ECLI:CZ:NS:2017:3.TDO.7.2017.1
sp. zn. 3 Tdo 7/2017 -16
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 1. 2017 o dovolání, které podal obviněný J. D. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 11 To 346/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 1 T 7/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného J. D. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 1 T 7/2016, byl obviněný J. D. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), jehož se podle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) „ že v přesně nezjištěné době od 20. 2. 2015 do 6. 4. 2015 opakovaně řídil nákladní vozidlo zn. Citroen Jumpy, po pozemních komunikacích České republiky, především po prodejních místech společnosti Viva Natura Koření s.r.o., IČ 24276219 se sídlem Zahradní 92, Třebestovice, pravidelně pak ze skladu této společnosti v T., do Kauflandu ve V., Tesca T., K., P. Č. M., nárazově pak do měst K. H. a O. a prokazatelně pak dne 6. 3. 2015 v 07:10 hodin řídil ulicí K. v K., kde byl kontrolován Městskou policí Kolín a dále dne 6. 4. 2015 v 18:15 hod., kdy byl kontrolován Policií ČR na silnici při jízdě z P. na K., vozidlo řídil ačkoli mu byl rozsudkem Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 4 T 58/2012 ze dne 2. 5. 2012, který nabyl právní moci dne 16. 8. 2012 uložen trest zákazu řízení všech motorových vozidel na celkovou dobu 60 měsíců (trest zákazu řízení byl přerušen výkonem trestu odnětí svobody od 26. 10. 2011 do 24. 10. 2014) “.
Za to byl obviněný odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 1 (jednoho) roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 1 T 7/2016, podal obviněný odvolání směřující toliko do výroku o trestu.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 11 To 346/2016, a to tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
II.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný dovolání (č. l. 159–162, 164–165), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. , tedy, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a dále bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání obviněného proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený pod písm. g).
Poté, co vylíčil obsah předcházejících řízení a s nimi související námitky, uvedl, že při rozhodování o uložení druhu a výměry trestu nebyly respektovány hmotněprávní ustanovení trestního zákoníku stanovující zásady přiměřenosti pro ukládání trestů, zejména §38 odst. 2 tr. zákoníku, dle kterého „tam, kde postačí uložení trestní sankce pachatele méně postihující, nesmí být uložena trestní sankce pro pachatele citelnější“, §39 tr. zákoníku stanovující pravidla pro ukládání druhu a výměry trestu a §55 odst. 2 tr. zákoníku stanovující ultima ratio povahu nepodmíněného trestu odnětí svobody. Stejně tak nebyl respektován i účel trestu odnětí svobody, jak je vymezen v §1 odst. 2 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody (dále jen „zákon o výkonu trestu“). Odvolací soud tak v napadeném usnesení akcentoval v důsledku pouze represivní stránku trestu, kdy byla zcela upozaděna výchovná a resocializační stránka trestu. Takové rozhodnutí o trestu je však v rozporu s účelem trestu. Vzhledem k jeho současnému příkladnému a spořádanému životu není riziko v páchání další trestné činnosti. Ostatně i odvolací soud uzavřel, že se snaží žít řádným životem. Od spáchání přečinu (únor, březen 2015) uplynulo již přes 1,5 roku a po tuto dobu obviněný nespáchal jakýkoliv další trestný čin, ani proti němu není vedeno žádné další jiné trestní řízení. Našel si stálé zaměstnání s dostatečným příjmem k uspokojování svých potřeb a vedení soběstačného života, v rámci zaměstnání je kladně hodnocen. V soukromém životě se zcela sociálně ukotvil, usadil se a založil rodinu, v rámci které se stará o svou manželku, která trpí rakovinovým onemocněním, a o její dceru z předchozího vztahu, kterážto trpí vadou řeči s poruchou učení. Je toho názoru, že došlo k jeho nápravě, vede soběstačný život a není zde i proto předpoklad páchání trestné činnosti.
Na základě výše uvedeného obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 11 To 346/2016, podle §265k tr. ř. zrušil, a to včetně vadného řízení mu předcházejícího, a přikázal soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství , které jej obdrželo dne 29. 9. 2016 (č. l. 170). Dne 6. 10. 2016 bylo Nejvyššímu soudu doručeno sdělení Nejvyššího státního zastupitelství sp. zn. 1 NZO 1191/2016, v němž uvedlo, že se k podanému dovolání obviněného J. D. nebude věcně vyjadřovat. Současně uvedlo, že výslovně souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 11 To 346/2016, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným J. D. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
První alternativa ustanovení §265b odst. 1 písm . l ) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Praze odvolání obviněného projednal a také z podnětu tohoto odvolání rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm . l ) tr. ř. v jeho první alternativě, proto nepřichází v úvahu.
V úvahu tak přichází uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy obviněný poukazuje na dovolací důvod uvedený pod písm. g).
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení.
Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Obecně lze pod jiné hmotněprávní posouzení skutku podřadit zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, a to jak hmotného práva trestního, tak i jiných právních odvětví.
Teoreticky zahrnuje (jiné) hmotněprávní posouzení i otázky ukládání trestu . Při výkladu tohoto pojmu ve vztahu k zákonnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je však nutno brát na zřetel také jeho vztah k ostatním zákonným důvodům dovolání a celkovou systematiku ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. V tomto konkrétním případě je pak významný vztah k ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a jeho důsledky. Podle tohoto ustanovení je důvod dovolání dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jedná se tedy o dovolací důvod, kterým lze napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu musí být podle zákona nepřípustný či výměra musí být mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin zákonem.
Systematickým výkladem tohoto ustanovení nelze než dojít k závěru, že v něm uvedený dovolací důvod je, pokud jde o hmotněprávní posouzení týkající se druhu a výměry uloženého trestu v soustavě dovolacích důvodů §265b odst. 1 tr. ř., dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud tedy má některá z osob oprávněných podat dovolání námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, může je uplatnit pouze v rámci tohoto speciálního zákonného dovolacího důvodu, a nikoli prostřednictvím jiného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. Aby pak došlo k jeho naplnění, musí být v textu dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo k uložení nepřípustného druhu trestu či druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Nelze tedy prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. namítat jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 a násl. tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu . Předmětný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. však nebyl obviněným vůbec uplatněn.
Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení , na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Z uvedeného vyplývá, že dovolání ve vztahu k uloženému trestu nelze podat pouze z důvodu, že se uložený trest jeví jako nepřiměřeně mírný nebo přísný.
Z obsahu dovolání obviněného je zřejmé, že jeho výtky vůči uloženému trestu odnětí svobody se odvíjí od jeho výše, resp. že obviněný shledává jemu uložený nepodmíněný trest odnětí svobody za nepřiměřeně přísný. Svou námitkou tak nenamítá nesprávné právní posouzení skutku, nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu uplatněného důvodu dovolání, ale porušení obecných zásad pro ukládání trestu podle §39 odst. 3 tr. zákoníku (námitky stran polehčujících a přitěžujících okolností), čímž se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem.
Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud podotýká, že v projednávané věci soud ukládal trest obviněnému v trestní sazbě ustanovení §337 odst. 1 tr. zákoníku, která činí až tři léta. Obviněnému byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, který zákon připouští a současně ve výměře 1 (jednoho) roku, tedy v trestní sazbě stanovené v trestním zákoně na trestný čin, kterým byl obviněný uznán vinným. Podle názoru Nejvyššího soudu se s ohledem na bohatou trestní minulost obviněného a jeho recidivu jednalo o trest velmi mírný. Pokud pak obviněný namítá, že nyní již vede řádný život, má stálé zaměstnání, stabilní rodinný život a nedopustil se v posledním 1,5 roce žádné trestné činnosti, pak lze odkázat na odůvodnění odvolacího soudu, který se již zcela totožnými námitkami zabýval v rámci projednání řádného opravného prostředku obviněného. Odvolací soud uvedl, že „ lze souhlasit i s tím, že v současnosti se snaží žít spořádaným životem. Tento posledně zmíněný fakt však není možné přeceňovat, neboť obžalovaný žije řádným životem po velmi krátkou dobu, zatímco předtím, prakticky od okamžiku, kdy dosáhl věku rozhodného pro nabytí trestní odpovědnosti, se nechoval v souladu se zákonem, opakovaně se dopouštěl trestné činnosti, tedy není možno dospět k závěru, že by bylo možno napravit jej jiným druhem trestu, než nepodmíněným trestem odnětí svobody, k němuž také prvý soud právem přistoupil “ (str. 2 napadeného usnesení).
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 1. 2017
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu