ECLI:CZ:NS:2017:28.CDO.2745.2016.1
sp. zn. 28 Cdo 2745/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miloše Póla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce Ing. A. G. , zastoupeného Mgr. Miroslavem Michajlovičem, advokátem se sídlem v Kroměříži, Masarykovo nám. 128/3, proti žalované J. M. , zastoupené Mgr. Lenkou Mitáčkovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, Štěfánikova 2529/17, o zaplacení příslušenství z částky 500 000 Kč , vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 6 C 285/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 26. května 2015, č. j. 60 Co 175/2015-144, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11 084 Kč k rukám advokátky Mgr. Lenky Mitáčkové, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 25. února 2015, č. j. 6 C 285/2012-131, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu žalobce na zaplacení 7,75 % zákonného úroku z prodlení ročně z částky 500 000 Kč za dobu od 16. 5. 2012 do zaplacení (výrok I.), zatímco ve výroku II. jej změnil tak, že žalobci uložil nahradit žalované náklady řízení v částce 62 387,60 Kč (výrok II.) a současně jej zavázal k náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 11 083,60 Kč (výrok III.).
Proti rozsudku odvolacího soudu žalobce podal dovolání, jehož přípustnost (ve smyslu §237 o. s. ř.) blíže nezdůvodnil, a vedle prosté polemiky s právním posouzením věci odvolacím soudem v dovolání uplatňoval především námitky skutkové a nesouhlasil rovněž s postupem soudů obou stupňů. Podle dovolatele odvolací soud nesprávně posoudil otázku promlčení a aktivní legitimace žalobce, rozhodnutí soudů obou stupňů jsou zmatečná, obsahují prvky nevědomého a účelového zvýhodnění žalované strany, která se zjevně bezdůvodně obohatila na úkor žalobce. Dovolatel byl uveden v omyl, tedy vědomému a účelovému podvodu při podepisování smluv, které sepisovala bez jeho vědomí společná advokátka žalovaných s tím, že nesplnila patřičné náležitosti ve smlouvách. Vytýkal soudům obou stupňů, že nepřihlédly k porušování dobrých mravů ve smyslu §3 odst. 1 obč. zák. a navrhl rozhodnutí soudů obou stupňů zrušit.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla odmítnutí dovolání jako nepřípustného, popř. zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) ve věci postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz článek II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterými se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen o. s. ř.
Po zjištění, že dovolání směřující proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno včas (odvolateli bylo napadené rozhodnutí doručeno 10. 7. 2015 a dovolání podal 4. 9. 2015), osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení) a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř. shledal, že dovolání žalobce trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nezbytnou podmínkou projednatelnosti dovolání je nepochybné vymezení některého z předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., přičemž podat je lze pouze z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.). Dovolání přitom musí být formulováno tak, aby z něj bylo zcela konkrétně patrné, které z hledisek přípustnosti vyjmenovaných v §237 o. s. ř. má dovolatel za naplněné (pouhý odkaz na toto ustanovení přitom tento požadavek nenaplňuje) a musí, a to ve vztahu k projednávané věci, zcela konkrétně vyložit, v čem má spočívat nesprávnost právního posouzení odvolacím soudem (§241a odst. 3 o. s. ř.) a odůvodnit, jaké právní posouzení považuje za správné. Z podaného je zřejmé, procesní předpis klade na dovolání, jež je mimořádným opravným prostředkem (proti již pravomocnému rozhodnutí), a nikoli pouze dalším v řadě opravných prostředků, podstatně vyšší nároky, bez jejichž splnění nelze k věcnému projednání dovolání vůbec přistoupit.
Žalobce v dovolání předně vůbec nevymezil žádný z předpokladů přípustnosti dovolání taxativně uvedených v §237 o. s. ř. (nesdělil, které z hledisek tam uvedených považuje za splněné), jak to vyžaduje ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. a neuvedl ani žádný způsobilý důvod dovolání, tj. právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné s uvedením konkrétní argumentace, v čem tato nesprávnost spočívá (§241a odst. 3 o. s. ř.). Dovolatel tedy nepředložil Nejvyššímu soudu žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí. Jak sdělení některého z předpokladů přípustnosti dovolání, tak uvedení zcela konkrétního důvodu dovolání jsou nutné obsahové náležitosti dovolání, jejichž absence (i jen jedné z nich) brání pokračování v dovolacím řízení. Nedostatečně konkrétní odkazy na procesní pochybení bez vazby na požadavky vyslovené v ustanovení §237 o. s. ř. a pregnantní formulace právního problému (otázky) nepostačují. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle §243c odst. 1, věty první, o. s. ř. (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sen. zn. 29 ICdo 43/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 – jež jsou veřejnosti dostupná na www.nsoud.cz ; anebo důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 21. l. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, jímž odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, přitakávaje pod bodem 14 odůvodnění závěru Nejvyššího soudu o důvodech odmítnutí dovolání, usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, či usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14 – jež jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Ústavního soudu).
K důvodům dovolání sluší se připomenout, že jediným způsobilým dovolacím důvodem (v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013) je toliko nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.), jemuž nelze podřadit žalovanou kritizovaný postup odvolacího soudu v řízení; ke zmatečnostem a jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí, smí dovolací soud přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. v situaci, kdy dovolání žalobce bylo odmítnuto a kdy k nákladům (oprávněné) žalované patří odměna advokáta v částce 8 860 Kč [srov. §6 odst. 1, §7 bod 5, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], náhrada hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč na jeden úkon právní služby (§13 odst. 3 téže vyhlášky) a daň z přidané hodnoty [§137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.] z obou těchto částek, což celkem představuje sumu 11 084 Kč, kterou je žalobce povinen nahradit žalované k rukám její advokátky.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. července 2017
Mgr. Miloš Pól
předseda senátu