ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.3399.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 3399/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka, v právní věci žalobce R. L. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, identifikační číslo osoby 000 25 429, o 25.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 97/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. června 2016, č. j. 51 Co 180/2016-80, takto:
Dovolání žalobce se odmítá .
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále již „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 16. května 2016, č. j. 10 C 97/2016-39, zamítl žádost žalobce, aby mu byl ustanoven zástupce z řad advokátů s odůvodněním, že žalobce splňuje pouze jednu z podmínek pro vyhovění jeho žádosti, a sice že jeho poměry (soudem prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí blíže rozvedené) odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků. Není však splněna druhá podmínka, a to, že ustanovení zástupce žalobci je třeba k ochraně jeho zájmů. Žalobce se totiž v dané právní věci dobře orientuje, jeho podání jsou srozumitelná, odůvodněná, je z nich patrné, čeho se žalobce domáhá a z jakého titulu.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) usnesením ze dne 10. června 2016, č. j. 51 Co 180/2016-80, napadené usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Žalobce je osobou s plnou procesní způsobilostí a v dané problematice se dobře orientuje. Jeho podání učiněná k soudu nevedou k závěru, že by měl být v případě nezastoupení stižen újmou ve svých zájmech, neboť předmětná věc není nijak právně (po hmotněprávní i skutkové stránce) složitá.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) prostřednictvím svého advokáta (který mu byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 22. listopadu 2016, č. j. 10 C 97/2016-110, pro zastupování v dovolacím řízení ustanoven) včasné dovolání, v němž uplatňuje dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. a „splnění předpokladů přípustnosti dovolání dle ustanovení §237 o. s. ř. žalobce spatřuje v tom, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.“ Namítá, že druhou podmínku nezbytnou pro ustanovení zástupce podle §30 odst. 1 o. s. ř. oba soudy nesprávně neshledaly za splněnou, respektive k rozhodnutí o ustanovení zástupce (advokáta) žalobci oba soudy přistoupily teprve až pro účely dovolacího řízení, a to při nezměněném skutkovém základu. Odvolací soud se tak napadeným usnesením odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (ve věcech sp. zn. 21 Cdo 4529/2015, sp. zn. 21 Cdo 1093/2010, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, sp. zn. 26 Cdo 1928/2014, nebo sp. zn. 21 Cdo 2802/2015). Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) zrušil usnesení odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání žalobce není – jak bude rozvedeno níže – ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 6. října 2015, sp. zn. 22 Cdo 2662/2015 (všechna zde označená rozhodnutí dovolacího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách http://www.nsoud.cz ), z nějž při rozhodování vycházel i odvolací soud, dovodil, že při rozhodování o ustanovení zástupce podle §30 o. s. ř. je třeba přihlédnout ke složitosti věci a k osobě žadatele o ustanovení zástupce. K tomuto závěru se Nejvyšší soud přihlásil i v dalších rozhodnutích, v nichž se zřetelem k zákonné podmínce, že ustanovení zástupce je nezbytně třeba k ochraně zájmů účastníka, posuzoval vždy konkrétní okolnosti projednávané věci a osobu žadatele (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2016, sp. zn. 21 Cdo 754/2016, ze dne 24. února 2016, sp. zn. 30 Cdo 5505/2015, nebo ze dne 11. února 2015, sp. zn. 30 Cdo 2473/2014). Jde proto již o ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a odvolací soud se při rozhodování o žádosti dovolatele o ustanovení zástupce od této judikatury nikterak neodchýlil, dospěl-li ke shora učiněným závěrům. Přiléhavá pak není argumentace dovolatele, že soud jemu zástupce z řad advokátů ustanovil pro podání dovolání (zastupování v dovolacím řízení), a to vzhledem k povinnému zastoupení advokátem v tomto případě podle §241 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. září 2017
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu