ECLI:CZ:NS:2017:29.NSCR.88.2017.1
MSPH 95 INS 23755/2015
sp. zn. 29 NSČR 88/2017-A-39
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Gemmelem v insolvenční věci dlužnice TIS STAV, s. r. o. , se sídlem v Praze 14, Ocelkova 643/20, PSČ 198 00, identifikační číslo osoby 27 61 54 56, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 95 INS 23755/2015, o insolvenčním návrhu dlužnice, o dovolání dlužnice, zastoupené Mgr. Luďkem Žambůrkem, advokátem, se sídlem v Praze, Na Hřebenkách 1882/12, PSČ 150 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. ledna 2017, č. j. MSPH 95 INS 23755/2015, 1 VSPH 1447/2016-A-31, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání dlužnice usnesením ze dne 18. ledna 2017, č. j. MSPH 95 INS 23755/2015, 1 VSPH 1447/2016-A-31, potvrdil usnesení ze dne 17. června 2016, č. j. MSPH 95 INS 23755/2015-A-22, jímž Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zastavil insolvenční řízení pro nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,- Kč [§108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)].
Proti tomuto usnesení podala dlužnice dovolání, které Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - §41 odst. 2 o. s. ř.) neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení §237 o. s. ř. považuje za splněné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14, ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14, ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. IV. ÚS 3548/14 a ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 891/15).
Bez vazby na shora uvedené Nejvyšší soud dodává, že rozhodnutí odvolacího soudu odpovídá závěrům formulovaným v usnesení ze dne 27. září 2013, sen. zn. 29 NSČR 39/2013, uveřejněném pod číslem 39/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm Nejvyšší soud uzavřel, že neuhradí-li insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení, která mu byla uložena pravomocným rozhodnutím dle ustanovení §108 odst. 1 insolvenčního zákona, insolvenční soud řízení zastaví, ledaže by se ukázalo, že trvat na uhrazení zálohy je nadbytečné nebo tu jsou takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí. Takové okolnosti ovšem neplynou z obsahu spisu a nepodávají se ani z obsahu dovolání.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. května 2017
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu