ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.2290.2015.1
sp. zn. 29 Cdo 2290/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně Cashdirect, s. r. o. , se sídlem v Praze 5, Bozděchova 1840/7, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 27080617, zastoupené Mgr. Marošem Tomkem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Bozděchova 1840/7, PSČ 150 00, proti žalovanému P. L. , zastoupenému JUDr. Gabrielem Brenkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Štěpánská 653/17, PSČ 110 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 55 Cm 201/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2014, č. j. 5 Cmo 292/2010-282, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11.906,40 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek ze dne 1. července 2010, č. j. 55 Cm 201/2009-110, jímž Městský soud v Praze ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 5. června 2009, č. j. 55 Cm 201/2009-13 (kterým uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 300.000 Kč s 6% úrokem od 31. května 2007 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 1.000 Kč a náklady řízení), tak, že směnečný platební rozkaz zrušil (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy všech stupňů (druhý výrok).
Šlo přitom v pořadí o druhé rozhodnutí odvolacího soudu, když jeho předchozí rozsudek ze dne 3. února 2011, č. j. 5 Cmo 292/2010-142 (jímž rozsudek soudu prvního stupně rovněž změnil tak, že vydaný směnečný platební rozkaz se zrušuje), Nejvyšší soud k dovolání žalobkyně rozsudkem ze dne 24. října 2013, č. j. 29 Cdo 2317/2011-189, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že dovoláním je mu předkládána k řešení otázka (přípustnosti vznesené kauzální námitky), kterou zodpověděl již v rozsudku ze dne 24. října 2013, jímž v dané věci zrušil předchozí rozhodnutí odvolacího soudu. V něm uzavřel, že kauzální námitka (založená na tvrzení, že sporná směnka měla zajišťovat vrácení půjčky, k jejímuž poskytnutí však ve skutečnosti nedošlo) v posuzované věci vychází z vlastního vztahu žalovaného k remitentovi a žalovanému tak – bez zřetele k tomu, že nebyl účastníkem zajištěného vztahu – náleží. Důvod odchýlit se od výše uvedeného závěru, s nímž je dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu v souladu, Nejvyšší soud nemá ani na základě dovolatelkou uplatněné argumentace.
Prostřednictvím výhrad, jež jsou podle svého obsahu polemikou se způsobem, jakým odvolací soud hodnotil provedené důkazy (zejména účastnickou výpověď žalovaného a výpověď svědka R. G.) a se skutkovým závěrem, který odvolací soud na základě výsledků provedeného dokazování učinil, dovolatelka uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., jinak řečeno, neotevírá jakoukoliv otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí záviselo a jež by splňovala předpoklady přípustnosti dovolání vymezené ustanovením §237 o. s. ř.
K nemožnosti úspěšně napadnout samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) srov. také důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.
Jen pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že závěr, podle něhož může účastník splnit svoji důkazní povinnost (srov. ustanovení §120 o. s. ř.) všemi důkazními prostředky, jimiž lze zjistit stav věci (přičemž mezi takové důkazní prostředky nepochybně patří také výslech účastníka řízení), jednoznačně vyplývá z ustanovení §125 o. s. ř. (k postupu soudu při hodnocení provedených důkazů pak srov. závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 9. prosince 1998, sp. zn. 2 Cdon 1751/97, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 1999, pod číslem 18, k nimž se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v usnesení ze dne 19. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 132/2010 a v rozsudku ze dne 17. srpna 2011, sp. zn. 29 Cdo 2286/2010, příp. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 23. ledna 2008, sp. zn. I. ÚS 2568/07, uveřejněného pod číslem 20/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a vznikla jí tak povinnost hradit žalovanému jeho náklady řízení. Ty v daném případě sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 13. dubna 2015), která podle ustanovení §7 bodu 6., §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), činí (z tarifní hodnoty ve výši 301.000 Kč) částku 9.540 Kč, dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 1, 3 o. s. ř.) ve výši 2.066,40 Kč. Celkem činí přiznaná náhrada nákladů dovolacího řízení částku 11.906,40 Kč.
K určení výše odměny za zastupování advokátem podle advokátního tarifu srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 27. dubna 2017
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu