ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.3403.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 3403/2017-83
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce P. B. , proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, 2) Policii České republiky, se sídlem v Pardubicích, Na Spravedlnosti 2516, 3) J. Š., 4) J. H., 5) M. B., a 6) J. K. příslušníkům Policie České republiky, s výkonem služby u Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, se sídlem v Pardubicích, Na Spravedlnosti 2516, o náhradu škody, zadostiučinění, vzniklou psychickou, zdravotní a majetkovou újmu a o zaplacení 1 444 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 42 C 104/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 23. 11. 2016, č. j. 27 Co 422/2016-44, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích jako soud prvního stupně usnesením ze dne 24. 10. 2016, č. j. 7 C 85/2016-38, zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Vzhledem k tomu, že žalobce pobírá invalidní důchod, obdržel mimořádně vysoké jednorázové odškodné, které by při uvážlivém hospodaření pokrylo náklady žalobce na několik let, a přitom se bezúplatným převodem zbavil nemovitosti, soud prvního stupně zhodnotil, že žalobce nesplňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků podle ustanovení §138 odst. 1 občanského soudního řádu a nesplňuje tak podmínky pro ustanovení zástupce z řad advokátů.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 23. 11. 2016, č. j. 27 Co 422/2016-44, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud odkázal na to, že osobní a majetková situace byla zhodnocena již odvolacím soudem v jeho předchozím rozhodnutí (č. l. 28) a všechny okolnosti, které byly žalobcem uplatněny v řízení dovolacím, již byly posouzeny. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně tak neměl důvod odchýlit se od svých závěrů, když osobní a majetkové poměry žalobce, a to i s přihlédnutím k jeho zdravotnímu stavu, umožňují žalobci uhradit soudní poplatek. Za takových okolností odvolací soud neshledal, že by byla splněna základní podmínka pro to, aby žalobci byl pro dané dovolací řízení ustanoven zástupce z řad advokátů.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání (č. l. 47). Při jeho podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání.
Poté, co byla věc přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 5, tento usnesením ze dne 23. 3. 2017, č. j. 42 C 104/2017-65, vyzval „žalovaného“, aby si pro podání dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 23. 11. 2016, č. j. 27 Co 422/2016-44, zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Zároveň soud žalobce poučil, že neučiní-li tak do 10 dnů ode dne doručení usnesení, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Žalobce na danou výzvu reagoval pouze podáním ze dne 29. 3. 2017 (č. l. 67), v němž opět požádal, aby mu byl ustanoven zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Obvodní soud pro Prahu 5 následně předložil dovolání k rozhodnutí Nejvyššímu soudu.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Uvedený závěr se uplatní i v případě, že dovolání směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu pouze procesní povahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4830/2014, 26 Cdo 4831/2014, 26 Cdo 4832/2014; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4218/2015).
Dovolací soud proto splnění podmínek pro ustanovení zástupce z řad advokátů zkoumal sám. Žalobce v žalobě i v dovolání pouze uvedl, že je znemožněno „těžce nemocnému člověku, který není schopen sám hájit svá práva … bránit se proti zločineckému režimu (Česká republika) a zločincům (Š. a jeho kumpáni), který prioritně chrání bohaté zloděje a zločince“, že „krádež je podle platných zákonů trestným činem“, že „zločinecký režim (ČR) vědomě zničil žalobci život, zabránil žalobci v nezbytném léčení ... a způsobil trvalé poškození jeho zdravotního stavu“, že „likvidační soudní procesy (2 T 159/2011), které tento zločinecký režim (ČR) pořádá, věrně kopírují komunistický zločince z 50. let“, a že „u soudu se vyslýchají pouze svědci obžaloby“.
Dovolací soud v daném případě dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady podle §30 o. s. ř. ve spojení s §138 o. s. ř. pro to, aby žalobci byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů. Vzhledem k nepřiměřenosti žalované částky (1 444 000 Kč s příslušenstvím) a absenci vylíčení takových rozhodných skutečností, na základě kterých by bylo možno alespoň předběžně učinit závěr o důvodnosti žaloby, lze mít nárok žalobce (při daném stavu řízení) za zjevně bezúspěšné uplatňování práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4347/2016).
Pro závěr o důvodech pro přiznání osvobození od soudních poplatků nesvědčí ani okolnost, známá dovolacímu soudu z jeho činnosti, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval (jen od počátku tohoto roku bylo Nejvyššímu soudu předloženo 172 žalobcových dovolání). Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08).
Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že ve výzvě doručené žalobci byl k doložení splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele v řízení o dovolání ve smyslu §241 o. s. ř. vyzván „žalovaný“. Žalobce si musel být vědom, že tato výzva je adresována jemu, když žalovaná dovolání nepodala. O tom svědčí i skutečnost, že na danou výzvu žalobce reagoval novou žádostí o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Jak již bylo také uvedeno, žalobce podává značné množství dovolání, a proto si musel být vědom podmínky povinného zastoupení, když byl již mnohokrát poučen o následcích neodstranění takové vady. Naposledy tomu bylo nejpozději v řízení o žalobě v této věci, a to usnesením soudu prvního stupně ze dne 10. 10. 2016, č. j. 7 C 85/2016-33, které bylo žalobci řádně doručeno dne 13. 10. 2016.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání, a kdy žalobce přes výzvu neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil (srov. výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 31 NSCR 9/2015).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 17. října 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu