ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.3493.2017.1
sp. zn. 29 Cdo 3493/2017-378
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Gemmelem v právní věci žalobkyně ŠKODA AUTO a. s. , se sídlem v Mladé Boleslavi, tř. Václava Klementa 869, PSČ 293 60, identifikační číslo osoby 00 17 70 41, zastoupené JUDr. Janou Rathouskou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 287/18, PSČ 120 00, proti žalované AC AUTOCENTRUM ČERNÁ s. r. o., se sídlem v Praze 4, Skalnatá 1301/8, PSČ 143 00, identifikační číslo osoby 29 04 60 68, zastoupenému Mgr. Markem Konečným, advokátem, se sídlem v Praze 5, Petržílkova 2583/15, PSČ 158 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 282/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. srpna 2016, č. j. 2 Cmo 76/2015-273, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 23. srpna 2016, č. j. 2 Cmo 76/2015-273, potvrdil rozsudek ze dne 3. prosince 2014, č. j. 50 Cm 282/2012-211, jímž Městský soud v Praze zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 17. října 2012, č. j. 50 Cm 282/2012-19, ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení, a ve zbytku (ohledně povinnosti zaplatit směnečný peníz ve výši 796.071,39 Kč s 6% úrokem od 4. srpna 2012 do zaplacení) jej ponechal v platnosti (výrok I.); dále rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky II. a III.).
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Učinil tak proto, že dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - §41 odst. 2 o. s. ř.) neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení §237 o. s. ř. považuje za splněné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2014“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14, ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14, ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. IV. ÚS 3548/14 a ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 891/15).
Již v R 4/2014 přitom Nejvyšší soud ozřejmil, že:
„Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ‚ustálené rozhodovací praxe’ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje.“
V usnesení sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 (v R 4/2014 citovaném), pak Nejvyšší soud vysvětlil, že:
„Dovolací námitka, že ‚vyřešená právní otázka v této věci má být dovolacím soudem posouzena jinak’, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání.
Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že ‚dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak’, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit.“
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta poslední o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. října 2017
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu