ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.1272.2017.1
sp. zn. 29 Cdo 1272/2017
sp. zn. 29 Cdo 2711/2017-133
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Zavázalem v právní věci žalobkyně Komerční banky, a. s. , se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33/969, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45317054, zastoupené Mgr. Lenkou Heřmánkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1518/2, PSČ 170 00, proti žalovaným 1) Grandway s. r. o. „v likvidaci“ , se sídlem v Karviné – Fryštátě, Vydmuchov 707/20, PSČ 733 01, identifikační číslo osoby 27801128 a 2) T. K., o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 13 Cm 262/2013, o dovoláních druhého žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. března 2016, č. j. 5 Cmo 107/2016-96, a usnesení ze dne 26. října 2016, č. j. 5 Cmo 362/2016-119, takto:
Řízení o dovoláních druhého žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. března 2016, č. j. 5 Cmo 107/2016-96, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. října 2016, č. j. 5 Cmo 362/2016-119, se zastavují .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. března 2015, č. j. 13 Cm 262/2013-65, ponechal vůči druhému žalovanému v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 31. října 2013, č. j. 13 Cm 262/2013-12, jímž žalovaným uložil zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni směnečný peníz ve výši 479.569,43 Kč s 6% úrokem od 16. července 2013 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 1.598,60 Kč a náklady řízení.
Proti tomuto rozsudku podal druhý žalovaný odvolání.
Usnesením ze dne 22. března 2016, č. j. 5 Cmo 107/2016-96, Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 17. prosince 2015, č. j. 13 Cm 262/2013-88, jímž Městský soud v Praze nepřiznal druhému žalovanému osvobození od soudního poplatku za odvolání (podané proti výše označenému rozsudku).
Usnesení odvolacího soudu ze dne 22. března 2016 napadl druhý žalovaný dovoláním a současně požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. května 2016, č. j. 13 Cm 262/2013-102, návrh druhého žalovaného na ustanovení zástupce zamítl. Usnesením ze dne 23. června 2016, č. j. 5 Cmo 221/2016-108, Vrchní soud v Praze usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 23. června 2016 podal druhý žalovaný dovolání. Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. září 2016, č. j. 13 Cm 262/2013-114, toto dovolací řízení zastavil a Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. října 2016, č. j. 5 Cmo 362/2016-119, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Rovněž naposledy označené usnesení odvolacího soudu (ze dne 26. října 2016) napadl druhý žalovaný dovoláním.
Jelikož při podání dovolání proti usnesením odvolacího soudu ze dne 22. března 2016 a 26. října 2016 nebyl druhý žalovaný zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání (§241 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud jej usnesením ze dne 27. července 2017, č. j. 29 Cdo 1272/2017, 29 Cdo 2711/2017-130, vyzval, aby odstranil nedostatek povinného zastoupení ve lhůtě, kterou současně určil, a poučil ho o následcích nečinnosti, jakož i o možnosti požádat o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Podáním došlým Nejvyššímu soudu 10. srpna 2017 druhý žalovaný požádal (pro obě probíhající dovolací řízení) o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Otázku, zda dovolatel splňoval předpoklady pro ustanovení zástupce (advokáta) pro řízení o dovoláních proti usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne ze dne 22. března 2016 a 26. října 2016, vyhodnotil (se zřetelem k tomu, že jiné smysluplné řešení problému cyklicky se opakujících dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu ve věci žádosti druhého žalovaného o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro probíhající dovolací řízení nepřichází v poměrech dané věci v úvahu) přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací (k tomu srov. též závěry formulované v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněném pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Po zvážení všech konkrétních okolností případu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v posuzovaném případě nejsou (ve smyslu ustanovení §138 a §30 o. s. ř.) dány podmínky pro to, aby byl dovolateli ustanoven zástupce z řad advokátů pro výše označená dovolací řízení, když dovolatel není účastníkem, u něhož by byly splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyložil, že účastníku řízení nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). U právnických osob a u fyzických osob, které jsou podnikateli, lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly. Soud tedy zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti.
Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků, pak byla Nejvyšším soudem zdůrazněna také v celé řadě jeho dalších rozhodnutí (srov. např. usnesení ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, usnesení ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, nebo usnesení ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015). Srov. dále též důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16.
V soudní praxi také není pochyb ani o tom, že při rozhodování o osvobození od soudních poplatků nelze celkové majetkové poměry zkoumat (pouze) ve vztahu k účastníku, jenž se domáhá osvobození od soudních poplatků, ale i s přihlédnutím k poměrům v jeho rodině, např. k příjmům a majetku jeho manžela (manželky), žijí-li ve společné domácnosti, neboť i tyto (ostatní) poměry ovlivňují závěr, zda účastník je či není schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2015, sp. zn. 21 Cdo 3396/2015).
Shora uvedená kritéria při posuzování předpokladů pro osvobození druhého žalovaného od soudních poplatků plně respektoval i odvolací soud ve svém usnesení ze dne 22. března 2016. S jeho závěrem, že druhý žalovaný (v situaci, kdy zejména ani přes výzvu soudu nepředložil výpisy ze svých bankovních účtů, nedoložil zůstatek termínovaného vkladu a stavebního spoření, nepředložil výpis z registru vozidel, neuvedl ničeho o majetkových poměrech manželky, zamlčel, že je společníkem a jednatelem společnosti Toroinvestbeton s. r. o. a kdy předložené potvrzení o jeho průměrném výdělku vystavila společnost TOROINVEST s. r. o., jejímž jednatelem je právě druhý žalovaný) věrohodným způsobem neosvědčil majetkové poměry, jež by v projednávané věci odůvodňovaly přiznání osvobození od soudních poplatků, se přitom Nejvyšší soud bez výhrad ztotožňuje.
Jen pro úplnost lze k výše řečenému dodat, že na prokázání majetkových poměrů odůvodňujících přiznání osvobození od soudních poplatků není možné usuzovat ani se zřetelem k dalšímu obsahu spisu (srov. v této souvislosti např. žádost druhého žalovaného o odročení jednání nařízeného soudem prvního stupně na den 17. února 2015, odůvodněnou kolizí s termínem rodinné dovolené na M. v ceně 125.460 Kč).
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že u dovolatele nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání proti shora označeným rozhodnutím odvolacího soudu a kdy dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení – ač byl o následcích nečinnosti poučen – Nejvyšší soud řízení o jeho dovolání zastavil (§241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval (k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. srpna 2017
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu