ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.2091.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 2091/2017-437
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a Mgr. Víta Bičáka, ve věci opatrovance P. V. , zastoupeného opatrovníkem Městem Sokolov, se sídlem v Sokolově, Rokycanova 1929, a Mgr. Tomášem Ladányim, advokátem se sídlem v Sokolově, Jiráskova 977, o schválení právního jednání opatrovníka, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 14 P 209/2000, o dovolání P. V. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. června 2016, č. j. 61 Co 146/2016-401, takto:
I. Dovolání opatrovance se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Okresní soud v Sokolově (dále též „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. února 2016, č. j. 14 P 209/2000-392, výrokem I. schválil právní jednání města Sokolov jako opatrovníka opatrovance P. V., kterým budou zrušeny ve výroku uvedené účty u ČSOB, a.s., pobočka Era-finanční centrum a u Komerční banky, a.s., a finanční zůstatky na obou zrušených účtech následně převedeny na depozitní účet města Sokolov u Komerční banky, a.s. Výrokem II. soud chválil právní jednání města Sokolov jako opatrovníka opatrovance P. V., kterým byla uzavřena za opatrovance smlouva o zájezdu s cestovní kanceláří FIRO-tour, a.s. za podmínek uvedených dále ve výroku. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání P. V. do výroku I. a III. rozsudku soudu prvního stupně Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 15. června 2016, č. j. 61 Co 146/2016-401, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části ve výroku I. a III. potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se zjištěním soudu prvního stupně, že opatrovanec byl rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 26. května 2015, č. j. 14 P 209/2000-350, omezen ve svéprávnosti. Podle rozsudku není opatrovanec způsobilý právně jednat a samostatně rozhodovat v záležitostech svého zdraví, ve všech právních záležitostech týkajících se nabytí a zcizení majetku v hodnotě přesahující částku 4.500 Kč měsíčně, přijetí nebo poskytnutí zápůjčky, úvěru nebo jistoty a uzavírání smlouvy zavazující ho k trvajícímu nebo opakovanému plnění, k bezúplatnému plnění jiné osobě, ledaže by se jednalo o dar nepatrné hodnoty. Opatrovník v současné době nemůže nakládat s účty, které má opatrovanec vedené na své jméno. Přitom všechny osoby omezené ve svéprávnosti, jimž město Sokolov vykonává funkci veřejného opatrovníka, mají své finanční prostředky deponovány na depozitním účtu města Sokolov, jenž byl pro tyto účely zřízen. Opatrovanec je poživatelem důchodu ve výši 9.098 Kč měsíčně, z tohoto mu je opatrovníkem hrazen nájem ve výši 2.080 Kč, záloha na dodávku elektřiny 570 Kč měsíčně a půlroční záloha za dodávku plynu ve výši 900 Kč. Opatrovance je oprávněn hospodařit samostatně s částkou 4.500 Kč, která je mu posílána na depozitní účet opatrovance. Kromě toho má opatrovanec zřízeny další dva účty, za jejichž vedení jsou účtovány poplatky, čímž dochází k úbytku finančních prostředků na jeho účtech. Odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně správně věc podřadil pod ustanovení §461 odst. 1 obč. zák., podle něhož ke správě neběžných záležitostí je zapotřebí schválení ze strany soudu. Vzhledem k tomu, že úložky na depozitním účtu opatrovníka pro opatrovance se pohybují na samé hranici možnosti úhrady pravidelných běžných nákladů opatrovance, je nezbytná přijatá změna dispozice s penězi opatrovance na dotčených účtech, která umožní opatrovníku snazší komunikaci s peněžním ústavem.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal opatrovanec vlastnoručně sepsané dovolání, ve kterém uvedl, že se nemůže ztotožnit se závěry Krajského soudu v Plzni, že ho opatrovník psychicky vydírá a že již jednou žádal o změnu opatrovníka.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 5. srpna 2016 vyzval dovolatele, aby si ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení zvolil zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. V opačném případě dovolací soud řízení zastaví. Usnesení bylo doručeno opatrovanci 10. srpna 2016. Přípisem z téhož data požádal dovolatel o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů.
Okresní soud v Sokolově usnesením ze dne 31. března 2017, č. j. 14 P 209/2000-430, přiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků a ustanovil mu zástupce z řad advokátů, Mgr. Tomáše Ladányi.
Podáním ze dne 12. dubna 2017 ustanovený advokát dovolání opatrovance doplnil. Upřesnil, že dovolání je podáváno do výroku I. rozsudku odvolacího soudu. Dovolatel má za to, že právní otázka schválení právního jednání opatrovníka, kterým byly zrušeny předmětné účty, měla být posouzena jinak. Domnívá se, že jednání opatrovníka bylo v rozporu se zákonem a oprávněným zájmem opatrovance. Právní otázku formuluje tak, zda soudy obou stupňů mohly ve věci objektivně rozhodnout o schválení právního jednání města Sokolov jako opatrovníka, aniž by ze strany opatrovníka a obou soudů nedošlo k neoprávněnému zásahu do práv opatrovance nad rámec omezení jeho svéprávnosti. V této souvislosti má současně též za to, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, která v rámci rozhodovací praxe dovolacího soudu nebyla (dosud) vyřešena. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud výrok I. odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k novému projednání Krajskému soudu v Plzni.
K dovolání nebylo podáno vyjádření.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu – dále jen „o.s.ř.“) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014. Po té se nejprve zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání.
Dovolací soud uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, že byly splněny podmínky §241 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě ve smyslu ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. Poté se zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o.s.ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o.s.ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3).
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Aby dovolání v projednávané věci mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení §237 o.s.ř. ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj. že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit, a v jakém smyslu), nebo
- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena), nebo
- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit), anebo
- má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla být dovolacím soudem posouzena jinak).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladu přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o.s.ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje (ani jen) pouhá citace textu ustanovení §237 o.s.ř., či jeho části (obdobně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013).
Je současně možno připomenout například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2015, sp. zn. 30 Cdo 1833/2015, v němž dovolací soud vyložil, že úkolem Nejvyššího soudu není z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele o správnosti takového závěru, nýbrž je vždy povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným v §241a ve vazbě na §237 o.s.ř. vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky ať již z oblasti hmotného či procesního práva (k tomu srovnej například usnesení Ústavního soudu ze dne 29. června 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14). Ústavní soud pak například v usnesení ze dne 28. dubna 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15, „naznal, že pokud Nejvyšší soud požaduje po dovolateli dodržení zákonem stanovených formálních náležitosti dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup.“
V posuzované věci však dovolací soud konstatuje, že výše vyloženým zákonným požadavkům dovolání opatrovance nevyhovuje. Dovolatel sice v úvodu dovolání oznamuje, že právní otázka schválení právního jednání opatrovníka opatrovance, kterým byly zrušeny příslušné bankovní účty, by měla být posouzena jinak. V závěru dovolání dovolatel s odkazem na ustanovení §237 o.s.ř. dovozuje, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, která v rámci rozhodovací praxe dovolacího soudu (dosud) nebyla vyřešena. Tuto otázku spatřuje v tom, zda soudy obou stupňů mohly ve věci objektivně rozhodnout o schválení právního jednání města Sokolov jako opatrovníka, aniž by ze strany opatrovníka a soudů obou stupňů nedošlo k neoprávněnému zásahu do práv opatrovance nad rámec omezení jeho svéprávnosti.
Dovolatel otázky jím předpokládané přípustnosti tohoto dovolání naznačuje v zásadě pouhými obecnými, a nikterak potřebně konkretizovanými, tvrzeními, které jsou podmíněny jeho procesním názorem na řešení dané věci. Potud je tak třeba nepochybně především vnímat jeho názor, že věc by měla být posouzena jinak (tj. jinak, než jako věc byla posouzena v daném řízení soudy obou stupňů – nikoliv tedy například, jak je posuzována v obdobných věcech dovolacím soudem).
Jestliže dovolatel současně odkazuje na případ přípustnosti dovolání vycházející z úvahy, že otázka hmotného nebo procesního práva dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, pak dovolání fakticky konkrétně nevymezuje, která právní otázka (zde se nepochybně upínající k ustanovení §461 odst. 1 obč. zák.), na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, když tato otázka je formulována zcela obecně a hypoteticky.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání opatrovance ve své podstatě nenaplňuje předpoklady vymezené v ustanovení §241a odst. 2 o.s.ř. ve spojení s §237 téhož zákona. Za popsaného stavu Nejvyšší soud proto toto dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
U výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení se odkazuje na ustanovení §243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. listopadu 2017
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu