ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.1637.2017.1
sp. zn. 29 Cdo 1637/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Zavázalem v právní věci žalobce VELVON LTD , se sídlem Lidras 231, 4th floor, Flat/Office 41, 1011, Nikósia, Kyperská republika, registrační číslo HE 273812, zastoupeného Mgr. Annou Jirotkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Moravská 924/6, PSČ 120 00, proti žalovaným 1) M. H. D., a 2) A. H., zastoupeným Mgr. Žanetou Prőll, advokátkou, se sídlem v Ostravě, Sokola Tůmy 743/16, PSČ 709 00, o zaplacení částky 260.514 Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 19/2015, o dovolání žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. září 2016, č. j. 12 Cmo 156/2016-94, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaných v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 29. dubna 2015, č. j. 47 Cm 19/2015-27, ve znění usnesení ze dne 30. června 2015, č. j. 47 Cm 19/2015-33, v části, v níž Městský soud v Praze odmítl námitky žalovaných proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 19. března 2015, č. j. 47 Cm 30/2015-15 (správně „ze dne 27. února 2015, č. j. 47 Cm 19/2015-19“) [první výrok], změnil jej ve výroku o nákladech řízení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dle ustanovení §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 13. listopadu 2014, sp. zn. III. ÚS 3892/13, a ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14.
Výše uvedenému požadavku přitom dovolatelé v projednávané věci nedostáli. K podání samotných dovolatelů ze dne 24. října 2016 nelze – vzhledem k ustanovení §241a odst. 5 o. s. ř. – přihlédnout, v podání datovaném 8. ledna 2017 (učiněném prostřednictvím advokáta žalovaných), pak k otázce přípustnosti dovolání pouze uvedli, že „dovolacím soudem“ vyřešená právní otázka má být „posouzena jinak“. Prostřednictvím této argumentace by však došlo ke způsobilému vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. jen tehdy, bylo-li by z dovolání současně zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelů) dovolací soud odchýlit. Takový údaj se však z dovolání (posuzovaného dle jeho obsahu) nepodává.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. dubna 2017
JUDr. Jiří Z a v á z a l
předseda senátu