ECLI:CZ:NS:2017:28.CDO.2499.2017.1
sp. zn. 28 Cdo 2499/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobců a) M. L. T. , b) E. Z. S. , c) C. Z. , d) S. M. Z. , e) M. Z. , f) E. G. Z. , g) M. T. , všichni zastoupeni JUDr. Jaroslavem Horkým, advokátem se sídlem v Praze, Sokolovská 6/85, proti žalovaným 1) B. B. , 2) R. H. , a 3) I. Č. , všichni zastoupení Mgr. Petrem Šabatkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Perlová 371/5, o zaplacení částky 1 336 000 Kč s příslušenstvím , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 16 C 63/2013, o dovolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2016, č. j. 18 Co 262/2016-433, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovoláním žalovaní napadli shora označené usnesení odvolacího soudu, ve výrocích pod body I a III, jimiž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. dubna 2016, č. j. 16 C 63/2013-407, ve výroku ukládajícím žalovaným povinnost nahradit žalobcům náklady řízení (výrok III) a rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení.
Podané dovolání Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první, odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť není přípustné, jelikož napadené rozhodnutí nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ustanovení §238a o. s. ř. a přípustnost dovolání proti němu nezakládá ani ustanovení §237 o. s. ř., neboť řešení relevantních otázek napadeným rozhodnutím odpovídá závěrům ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.
K otázce určení výše mimosmluvní odměny za společné úkony advokáta zastupujícího více žalobců srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 302/2014, či usnesení ze dne 14. 3. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5233/2016 (dostupná spolu s ostatními rozhodnutím Nejvyššího soudu vydanými po 1. lednu 2001 na www.nsoud.cz ), s nimiž jsou úvahy odvolacího soudu v dané věci v souladu, v situaci, kdy každý z žalobců neuplatňoval toliko poměrnou část nároku sám za sebe, nýbrž se žalobci domáhali přisouzení peněžitého plnění společně a nerozdílně [a kdy se tak pro výpočet mimosmluvní odměny uplatní i ustanovení §12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, dle něhož náleží advokátovi mimosmluvní odměna z tarifní hodnoty dle §8 odst. 1 za každou takto zastupovanou osobu, snížená o 20 %]. Současně nejde o případ, kdy by aplikace ustanovení §12 odst. 4 advokátního tarifu – se zřetelem na konkrétní okolnosti věci – zakládala zjevnou nespravedlnost.
O náhradě účastníkům vzniklých nákladů pak rozhodl soud podle zásady úspěchu ve věci (§142 o. s. ř.). I zde pak sledoval ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu, dle níž se při posuzování poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci (§142 o. s. ř.) vychází z toho, v jakém rozsahu bylo žalobě (jíž se zde žalobci domáhali přisouzení peněžitého plnění společně a nerozdílně) vyhověno, resp. v jakém rozsahu (jde-li o úspěch žalovaných) byla zamítnuta, přičemž „věcí rozumí se předmět řízení, jako byl vymezen žalobou, a to v té její části, v níž žalobce uvádí, čeho se svým návrhem domáhá“ (k tomu srov. např. již rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 31. 5. 1967, sp. zn. 6 Cz 74/67, uveřejněné pod č. 116/1967 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 21 Cdo 3918/2015, usnesení ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1706/2014, či usnesení ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1899/2015). Relevanci tak nelze přiznat ani těm námitkám žalovaných, jež směřují k revizi rozhodnutí soudu o věci samé (včetně těch, že v souzené věci nešlo o solidaritu, ale o závazky dílčí, ačkoliv jako solidární byly nároky uplatněny a rozhodnutím soudu také přiznány), kdy rozhodnutí o věci samé žalovaní opravnými prostředky ani nepadli (resp. podané odvolání vzali zpět).
Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení – v situaci, kdy dovolání bylo odmítnuto – odůvodněno být nemusí (srov. §243f odst. 3 věty druhé o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. srpna 2017
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu