ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.1516.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 1516/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Bohumilem Dvořákem v právní věci žalobce B. V. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení částky 62 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 123/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2016, č. j. 15 Co 556/2016-43, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v napadeném usnesení potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 1. 9. 2016, č. j. 12 C 123/2015-36, jímž byl zamítnut návrh žalobce na bezplatné ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobcově návrhu s ohledem na zjevnou bezúspěšnost dovolání nelze vyhovět, neboť z něj nebylo (ani po výzvě soudu prvního stupně k jeho doplnění) zřejmé proti jakému rozhodnutí směřuje a v čem spočívá jeho nesprávnost. Odvolací soud se ztotožnil s posouzením soudu prvního stupně, přitom zdůraznil širší žalobcovu procesní aktivitu, tedy že žalobce zatěžuje soudy enormním počtem podání nejrůznějšího charakteru, jež ve většině případů jsou nesrozumitelná, nesplňují náležitosti podání, a s nimiž je žalobce vesměs neúspěšný. Postup žalobce dle názoru odvolacího soudu je nutné hodnotit jako svévolné a zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, které dosahuje intenzity šikanózního, obstrukčního a sudičského jednání, příčící se dobrým mravům, jemuž nelze přiznat ochranu.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při kterém nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Žalobce současně v dovolání požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení.
Usnesením ze dne 12. 1. 2017, č. j. 12 C 123/2015-47, Soud prvního stupně žalobce vyzval, aby odstranil nedostatek povinného zastoupení ve lhůtě dvaceti dnů. Žalobce nedostatek povinného zastoupení neodstranil, ač byl poučen, že dovolací soud v případě neodstranění vytknuté vady dovolací řízení zastaví.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.) dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Uvedený závěr se uplatní i v případě, že dovolání směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu pouze procesní povahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4830/2014, 26 Cdo 4831/2014, 26 Cdo 4832/2014; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4218/2015).
Nejvyšší soud se proto zabýval otázkou, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů žalobci pro řízení o dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu o odmítnutí žaloby. Dospěl k závěru, že není splněna podmínka §138 odst. 1 věty první o. s. ř., neboť ve věci jde o svévolné uplatňování práva.
Podle ustanovení §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138 o. s. ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odst. 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odst. 2).
Podle ustanovení §138 odst. 1 věty první o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Dovolací soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady podle §30 o. s. ř. pro to, aby žalobci byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů. Dovolací soud se ztotožnil s právním posouzením soudu prvního stupně, že v případě podaného dovolání žalobce, které ani přes výzvu soudu prvního stupně nebylo doplněno o své základní náležitosti, se jedná o zjevně bezúspěšné uplatňování práva, jež brání vyslovení závěru o výjimečném přiznání osvobození od soudních poplatků ve smyslu §138 odst. 1 o. s. ř. Pro závěr o zvlášť závažných důvodech pro přiznání osvobození od soudních poplatků nesvědčí ani okolnost, která je známá dovolacímu soudu i z jeho činnosti, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08).
Nejvyšší soud tak v daném případě dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby žalobci byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů.
V situaci, kdy má dovolací soud za to, že není důvod ustanovit žalobci zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání a kdy žalobce neodstranil nedostatek povinného zastoupení, ač k tomu byl soudem prvního stupně vyzván, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o tomto dovolání zastavil.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2017
JUDr. Bohumil Dvořák
pověřený člen senátu