ECLI:CZ:NS:2017:29.ICDO.127.2017.1
MSPH 90 INS XY
190 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 127/2017-150
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Zavázalem v právní věci žalobkyně R. B. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Josefem Liscem, advokátem, se sídlem v Ostrově, Klínovecká 1407, PSČ 363 01, proti žalovanému Ing. Vladimíru Heinrichu Boučkovi, MBA , se sídlem v Praze 7, U Studánky 26, PSČ 170 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka Sectum a. s., o vyloučení nemovitých věcí z majetkové podstaty dlužníka, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 190 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Sectum a. s. , se sídlem v Praze 10, Košická 63/30, PSČ 101 00, identifikační číslo osoby 25267655, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 90 INS XY, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2016, č. j. 190 ICm XY, a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. dubna 2017, č. j. 190 ICm XY, 104 VSPH XY (MSPH 90 INS XY), takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2016, č. j. 190 ICm XY, se zastavuje.
II. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. dubna 2017, č. j. 190 ICm XY, 104 VSPH XY (MSPH 90 INS XY), se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 11. ledna 2016, č. j. 190 ICm XY, zamítl Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) žalobu o vyloučení ve výroku specifikovaných nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 24. dubna 2017, č. j. 190 ICm XY, 104 VSPH XY (MSPH 90 INS XY), potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu a výslovně též proti rozsudku insolvenčního soudu podala žalobkyně dovolání.
Řízení o dovolání žalobkyně proti rozsudku insolvenčního soudu Nejvyšší soud podle ustanovení §104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zastavil, jelikož dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podat nelze (není dána funkční příslušnost soudu k projednání takového dovolání – k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dle ustanovení §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 13. listopadu 2014, sp. zn. III. ÚS 3892/13, a ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14.
Tomuto požadavku přitom dovolatelka, neuvádějíc v podaném dovolání ohledně předpokladů jeho přípustnosti (kromě citace textu ustanovení §237 o. s. ř.) ničeho, zjevně nedostála.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2017
JUDr. Jiří Z a v á z a l
předseda senátu