ECLI:CZ:NS:2017:3.TDO.841.2017.1
sp. zn. 3 Tdo 841/2017-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 7. 2017 o dovolání obviněného M. B., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 44 To 208/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 2 T 307/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 2 T 307/2015, byl obviněný M. B. (dále jen obviněný, popř. dovolatel) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (bod A. I.) a dvojnásobným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (bod B. I. , II.). Uvedených přečinů se podle tohoto soudu dopustil jednáním popsaným pod body A. a B. ve výrokové části tohoto rozsudku.
Za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázáním podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, kterého se měl obviněný dopustit jednáním popsaným pod bodem A. rozsudku, Obvodní soud pro Prahu 2 podle §44 tr. zákoníku upustil od uložení souhrnného trestu k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. 38 T 160/2013, s právní moci dne 27. 11. 2013, a k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 6 T 11/2013, s právní moci dne 26. 2. 2013, a k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 1. 2013, sp. zn. 9 T 6/2013, s právní moci dne 26. 1. 2013. Za přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, kterých se měl obviněný dopustit jednáním popsaným pod bodem B. rozsudku, Obvodní soud pro Prahu 2 uložil obviněnému podle §337 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku pro výkon uloženého trestu zařadil obviněného do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 1. 2016, sp. zn 2 T 307/2015, podal obviněný odvolání směřující toliko do výroku o uloženém trestu. O podaném odvolání rozhodl Městský soud v Praze rozhodnutím ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 44 To 208/2016, tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 44 To 208/2016, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. Obviněný uvádí, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, a proto mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest, takže napadá výrok o zamítnutí podaného odvolání v celém rozsahu. Dovolatel namítá, že uložený trest je nepřiměřeně přísný, neboť mu neumožňuje dosažení nápravy a účinného zbavení se závislosti na drogách. Ve výkonu trestu chybí odborníci a psychoterapeuti, pod jejichž dohledem by mohl nastoupit odvykající kúru. Obviněný zdůrazňuje, že má velkou snahu po nápravě, spolupracuje s Projektem Šance, je v písemném kontaktu se sociálním kurátorem pro dospěle, oddělení sociální práce Městského úřadu v Kroměříži. Je v kontaktu i se Společnosti Podané ruce, o. p. s., konkrétně s paní Bc. L. P., která se zaměřuje na práci s drogově závislými osobami. Poukazuje rovněž na skutečnost, že podal žádost o přemístění na specializované oddělení pro osoby se závislost do Věznice Plzeň-Bory, kdy ovšem žádosti nebylo vyhověno s tím, že byl vybrán vhodnější uchazeč. Je také v kontaktu se svojí rodinou a přáteli, kteří ho podporují. Svého jednání upřímně lituje.
V závěru podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 44 To 208/2016, v celém rozsahu a sám mu uložil podle §99 odst. 2 písm. b), odst. 3, 4 tr. zákoníku ochranné léčení jako samostatný trest in eventum vedle trestu odnětí svobody, popř. aby ho přeřadil do mírnějšího typu věznic.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v přípisu ze dne 2. 6. 2017, sp. zn. 1 NZO 576/2017, sdělil, že se k podanému dovolání nebude věcně vyjadřovat. Současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř . je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V posuzované věci je namítána druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu, neboť soud druhého stupně zamítl podané odvolání obviněného, ačkoliv podle obviněného byl v předchozím řízení dán dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
K uvedenému je třeba ještě doplnit a zároveň zdůraznit, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
Obviněný naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovozuje ze skutečnosti, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest. Takto uplatněnou argumentaci nelze pod zvolený dovolací důvod podřadit. Lze uvést, že k nápravě vad výroku o trestu je primárně určen dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Uvedený důvod je dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající např. v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §38 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. (viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Proto lze námitku obviněného považovat za bezpředmětnou, neboť nenaplňuje žádný dovolací důvod.
Přesto považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že obviněný byl v dané věci ohrožen trestem odnětí svobody až na 2 léta. Jestliže mu soudy nižších stupňů uložily trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců nepodmíněně, je nutno konstatovat, že se jedná o trest uložený v rámci zákonné trestní sazby. Výrok o nepodmíněnosti uloženého trestu pak odpovídá zejména skutečnosti, že obviněnému byl ukládán trest úhrnný a tomu, že obviněný byl již v minulosti 19x soudně odsouzen pro úmyslnou trestnou činnost, přičemž předchozí tresty nevedly k jeho nápravě. Proto lze mít za to, že uložení jiného trestu než nepodmíněného trestu by vzhledem k osobě obviněného nevedlo k tomu, aby vedl řádný život. Pro výkon trestu byl obviněný v souladu se zákonem zařazen podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou, když je odsuzován pro úmyslnou trestnou činnost a byl již pro takovou trestnou činnost ve výkonu trestu odnětí svobody.
Vzhledem ke shora uvedenému je nepochybné, že obviněný se svou argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněného dovolacího důvodu rozešel a vznesl námitky, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. bylo sice dovolání uplatněno právně relevantním způsobem, když je ovšem zjevně neopodstatněné, když dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyl naplněn.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, „jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné“. Jelikož v posuzované věci jako takové vyhodnotil dovolání obviněného, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 7. 2017
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Marta Ondrušová