ECLI:CZ:NS:2017:27.CDO.4485.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 4485/2017-576
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem v právní věci žalobce B. V. , proti žalovanému Psychiatrická nemocnice Havlíčkův Brod , se sídlem v Havlíčkově Brodě, Rozkošská 2322, PSČ 580 01, identifikační číslo osoby 00179230, o vydání zdravotnické dokumentace, o žalobě na obnovu řízení a žalobě pro zmatečnost podanými žalobcem proti usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 13. října 2015, č. j. 3 C 38/2006-402, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. dubna 2016, č. j. 20 Co 446/2015-458, ve znění opravného usnesení ze dne 21. dubna 2016, č. j. 20 Co 446/2015-462, a proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 16. ledna 2007, č. j. 3 C 38/2006-50, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. listopadu 2008, č. j. 17 Co 261/2007-125, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 3 C 38/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. července 2017, č. j. 20 Co 188/2017-566, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Žalobou na obnovu řízení a žalobou pro zmatečnost ze dne 11. listopadu 2016, doručenými soudu prvního stupně dne 14. listopadu 2016, se žalobce domáhá zrušení v záhlaví vyjmenovaných rozhodnutí soudů obou stupňů (rozhodnutí ve věci samé, jakož i rozhodnutí v řízení o obnově řízení), uplatňuje důvod obnovy řízení vymezený v §228 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a důvody zmatečnosti upravené v §229 odst. 1 písm. e) a g) o. s. ř.
Okresní soud v Havlíčkově Brodě usnesením ze dne 30. května 2017, č. j. 3 C 38/2006-556, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků pro řízení o žalobě na obnovu řízení a žalobě pro zmatečnost (výrok I.) a zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro uvedené řízení (výrok II.).
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 27. července 2017, č. j. 20 Co 188/2017-566, k odvolání žalobce usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž požádal o osvobození od soudního poplatku za dovolací řízení v plném rozsahu a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Při podání dovolání žalobce nebyl zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání.
Podle §241 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem (odstavec první věta první). Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání (odstavec druhý písm. a/). Dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a/, advokátem nebo notářem (odstavec čtvrtý).
Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele; není-li nedostatek podmínky řízení odstraněn, soud řízení zastaví.
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec první). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec druhý).
K žádosti dovolatele o osvobození od soudního poplatku pro dovolací řízení Nejvyšší soud uvádí, že dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o ustanovení zástupce, jenž má vyšetřit, zda mu uvedené osvobození náleží či nikoliv (podle §138 o. s. ř.), nemůže být podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, uveřejněné pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2014, sp. zn. 25 Cdo 4537/2014, jež jsou veřejnosti dostupná – stejně jako ostatní dále citovaná rozhodnutí – na webových stránkách Nejvyššího soudu). Vzhledem k tomu, že dovolatel není povinen uhradit soudní poplatek z podaného dovolání, je nadbytečné, aby Nejvyšší soud rozhodoval o této žádosti.
Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací, neboť (opětovné) posuzování této otázky soudem prvního stupně by vedlo k neukončenému řetězci rozhodnutí o (ne)ustanovení zástupce pro dovolací řízení (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů ve smyslu §138 a §30 o. s. ř. pro dovolací řízení, neboť dovolatel své právo uplatňuje zřejmě bezúspěšně.
O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu §138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka, z toho, co je soudu známo z obsahu spisu, z jiné úřední činnosti nebo z toho, co je obecně známo, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2015, sp. zn. 33 Cdo 5438/2014, ze dne 20. října 2015, sp. zn. 22 Cdo 286/2015, nebo ze dne 20. září 2016, sp. zn. 25 Cdo 2674/2016).
Odvolací soud uzavřel, že dovolateli nelze přiznat osvobození od soudních poplatků a ustanovit mu zástupce, neboť nesplňuje jeden z předpokladů upravených v §138 odst. 1 o. s. ř.; žaloba na obnovu řízení a rovněž i žaloba pro zmatečnost jsou zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva.
Při posouzení, zda jsou označená podání zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva, přitom odvolací soud zcela respektoval judikaturu Nejvyššího soudu.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož usnesení na č. l. 402, 458 a 462 spisu, jimiž byla zamítnuta žaloba o obnovu řízení, nemají povahu rozhodnutí ve věci samé a nelze je tudíž napadnout žalobou o obnovu řízení, je v souladu jak s ustanovením §228 odst. 1 o. s. ř., tak i ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod číslem 61/98 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Taktéž posouzení, podle něhož dovolatel podal žalobu o obnovu řízení proti rozsudkům na č. l. 50 a 125 spisu (jež nabyly právní moci dne 15. ledna 2009) až po uplynutí tříleté objektivní lhůty upravené v §233 odst. 2 o. s. ř., odpovídá označenému ustanovení i judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 2010, sp. zn. 26 Cdo 3370/2009, či ze dne 29. dubna 2011, sp. zn. 21 Cdo 4689/2010).
V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu je pak i závěr odvolacího soudu, podle něhož žaloba pro zmatečnost není podle §229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. důvodná, neboť u dovolatelem vyjmenovaných soudců Okresního soudu v Havlíčkově Brodě a Krajského soudu v Hradci Králové dovolatel namítá podjatost založenou pouze na jejich postupu v řízení (dovolateli nebylo vyhověno), což nemůže být důvodem pro jejich vyloučení (§14 odst. 4 o. s. ř. a např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2000, pod číslem 33, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2015, sp. zn. 29 Nd 184/2015). Taktéž závěr odvolacího soudu, podle kterého je žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 1 písm. g) o. s. ř. zjevně nedůvodná, neboť z obsahu spisu ani z tvrzení dovolatele neplyne, že by ve věci bylo rozhodnuto v neprospěch dovolatele v důsledku trestného činu soudce, resp. v důsledku pro společnost nebezpečného činu, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně, spáchaného soudcem, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2003, sp. zn. 21 Cdo 960/2003, nebo ze dne 5. prosince 2013, sp. zn. 21 Cdo 215/2013).
Za této situace je pak zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva i dovolání žalobce (napadené usnesení je správné a souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu). Není proto na místě, aby pro dovolací řízení byl dovolateli ustanoven zástupce; je zřejmé, že by se jednalo o zbytečné vynakládání prostředků státu na to, aby bylo v dovolacím řízení při uplatňování zřejmě bezúspěšného práva zajištěno povinné zastoupení dovolatele.
Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že – ačkoliv tak neučinil ani soud prvního stupně – nevyzýval dovolatele ke splnění podmínky povinného zastoupení podle §241 odst. 1 o. s. ř. s poučením o procesním následku, který nastane, nebude-li dovolatel v dovolacím řízení zastoupen advokátem (zastavení dovolacího řízení). Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že dovolatel se v minulosti obracel mnohokráte na Nejvyšší soud s dovoláním, a byl soudy ke splnění podmínky povinného zastoupení opakovaně vyzýván, a to včetně poučení o následcích nevyhovění těmto výzvám (např. ve věcech vedených Nejvyšším soudem pod sp. zn. 25 Cdo 3562/2009, sp. zn. 28 Cdo 3523/2012, sp. zn. 30 Cdo 837/2016, sp. zn. 30 Cdo 1915/2016 či sp. zn. 30 Cdo 3640/2016). Dovolateli je tudíž nepochybně dobře známo, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem a že následkem nesplnění podmínky povinného zastoupení je zastavení dovolacího řízení.
Jak se přitom podává z ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu, poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení není nezbytné, jestliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti povinného zastoupení a důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým; srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. srpna 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 (a v něm citovaná usnesení Ústavního soudu), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, ze dne 13. ledna 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015, ze dne 4. října 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016, či ze dne 18. ledna 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolateli advokáta pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu a kdy dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud řízení o dovolání zastavil (§241b odst. 2, §104 odst. 2 a §243f odst. 2 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 2. listopadu 2017
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu