ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.2342.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 2342/2017-195
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Hynka Zoubka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce M. S. , zastoupeného Mgr. Ivanem Brambaški, advokátem se sídlem v Praze 1, U Prašné brány 1079/3, proti žalované České republice – Ministerstvu financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zaplacení 782 691 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 41/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2017, č. j. 14 Co 452/2016-175, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 300 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 jako soudu prvního stupně ze dne 5. 10. 2016, č. j. 25 C 41/2013-143, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 782 651 Kč.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud jako soud dovolací odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Otázka, zda žalovaná vznesla námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy, když sama při předběžném projednání nároku překročila šestiměsíční lhůtu uvedenou v ustanovení §15 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud ohledně promlčení nároku ze zjištění soudů nevyplývá, že by hlavním a přímým úmyslem žalované při uplatnění námitky promlčení bylo poškodit žalobce (srov. např. usnesení 17. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2996/2014, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015, sp. zn. III. ÚS 1033/15), přičemž žalobci nic nebránilo v tom, aby svůj nárok uplatnil včas (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2574/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3762/2013 a ze dne ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1541/2016).
Dovolatelem zmiňované odkazy na rozhodovací praxi Nejvyššího a Ústavního soudu nejsou přiléhavé, neboť na posuzovanou věc nedopadají. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 24. 9. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3319/2013, posoudil vznesenou námitku promlčení jako rozpornou s dobrými mravy, pokud se žalobce spolehl na ujištění žalované, že nároky žalobce budou uspokojeny po nezbytných právních krocích. V posuzovaném případě však podle skutkových zjištění žalovaná žalobce od včasného podání žaloby neodrazovala, neujišťovala ho o tom, že jeho žádost bude kladně vyřízena apod. V nálezu ze dne 19. 11. 2013, sp. zn. II. ÚS 4754/12, se Ústavní soud vyjadřoval k možnosti namítnout promlčení nároků dle §60a zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, nikoliv nároků dle zákona č. 82/1998 Sb. Konečně ustálená praxe dovolacího soudu vyjádřená např. v již zmiňovaném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3762/2013, je v souladu i se závěry přijatými Ústavním soudem v dovolatelem označeném nálezu ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. I. ÚS 643/04.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 15. listopadu 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu