ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.104.2017.1
sp. zn. 29 Cdo 104/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně Komerční banky, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33 čp. 969, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45 31 70 54, proti žalovaným 1) D. K. , a 2) K. L. , oběma zastoupeným Mgr. Janem Nussbergerem, advokátem, se sídlem v Praze, Čajkovského 1640/8, PSČ 130 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 18/2014, o dovolání prvního žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. června 2016, č. j. 5 Cmo 404/2015-160, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze k námitkám obou žalovaných rozsudkem ze dne 17. dubna 2015, č. j. 47 Cm 18/2014-67, ponechal vůči oběma žalovaným v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 19. února 2014, č. j. 47 Cm 18/2014-9, jímž uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni částku 100.463,- Kč s 6% úrokem ročně od 16. června 2011 do zaplacení, (směnečnou) odměnu 334,87 Kč a náhradu nákladů řízení 5.040,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podali žalovaní odvolání, domáhajíce se zrušení směnečného platebního rozkazu.
Podáním ze dne 28. června 2015 první žalovaný požádal o osvobození od soudních poplatků.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. srpna 2015, č. j. 47 Cm 18/2014-149, nepřiznal prvnímu žalovanému osvobození od soudních poplatků, jelikož žadatel „nedoložil své příjmy a výdaje vyčerpávajícím způsobem, neuvedl část majetku a údaje o svém podnikání, případně příjmech ze své činnosti jako statutárního orgánu obchodní korporace a rovněž společníka obchodní korporace.“
K odvolání prvního žalovaného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. června 2016, č. j. 5 Cmo 404/2015-160, potvrdil usnesení soudu prvního stupně jakožto věcně správné. Odvolací soud – cituje ustanovení §138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a vycházeje z doložených (a v důvodech napadeného usnesení podrobně popsaných) poměrů prvního žalovaného – uzavřel, že u prvního žalovaného nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.
Dovolání prvního žalovaného proti usnesení odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek uzavřel, že účastníku řízení nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). U právnických osob a u fyzických osob, které jsou podnikateli, lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly. Soud tedy zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti.
Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení pro účely posouzení, zda jsou u něj dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, pak byla Nejvyšším soudem zdůrazněna také v celé řadě jeho dalších rozhodnutí (srov. např. usnesení ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, usnesení ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013 a usnesení ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015). Srov. dále též důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16.
Od výše citovaných závěrů nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani na základě argumentace obsažené v dovolání; potud neshledává nepřiměřenou ani úvahu odvolacího soudu, podle níž první žalovaný odpovídajícím způsobem nedoložil své majetkové poměry.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. května 2017
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu