ECLI:CZ:NS:2017:29.NSCR.225.2016.1
KSCB 44 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 225/2016-A-73
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužnice K. H. , narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 44 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitele VELOB-STAV s. r. o. , se sídlem v Prachaticích II, Menšíkova 1155, PSČ 383 01, identifikační číslo osoby 26064880, zastoupeného Mgr. Jakubem Drábkem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Barrandova 1920/7a, PSČ 143 00, za účasti Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích , se sídlem v Českých Budějovicích, Goethova 1949/2, PSČ 370 70, o dovolání dlužnice, zastoupené Mgr. Danou Růžičkovou, advokátkou, se sídlem v Táboře, Smetanova 662/5, PSČ 390 02, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. září 2016, č. j. KSCB 44 INS XY, 1 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 23. března 2016, č. j. KSCB 25 INS XY, rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“) o insolvenčním návrhu věřitele VELOB-STAV s. r. o. tak, že:
[1] Zjistil úpadek dlužnice K. H. (bod I. výroku).
[2] Insolvenčním správcem dlužnice ustanovil Ing. Lukáše Vlašaného (bod II. výroku).
[3] Určil, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (bod III. výroku) a že rozhodnutí insolvenčního soudu budou zveřejňována (jen) v insolvenčním rejstříku (bod XII. výroku).
[4] Učinil příslušné výzvy věřitelům a třetím osobám (body IV. až VI. a IX. výroku).
[5] Uložil povinnosti insolvenčnímu správci (body XI. a XIII.).
[6] Nařídil přezkumné jednání a svolal první schůzi věřitelů (body VII., VIII. a X.).
[7] Uložil dlužnici předložit mu v určené lhůtě seznamy svého majetku a závazků (bod XIV. výroku).
[8] Uložil insolvenčnímu navrhovateli zaplatit soudní poplatek za insolvenční návrh (bod XV. výroku).
K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 8. září 2016, č. j. KSCB 44 INS XY, 1 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku.
Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, jehož obsah tvoří jednak skutková polemika se závěry soudů o existenci pohledávky insolvenčního navrhovatele, jednak výhrada, že odvolací soud porušil ústavní právo dlužnice garantované článkem 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, tím, že o věci jednal (při odvolacím jednání) v její nepřítomnosti [ač žádala o odročení jednání a ač v době konání odvolacího jednání již nebyla zastoupena advokátkou (o čemž odvolací soud věděl)].
Dovolatelka proto požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil.
Dovolání dlužnice, jež může být přípustné jen podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 o. s. ř.
Učinil tak proto, že dovolací námitkou spočívající na argumentaci, že odvolací soud odňal dovolatelce svým postupem možnost zúčastnit se odvolacího jednání, vystihuje dovolatelka (z obsahového hlediska) tzv. zmatečnostní vadu řízení podle §229 odst. 3 o. s. ř. Taková vada ale není způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro její posouzení proto nelze připustit dovolání. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu), jehož závěry se prosazují i v režimu občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 (respektive v aktuálním znění), jak dokládá např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSČR 84/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. 29 NSČR 113/2014, uveřejněné pod číslem 40/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (usnesení jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Jiné právní otázky, jejichž prostřednictvím by dovolatelka naplnila požadavek uvést v dovolání, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), dovolání nevymezuje. K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Srov. ostatně též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, a ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14 (dostupná na webových stránkách Ústavního soudu).
Pro úplnost budiž řečeno (k tvrzení dovolatelky, že jí dosud nebylo řádně doručeno usnesení odvolacího soudu, jelikož soud toto usnesení doručil její bývalé zástupkyni), že ze spisu je zjevné, že soud předmětnou písemnost doručil též přímo dovolatelce (náhradním způsobem na adresu jejího bydliště).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 19. ledna 2017
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu