ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.3801.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 3801/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce L. M. , zastoupeného JUDr. Klárou Long Slámovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Urbánkova 3360/47, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 1 041 600 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 63/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2016, č. j. 70 Co 120/2016-64, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na náhradě nákladů dovolacího řízení 7 840,80 Kč k rukám zástupkyně žalobce JUDr. Kláry Long Slámové.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 19. 1. 2015, č. j. 23 C 63/2014-45, zamítl žalobu na zaplacení částky 1 041 600 Kč s příslušenstvím (výrok I) a dále rozhodl, že je žalobce povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč (výrok II).
Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném rozsudku výrokem I rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé (I) ohledně částky 66 600 Kč s příslušenstvím změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 66 600 Kč s příslušenstvím, ve zbývající části tohoto výroku jej potvrdil. Výrokem II rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 36 880,80 Kč a před odvolacím soudem částku 12 293,60 Kč.
Žalobce se domáhal částky 41 600 Kč s příslušenstvím jako náhrady nákladů vynaložených na nutnou obhajobu v trestním řízení, a částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nezákonným trestním stíháním a v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 5 T 41/2012.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná s výjimkou jeho potvrzující části včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Dovolání žalované směřuje proti výrokům, kterými soud rozhodl o peněžitém plnění ve výši 41 600 Kč s příslušenstvím a 25 000 Kč s příslušenstvím, tedy o částkách nepřevyšujících zákonem stanovený limit, aniž by šlo o některou ze stanovených výjimek; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (srov. §238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.).
V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně, a to bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 32 Odo 747/2002, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. III. ÚS 537/03, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3157/2009). Tak je tomu i v posuzované věci, kdy odvolací soud rozhodoval o nároku žalobce na náhradu škody představující náklady vynaložené za právní zastoupení v trestním řízení ve výši 41 600 Kč s příslušenstvím. Dovolání v rozsahu tohoto nároku tak s ohledem na §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není přípustné.
Rovněž v rozsahu, v němž dovolání směruje proti té části prvního výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 25 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, je dovolání objektivně nepřípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2013, sp. zn. 29 Cdo 818/2012, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 19. 9. 2013, sp. zn. III. ÚS 2136/13, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3521/2012, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. II. ÚS 2211/15). V případě, kdy soud rozhodl o nároku na dělitelné plnění tak, že žalobě vyhověl jen zčásti, došlo k rozštěpení uplatněného práva na dvě práva se samostatným skutkovým základem (posouzení správnosti obou výroků je samostatné a navzájem nezávislé). Přípustnost dovolání je třeba v těchto případech posuzovat vůči jednotlivým rozštěpeným nárokům samostatně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 263/2016, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 11. 10. 2016, sp. zn. III. ÚS 2321/16).
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, neobsahuje zákonné náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.
S ohledem na výsledek dovolacího řízení je žalovaná povinna nahradit žalobci náklady tohoto řízení (srov. §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 část věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř.), jež sestávají z odměny advokáta v částce 2 780 Kč (§6 odst. 1, §7 bod 5, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů) a v částce 3 100 Kč (§6 odst. 1, §7 bod 5, §9 odst. 4 písm. a/ a §11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu), náhrady hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč, celkem tedy 2 x 300 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu) a náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a z náhrady v částce 646,80 Kč a v částce 714 Kč (§137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.), to vše s ohledem na §12 odst. 3 advokátního tarifu.
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 15. února 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu