ECLI:CZ:NS:2017:29.ICDO.55.2017.1
KSPH 69 INS XY
69 ICm XY 29 ICdo 55/2017-41
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobců a) J. Ž ., narozené XY, bytem XY, a b) B. Ž. , narozeného XY, bytem XY , proti žalované E. M. . , se sídlem XY, o popření pohledávky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 69 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníků B. Ž. a J. Ž ., vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 69 INS XY o dovolání žalobkyně J. Ž., zastoupené JUDr. Lenkou Veberovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, Boettingerova 2902/26, PSČ 301 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. srpna 2016, č. j. 69 ICm XY, 104 VSPH XY (KSPH 69 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. srpna 2016, č. j. 69 ICm XY, 104 VSPH XY (KSPH 69 INS XY), potvrdil usnesení ze dne 13. října 2015, č. j. 69 ICm XY, jímž Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“), odmítl (jako podanou neoprávněnou osobou) žalobu na určení, že žalovaná nemá vůči žalobcům zajištěnou pohledávku z titulu smlouvy o úvěru ze dne 2. června 2014, ve výši 333.541,- Kč.
Dovolání žalobkyně (J. Ž.), které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř.
Učinil tak proto, že dovolání (posuzováno podle jeho obsahu − §41 odst. 2 o. s. ř.) neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení §237 o. s. ř. považuje za splněné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14, ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14, ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. IV. ÚS 3548/14 a ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 891/15).
Pro úplnost lze dodat, že závěr odvolacího soudu, na němž napadené rozhodnutí spočívá a podle kterého popře-li dlužník v oddlužení přihlášenou pohledávku zajištěného věřitele, nemá jeho popření vliv na zjištění této pohledávky [§192 odst. 3, §410 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)] a jím podanou žalobu o popření pravosti, výše či pořadí pohledávky zajištěného věřitele insolvenční soud odmítne podle §160 odst. 4 insolvenčního zákona, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uveřejněného pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2017, sen. zn. 29 ICdo 95/2016).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. května 2017
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu