ECLI:CZ:NS:2017:27.CDO.722.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 722/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Markem Doležalem v právní věci žalobkyň a) Mgr. V. K. , b) J. S. , a c) Mgr. P. S. , zastoupené V. S., obecným zmocněncem, proti žalovaným 1. J. K. , zastoupenému JUDr. Markétou Havlasovou, advokátkou, se sídlem v Chrudimi, Topol 31, PSČ 537 01, 2. Mgr. D. K. , a 3. P. D. , zastoupenému Mgr. Michalem Davidem, advokátem, se sídlem v Praze 4, K dolům 1924/42, PSČ 143 00, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem, o žalobách pro zmatečnost podaných prvním žalovaným proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 23. května 2002, č. j. 4 C 193/95-437, a proti usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 11. února 2003, č. j. 4 C 193/95-525, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 4 C 193/95, o dovolání prvního žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 13. června 2016, č. j. 27 Co 25/2016-1216, 27 Co 159/2016, ve znění usnesení ze dne 10. listopadu 2016, č. j. 27 Co 25/2016-1292, 27 Co 159/2016, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chrudimi usnesením ze dne 14. června 2013, č. j. 4 C 193/95-997, ve znění usnesení ze dne 29. února 2016, č. j. 4 C 193/95-1184, a usnesení ze dne 29. února 2016, č. j. 4 C 193/95-1186, zamítl žaloby pro zmatečnost podané prvním žalovaným proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 23. května 2002, č. j. 4 C 193/95-437, a proti usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 11. února 2003, č. j. 4 C 193/95-525 (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.) a o povinnosti prvního žalovaného zaplatit soudní poplatek (výrok III.).
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích v záhlaví označeným usnesením k odvolání prvního žalovaného usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil (první výrok), ve výroku III. je změnil tak, že se prvnímu žalovanému povinnost zaplatit soudní poplatek neukládá (druhý výrok), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podal první žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2013, sp. zn. 30 Cdo 1705/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. září 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013, která jsou veřejnosti dostupná, stejně jako ostatní zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách).
Dovolatel co do přípustnosti dovolání toliko uvádí, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení jak otázek hmotného nebo procesního práva, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. Takové vymezení přípustnosti dovolání se však navzájem vylučuje, a proto není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. Z povahy věci vyplývá, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem stanovených kritérií přípustnosti dovolání - splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně pro řešení téže otázky bylo naplněno kritérium jiné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, ústavní stížnost proti němu Ústavní soud usnesením ze dne 30. června 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/2014, odmítl).
K tomu, aby bylo možné uzavřít, že dovolání je přípustné pro řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí být z dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takový údaj se však z dovolání (posuzováno podle obsahu) nepodává.
Má-li být dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Ani takový údaj se z dovolání nepodává.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. dubna 2017
JUDr. Marek Doležal
pověřený člen senátu