení.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. září 2015, č. j. 6 Cmo 18/2015-370, ve znění usnesení ze dne 25. listopadu 2016, č. j. 6 Cmo 18/2015-411, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil (první výrok), uložil žalobci povinnost zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, a to vůči prvnímu žalovanému ve výši 76.594 Kč (druhý výrok), druhému žalovanému ve výši 88.863 Kč (třetí výrok), třetímu žalovanému ve výši 76.230 Kč (čtvrtý výrok), čtvrtému žalovanému ve výši 88.863 Kč (pátý výrok) a pátému žalovanému ve výši 76.594 Kč (šestý výrok).
Proti druhému až šestému výroku usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož žalovaným přísluší náhrada nákladů řízení, neboť žalobce zavinil, že řízení muselo být zastaveno, přičemž zde nejsou důvody pro aplikaci §150 o. s. ř., je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu k výkladu §150 o. s. ř., z níž plyne, že:
1) Úvaha soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, za nichž lze aplikovat §150 o. s. ř, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci.
2) Soud při tomto posuzování přihlíží zejména k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům účastníků řízení, a to nejen u účastníka, který by měl náklady řízení hradit, ale také z pohledu poměrů oprávněného účastníka, k okolnostem, které vedly k uplatnění nároku u soudu, k postojům účastníků v průběhu řízení apod.
3) Závěr soudu o výjimečnosti případu a důvodech hodných zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení se musí opírat o takové zjištěné okolnosti, pro které by v konkrétním případě bylo nespravedlivé ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci neměl úspěch, a za kterých by zároveň bylo možné spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady řízení jím vynaložené nesl ze svého.
4) Ustanovení §150 o. s. ř. slouží k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil. Jako každá výjimka z obecného pravidla by pak měl být vykládán restriktivně.
Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2438/2013, uveřejněné pod číslem 2/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 6. listopadu 2013, sp. zn. 30 Cdo 2880/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2014, sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, uveřejněný pod číslem 24/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2015, sp. zn. 21 Cdo 2882/2014, ze dne 24. února 2016, sp. zn. 29 Cdo 556/2014, ze dne 30. listopadu 2016, sp. zn. 29 Cdo 704/2016, dále např. nálezy Ústavního soudu ze dne 13. září 2006, sp. zn. I. ÚS 191/06, či ze dne 12. ledna 2010, sp. zn. I. ÚS 1030/08.
V projednávané věci nelze shledat žádnou okolnost, jež by odůvodňovala aplikaci §150 o. s. ř. Úvaha dovolatele, podle něhož neměl jinou možnost, než vzít žalobu zpět, neboť kvalifikovaný akcionář Forum Energy s. r. o., který podal žalobu jako zákonný zástupce dovolatele podle §182 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ztratil v průběhu řízení postavení kvalifikovaného akcionáře, je zjevně nesprávná. Ztráta zákonného zástupčího oprávnění akcionáře nevede bez dalšího k zastavení řízení o žalobách, které za společnost podal (srov. obdobně v poměrech společnosti s ručením omezeným důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. září 2014, sp. zn. 29 Cdo 3677/2012), ani není sama o sobě důvodem pro to, aby žalující společnost vzala žalobu zpět.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o §243c odst. 3 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a prvnímu a pátému žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Ty sestávají z odměny zástupce prvního a pátého žalovaného za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §8 odst. 1, §7 bodu 6, §11 odst. 2 písm. c), odst. 3 a §12 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. ledna 2014, ve výši 4.920 Kč za každého z žalovaných, a náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. U každého z žalovaných Nejvyšší soud snížil mimosmluvní odměnu ve výši 6.150 Kč o 20%, neboť se jedná o společný úkon dvou účastníků, zastoupených týmž advokátem, dále k odměně každého z žalovaných byla přičtena polovina z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 150 Kč a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. ve výši 1.064,70. Dovolací soud přiznal prvnímu a pátému žalovanému, každému zvlášť, k tíži dovolatele, celkem 6.134,70 Kč.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 31. října 2017
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu