ECLI:CZ:NS:2017:27.ICDO.111.2017.1
KSPL 20 INS 13889/2011
139 ICm 327/2016
sp. zn. 27 ICdo 111/2017-74
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci dlužníka CARS BAD s. r. o. , se sídlem v Karlových Varech, Jáchymovská 53, PSČ 360 04, identifikační číslo osoby 62620410, zastoupeného JUDr. Františkem Grznárem, advokátem, se sídlem v Domažlicích, Paroubkova 228, PSČ 344 01, o žalobě pro zmatečnost podané dlužníkem proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. října 2011, č. j. KSPL 20 INS 13889/2011-A-20, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 139 ICm 327/2016 v insolvenční věci dlužníka CARS BAD s. r. o., vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 20 INS 13889/2011, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. března 2017, č. j. 139 ICm 327/2016, 101 VSPH 902/2016-60 (KSPL 20 INS 13889/2011), takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni (dále též jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 3. listopadu 2016, č. j. 139 ICm 327/2016-43, KSPL 20 INS 13889/2011, opětovně zamítl žalobu pro zmatečnost podanou dlužníkem proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. října 2011, č. j. KSPL 20 INS 13889/2011-A-20, pro opožděnost.
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání dlužníka rozhodnutí insolvenčního soudu potvrdil.
Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci, když usnesením ze dne 13. dubna 2016, č. j. 139 ICm 327/2016, 101 VSPH 171/2016-15 (KSPL 20 INS 13889/2011), Vrchní soud v Praze zrušil k odvolání dlužníka usnesení insolvenčního soudu ze dne 24. února 2016, č. j. 139 ICm 327/2016-4, KSPL 20 INS 13889/2011, jímž byla zamítnuta žaloba pro zmatečnost pro opožděnost.
Proti v záhlaví označenému usnesení Vrchního soudu v Praze podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož je plná moc udělená dovolatelem dne 7. září 2011 JUDr. Pavlu Císařovi, advokátu (dále jen „sporná plná moc“), procesní plnou mocí, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, z níž se podává, že procesní plná moc (všeobecná plná moc), na rozdíl od plné moci udělené jen pro určité úkony (prosté plné moci), opravňuje zástupce ke všem procesním úkonům, které může v řízení učinit účastník (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. července 2015, sp. zn. 21 Cdo 235/2014, uveřejněný pod číslem 16/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní; dále jen „R 16/2016“).
Ani Nejvyšší soud nemá žádné pochybnosti o tom, že sporná plná moc, podle níž dovolatel zmocnil JUDr. Pavla Císaře, advokáta, aby jej „obhajoval, resp. ve všech právních věcech zastupoval, aby vykonával veškeré úkony, přijímal doručované písemnosti, podával návrh a žádosti (…), to vše i tehdy, když je podle právních předpisů zapotřebí plné moci“, přičemž tuto plnou moc udělil „i v rozsahu práv a povinností podle (…) občanského soudního řádu“, opravňovala zmocněného advokáta (mimo jiné) zastupovat dovolatele a činit jeho jménem veškeré procesní úkony v (jakémkoliv) civilním řízení, včetně řízení insolvenčního. Na uvedeném ničeho nemění skutečnost, že v plné moci je nadbytečně uvedeno, že zmocněný advokát je oprávněn zastupovat dovolatele i při ústním „jednání dne 8. září 2011 u Krajského soudu v Plzni ve věci zahájeného insolvenčního řízení pod sp. zn. KSPL 20 INS 13889/2011“; oprávnění zmocněného advokáta zastupovat dovolatele při tomto jednání plyne již z výše uvedeného, resp. z povahy sporné plné moci jakožto procesní plné moci.
Ustálené judikatuře Nejvyššího soudu pak odpovídá i závěr odvolacího soudu, podle kterého má-li účastník řízení zástupce s procesní plnou mocí, doručuje tomuto zástupci všechny písemnosti určené pro účastníka (nejde-li o situaci, kdy účastník řízení má něco osobně vykonat), včetně rozhodnutí (srov. za všechna rozhodnutí R 16/2016).
Závěr, podle něhož odvolací soud může změnit svůj závazný právní názor, který vyslovil v předchozím odvolacím řízení ve věci, dospěje-li k závěru o jeho nesprávnosti, je taktéž v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (v podrobnostech srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2007, sp. zn. 28 Cdo 3342/2007, uveřejněný pod číslem 80/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. srpna 2016, sp. zn. 21 Cdo 4194/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. října 2015, sp. zn. 28 Cdo 1849/2015, a ze dne 29. června 2017, sp. zn. 29 Cdo 2788/2015).
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí byl pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uveřejněné pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 1. listopadu 2017
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu