ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.202.2017.1
sp. zn. 29 Cdo 202/2017-397
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců Mgr. Tomáše Brauna a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce Mgr. Michala Janíka , se sídlem v Příbrami, Pražská 140, PSČ 261 01, jako insolvenčního správce dlužníka V. L., zastoupeného Mgr. Markem Černým, advokátem, se sídlem v Příbrami, Pražská 140, PSČ 261 01, proti žalovanému R. P. , zastoupeného JUDr. Robertem Kučerou, advokátem, se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 471/29, PSČ 170 00, o určení neúčinnosti právního úkonu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Cm 38/2010, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka V. L. , vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 78 INS 4734/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. září 2016, č. j. 11 Cmo 24/2015-369, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 13. května 2015, č. j. 28 Cm 38/2010-321, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 11. června 2015, č. j. 28 Cm 38/2010-323:
[1] Zamítl žalobu, jíž se žalobce (Mgr. Michal Janík, jako insolvenční správce dlužníka V. L.) domáhal vůči žalovanému (R. P.) určení, že kupní smlouva ze dne 18. dubna 2008, kterou dlužník jako prodávající převedl žalovanému jako kupujícímu spoluvlastnický podíl v rozsahu jedné ideální poloviny pozemku (dále jen „sporná nemovitost“), je vůči žalobci a věřitelům neúčinná (bod I. výroku).
[2] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 41.140 Kč (bod II. výroku).
[3] Rozhodl o nákladech řízení státu (bod III. výroku).
K odvolání žalobce i žalovaného (u toho jen proti bodu II. výroku) Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 1. září 2016, č. j. 11 Cmo 24/2015-369:
[1] Změnil rozsudek insolvenčního soudu ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky tak, že výše nákladů řízení činí 43.539 Kč, jinak jej potvrdil (první výrok).
[2] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 10.103,50 Kč (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu, a to výslovně proti měnící části prvního výroku a proti druhému výroku, podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), tím, že odvolací soud se při řešení otázky náhrady nákladů řízení ve věci, jejíž předmět je penězi ocenitelný, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu změnil tak, že uloží žalobci zaplatit žalovanému na nákladech řízení před insolvenčním soudem částku 213.519,80 Kč a před odvolacím soudem částku 45.859 Kč.
Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že při určení výše mimosmluvní odměny advokáta za prvních 6 úkonů právní služby nesprávně vyšel z tarifní hodnoty stanovené v §9 odst. 3 písm. b/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012. Nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu, podle něhož tarifní hodnota za (další) úkony právní služby poskytnuté po 31. prosinci 2012 má být stanovena podle §9 odst. 4 písm. c/ advokátního tarifu ve znění účinném od 1. ledna 2013.
Dovolatel míní, že odvolací soud měl při určení výše mimosmluvní odměny advokáta vyjít z tarifní hodnoty podle §8 odst. 1 advokátního tarifu představované hodnotou sporné nemovitosti, jež se podává ze znaleckého posudku insolvenčním soudem jmenovaného znalce. Konečně namítá, že odvolací soud pochybil, když mu nepřiznal náhradu nákladů řízení před insolvenčním soudem i za 2 úkony právní služby spočívající ve sdělení otázek znalci ze dne 15. září 2011 a v požadavku na výslech znalce ze dne 27. listopadu 2014.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (znění účinné od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Srov. k tomu dále i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uveřejněné pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže – dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu.
Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 věty první a odst. 2 o. s. ř.
Otázkou určení výše mimosmluvní odměny za zastupování advokátem v incidenčním sporu o určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka za úkony právní služby poskytnuté do 31. prosince 2012 [srov. přechodné ustanovení obsažené v článku II vyhlášky č. 486/2012 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů] se Nejvyšší soud zabýval již v důvodech rozsudku ze dne 31. března 2014, sen. zn. 29 ICdo 6/2012, uveřejněného pod číslem 65/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm vysvětlil, že incidenční spor o odpůrčí žalobě (o určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka) je ve smyslu ustanovení §9 odst. 3 písm. a/ advokátního tarifu sporem o určení, zda tu je právní vztah nebo právo, u kterého se považuje (pro rozhodnou dobu) za tarifní hodnotu částka 25.000 Kč, čemuž odpovídá (dle §7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odměna za 1 úkon právní služby ve výši 2.100 Kč.
Otázkou určení výše mimosmluvní odměny za zastupování advokátem v incidenčním sporu o určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka za úkony právní služby poskytnuté po 31. prosinci 2012 se Nejvyšší soud zabýval např. v důvodech usnesení ze dne 22. prosince 2015, sen. zn. 29 ICdo 48/2013, uveřejněném pod číslem 106/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm vysvětlil, že incidenční spor o odpůrčí žalobě je ve smyslu ustanovení §9 odst. 4 písm. c/ advokátního tarifu sporem ve věcech rozhodovaných v insolvenčním nebo obdobném řízení [z ustanovení §2 písm. d/ a §160 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), se podává, že spory vyvolané insolvenčním řízením se projednávají v rámci insolvenčního řízení], u kterého se považuje za tarifní hodnotu částka 50.000 Kč, čemuž odpovídá (dle §7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odměna za 1 úkon právní služby ve výši 3.100 Kč.
K určení výše mimosmluvní odměny za zastupování advokátem v incidenčním sporu srov. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2013, sen. zn. 29 ICdo 13/2013, uveřejněného pod číslem 91/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2015, sen. zn. 29 ICdo 62/2014, uveřejněného pod číslem 85/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sen. zn. 29 ICdo 13/2017, nebo důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2017, sen. zn. 29 ICdo 33/2015.
Poukazuje-li dovolatel na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. července 2007, sp. zn. 33 Odo 725/2005, na nález Ústavního soudu ze dne 23. února 2011, sp. zn. IV. ÚS 1332/07 a na nález Ústavního soudu ze dne 24. března 2011, sp. zn. II. ÚS 538/10, pak zcela přehlíží, že soudy v těchto rozhodnutích neposuzovaly otázku stanovení výše mimosmluvní odměny za zastupování advokátem v incidenčním sporu, takže tam formulované právní závěry nelze aplikovat v nyní projednávané věci.
Z uvedeného plyne, že dovolatelem zpochybněné právní posouzení věci odvolacím soudem je v otázce určení výše mimosmluvní odměny za zastupování advokátem ve výsledku správné (jakkoli odvolací soud závěr, podle něhož advokátu dovolatele náleží za 1 úkon právní služby poskytnutý do 31. prosince 2012 mimosmluvní odměna ve výši 2.100 Kč, nepřiléhavě založil na ustanovení §9 odst. 3 písm. b/ advokátního tarifu ve znění účinném do 31. prosince 2012).
Námitka, že odvolací soud pochybil, když neuznal jako úkony právní služby sdělení otázek znalci ze dne 15. září 2011 a požadavek na výslech znalce ze dne 27. listopadu 2014, není způsobilá založit přípustnost dovolání již proto, že dovolatel ve vztahu k této námitce nevymezuje, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je přitom podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání.
K vymezení přípustnosti dovolání srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. listopadu 2017
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu