ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.1140.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 1140/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce B. V., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 2 650 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 41/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2016, č. j. 70 Co 178/2016-42, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2016, č. j. 70 Co 178/2016-49, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 4. 12. 2015, č. j. 15 C 41/2015-36, zamítl žádost žalobce o ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení. Poukázal na to, že žalobce svou žádost o ustanovení zástupce řádně neodůvodnil, ačkoliv by mu mělo být z jeho četných zkušeností se soudním řízením známo, že taková žádost musí být řádně odůvodněna a také doložena. Dále dospěl k závěru, že žalobce není zcela nemajetný, ač je jinak odkázán ve svém příjmu na sociální příspěvek. Žalobce neuvedl, z jakého důvodu nemůže pokrýt náklady zastoupení odměnou z vlastní výdělečné činnosti, výnosů vlastního majetku, dědictví či soudem přisouzené částky, apod.
Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném usnesení č. j. 70 Co 178/2016-42, ve znění opravného usnesení č. j. 70 Co 178/2016-49, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud uvedl, že žalobce své poměry věrohodně a v úplnosti netvrdil ani neprokázal. Pro úplnost také dodal, že je mu z jeho úřední činnosti známo, že žalobce zahlcuje nejen Obvodní soud pro Prahu 2, ale i další pražské obvodní soudy, které spadají do obvodu působnosti Městského soudu v Praze, početnými vesměs neúspěšnými podáními, jejichž počet se pohybuje v řádu několika set. Tento postup je nutné kvalifikovat jako svévolné uplatňování práva. V tomto smyslu se opakovaně vyjádřil i Ústavní soud (např. ve svých usneseních ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, a ze dne 27. 10. 2011., sp. zn. III. ÚS 2791/08).
Proti výše uvedenému usnesení soudu prvního stupně ve spojení s usnesením soudu odvolacího podal žalobce dovolání ze dne 4. 6. 2016 (č. l. 44), které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí a které je předmětem tohoto dovolacího řízení. Při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Žalobce současně v dovolání mj. požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 27. 1. 2017, č. j. 15 C 41/2015-53, které bylo žalobci doručeno dne 13. 2. 2017, vyzval žalobce, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání mj. proti napadenému usnesení odvolacího soudu č. j. 70 Co 178/2016-42, a současně žalobce poučil, že nebude-li do třiceti dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Žalobce na tuto výzvu reagoval podáním ze dne 14. 2. 2017 (č. l. 54), ve kterém opět požádal mj. o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce k podanému dovolání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.
Uvedený závěr se uplatní i v případě, že dovolání směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu procesní povahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4830/2014, 26 Cdo 4831/2014, 26 Cdo 4832/2014; nebo ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4218/2015).
Účastník občanského soudního řízení uplatňuje ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. právo svévolně tehdy, činí-li procesní úkony nikoliv v zájmu ochrany svých subjektivních práv, ale jen zlovolně (při vědomí, že tím svá práva neochrání a ani ochránit nechce) a se záměrem způsobit jinému škodu nebo jinou újmu, popřípadě alespoň procesní obtíže (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2958/2013).
Nejvyššímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce k Nejvyššímu soudu podává desítky dovolání, jež byla v naprosté většině odmítána nebo řízení o nich zastavováno. Dovolací soud má tak za nepochybné, že záměrem počínání žalobce je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (srov. §1 o. s. ř.), nýbrž pouze vyvolání procesních obtíží ať již na straně soudu, nebo účastníků řízení odlišných od žalobce. V takové situaci nemůže žalobce ovšem očekávat, že podáváním žádostí o osvobození od soudních poplatků přenese veškeré náklady jeho chováním vznikající na stát nebo na jiné účastníky jím svévolně vyvolávaných sporů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 830/2016, ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1882/2016, a usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08).
K tomu Nejvyšší soud dodává, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, nebo ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud např. i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3446/2016, nebo ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 170/2017.
S ohledem na výše uvedené se dovolací soud ztotožnil se závěrem odvolacího soudu, že v případě žalobce jde o svévolné uplatňování práva. Nejvyšší soud se dále nezabýval ostatními závěry soudu odvolacího (poměry žalobce), neboť nebyla splněna již první podmínka uvedená v ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř.
Žalobce tak nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. a tím ani pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle ustanovení §30 o. s. ř.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání, a kdy žalobce přes výzvu neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil (srov. výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 31 NSCR 9/2015).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto rozhodnutím, kterým se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 13. června 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu