ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.3029.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 3029/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobců a) P. J. , b) L. J. , a c) J. J. , všech zastoupených JUDr. Rostislavem Puklem, advokátem se sídlem ve Veselí nad Moravou, Svatoplukova 519, proti žalovaným 1) R. F. , a 2) J. F. zastoupeným JUDr. Milošem Švrčkem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Masarykovo náměstí 18, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 5 C 19/2014, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. ledna 2017, č. j. 38 Co 252/2016-102, o návrhu žalobců na odklad právní moci rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. ledna 2017, č. j. 38 Co 252/2016-102, takto:
Návrh žalobců na odklad právní moci rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. ledna 2017, č. j. 38 Co 252/2016-102, se zamítá.
Odůvodnění:
V souvislosti s dovoláním proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu žalobci (dále též „dovolatelé“) navrhli, aby Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) odložil právní moci dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu. Tento návrh dovolatelé odůvodnili tím, že „s ohledem na skutečnost, že žalovaní na základě pravomocného rozsudku konají veškeré kroky k realizaci stavebních úprav a již nyní zasahují do vlastnických práv dovolatelů, a to i přesto, že jim je známo, že se dovolatelé rozhodli napadnout nesprávná rozhodnutí soudů I. a II. stupně, jsou dovolatelé nuceni požádat odvolací soud v souladu s ust. §243 písm. b) o. s. ř. o vydání rozhodnutí o odložení právní moci napadeného rozhodnutí, neboť dovolatelé jsou vážným způsobem ohroženi na svých vlastnických právech, když žalovaní již nyní ohraničují pozemek v rozsahu zapsaném v katastru nemovitostí, kdy svévolně odstranili zámek na vstupní brance do zahrady dovolatelů viz přiložené fotografie. Žalovaní tedy svévolně chodí po zahradě dovolatelů, která je součástí dvora dovolatelů. K tomu dovolatelé zde mají nasazenou zeleninu, ovocné stromy apod. Dovolatelé nemají jak zabránit tomuto konání dovolatelů, kteří si hodlají přivlastnit i sklep a hospodářskou budovu, které vůbec nebyly předmětem napadené kupní smlouvy, avšak leží na sporné části pozemku. K tomu i stavební úřad pokračuje ve stavebním řízení o povolení stavby – oplocení pozemku na sporné hranici pozemku, kdy dne 9. 6. 2017 stavební úřad oznámil dovolatelům, že pokračuje ve stavebním řízení.“
Z obsahu spisu vyplývá, že Okresní soud v Hodoníně (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. února 2016, č. j. 5 C 19/2014-76, zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali určení, že žalobce a) je vlastníkem „pozemku o výměře 842 m2, zapsaného v k. ú. T. u H. na a žalovaní 1) a 2) jsou bezpodíloví spoluvlastníci pozemku o výměře 395 m2, zapsaného v k. ú. T. u H. “ , in eventum, že „žalobci b) a c) jsou bezpodílovými spoluvlastníky pozemku o výměře 6477 m2, zapsaného v k. ú. T. u H. na LV č. “ , a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobců Krajský soud v Brně (dále již „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozsudkem v meritu věci potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, změnil jej pouze v nákladovém výroku a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
V daném případě se žalobci (žalobou ze dne 15. ledna 2014) domáhali předmětného určení k nemovitému majetku s ohledem na tvrzenou písařskou chybu v kupní smlouvě ze dne 26. února 2003, uzavřené mezi žalobci b) a c) jako prodávajícími a žalovanými 1) a 2) jako kupujícím, jejímž předmětem byl úplatný převod ve smlouvě označených nemovitostí.
Podle §243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit
a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo
b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
Důvody, jež dovolatelé uvádějí ve svém návrhu na odklad právní moci dovolání napadeného rozsudku odvolacího soudu (viz výše), nejsou ovšem podřaditelné pod okolnosti předvídané v §243 o. s. ř., při jejichž naplnění je nezbytné přistoupit k odložení právní moci napadeného rozhodnutí. Nelze totiž vyvodit, že by dovolatelé měli být závažně ohroženi ve svých právech. Předně nelze pominout, že dovolatelé takřka po 11 letech od uzavření inkriminované převodní smlouvy (jak již shora bylo zreferováno) se domáhají soudní deklarace svého tvrzeného vlastnického práva k předmětnému nemovitému majetku, přičemž závažné ohrožení ve svých právech dovozují z pouhé existence výše popsaného postupu žalovaných směřujících k „ohraničení“ sporného pozemku a zahájeného stavebního řízení o povolení stavby oplocení sporného pozemku, v němž mohou nepochybně (v rozsahu stavebního práva) uplatňovat své případné námitky a činit příslušná podání.
Podle stavu zápisů v katastru nemovitostí žalobou dotčené pozemky v katastrálním území T. u H. mají výměry, a to pozemek - 647 m2 (zatímco žalobou bylo navrhováno určení vlastnického práva ve prospěch žalovaných v rozsahu výměry 395 m2, in eventum určení vlastnického práva ve prospěch žalobců b/ a c/ v rozsahu výměry v rozsahu výměry 647 m2) a pozemek – 590 m2 (zatímco žalobou bylo navrhováno určení vlastnického práva rozsahu ve prospěch žalobce a/ v rozsahu výměry 842 m2, nebylo-li by soudem deklarováno vlastnického právo v rámci primárního petitu).
I kdyby ovšem byly jinak splněny podmínky pro odklad právní moci rozhodnutí napadeného rozsudku odvolacího soudu, bylo by nezbytné přihlédnout k uvedené formulaci žalobního petitu, resp. meritorního rozsudečného výroku prvoinstančního rozhodnutí (potvrzeného napadeným rozsudkem odvolacího soudu), v němž absentuje odkaz na geometrický plán oddělující předmětné pozemky, který je ovšem ve smyslu §7 odst. 3 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů), nezbytným podkladem, respektive jedním z nezbytných podkladů pro žalobci sledovaný zápis do katastru nemovitostí (srov. §11 a násl. katastrálního zákona).
Jinými slovy řečeno, nemohl-li by se pro již popsanou absenci právně relevantního podkladu (geometrického plánu) stát takovýto deklaratorní rozsudek (bylo-li by podané určovací žalobě vyhověno) podkladem pro zápis do katastru nemovitostí, je tím bez dalšího vytěsněna i úvaha o relevanci odložení právní moci jeho vykonatelnosti, neboť by takový odklad byl zcela bez právního významu. A pokud takový právní závěr doléhá na eventualitu žalobě vyhovujícího (deklaratorního) rozsudku, tím spíše se uplatní v případě, kdy rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta takováto žaloba o určení vlastnického práva k předmětnému nemovitému majetku.
Jakkoliv dovolací praxe ohledně nevydávání „negativních“ rozhodnutí týkající se návrhů účastníků na odložení vykonatelnosti dovoláním napadených rozhodnutí nebyla do vydání nálezu Ústavního soudu ze dne 26. července 2017, sp. zn. III. ÚS 3245/16, Ústavním soudem považována za ústavně kolidující (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. ledna 2007, sp. zn. IV. ÚS 393/06, nebo ze dne 27. května 2014, sp. zn. I. ÚS 2241/13, v němž orgán ochrany ústavnosti vyložil: „Pouhé podání dovolání není samo o sobě důvodem k odložení provedení výkonu rozhodnutí, když tímto by mohlo být až samotné odložení vykonatelnosti rozsudku, které ovšem v době rozhodování soudu prvního stupně (29. 3. 2013), ani odvolacího soudu (15. 5. 2013) nebylo. Ústavní soud při přezkoumání napadených rozhodnutí dospěl ke zjištění, že Nejvyšší soud o odkladu vykonatelnosti exekučního titulu nerozhodl. V tomto směru lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které dospěje-li dovolací soud k závěru, že návrh na povolení odkladu vykonatelnosti není důvodný, nemusí o tom vydávat zvláštní zamítavé rozhodnutí (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 873/2005).“ ), je – s ohledem na shora označený nález Ústavního soudu – nyní již nezbytné respektovat změnu judikatury. Ústavní soud totiž v onom nálezu změnil svůj dosavadní pohled na danou materii potud, že i když dovolací soud dospěje k závěru, že návrh na povolení odkladu výkonu rozhodnutí není důvodný, je nezbytné přistoupit k vydání „negativního“ rozhodnutí, jež je zapotřebí též zákonu odpovídajícím způsobem odůvodnit; v důsledku toho bylo proto dovolacím soudem přistoupeno k vydání tohoto „negativního“ usnesení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. září 2017
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu